562

píti, s bezbožnými spolku míti. Se smrtí
nikdo bratrstva nepil. Č. Už je Vávra ne-
božtík, už je Vávra nebožtík, dej mu pán
Bůh věčnou slávu, už nebude s námi pít.
Brt. Anth. 133. Píti u dobrých přátel. V.
P. v hospodě. Us. — co do čeho, kam.
Písek pije vodu do sebe. Us. — oč: o duši,
o všecko pryč, o tři vzdechy. Us. na Mor.,
Brt. — čeho : čistších ještě slastí pila, šp.
m. co: čistší slasti. Brt. Genitiv jen při in-
finitivu píti, když hlavní sloveso genitiv řídí.
Neslušie světa milovati. Št. Dej mu vody
píti. BO., Výb. I. Vz Jísti, Spodoba, Infi-
nitiv (dodatek, pozn.). — od čeho. Pijú to
od ( = proti) zimnice. Na Zlínsku. Brt. —
v co. Kdo z nich žije, v sebe pije blahou
šťávu života. Sš. B. 42. Zrostlina vlasením
kořenů vláhu v se pije. Kom. J. 105. To
čiňte, kolikrát kolivěk budete p. u mú pa-
měť. ZN. —- co komu: poctu. To mi krev
pije. Sych. Není divu, že chřadnu, neb ne-
zbedné děti krev mi pijí. Sych. — s adv.:
přílišně, silně, štědře, V., nemírně. D. —
se. Ěeč se mluví, pivo se pije. Us. V noci
se mi velmi pilo (žíznil jsem). Plk.

2. Píti, piati (zastr. pieti), pnu, pni (pněme,
pněte), pna (pnouc, pnouce), pnul a pjal n.
pial (lépe než pal; zastr. piel), pjav (pjavši,
pjavše, vz Bž. 183.), pnut, pnutí, pjat n.
piat (lépe než pat), pětí; pínati,pínávati.
Vz Kt. 65., Kz. 109., Dvojhláska. Češi říkají
pnouti, pnul, ale ve složených časoslovech:
píti, pjal, pial milují. D. Píti od piji a pnu,
za příčinou zřetelnosti říká lid píti (piji) —
pnouti (pnu). Gb. Uv. 35. Kmenové nosovky
m, n měníme s předcházející (slabou) samo-
hláskou v nosové samohlásky, kdykoli při-
stupuje k nim přípona souhláskou se počí-
nající : рьn-ti = pęti = piati č. pjati. Stříd-
nice -ia- přehlasena byla v -ie-: pieti; tím
lišila se slovesa sem náležející dostatečně
od sloves tř. I. 7.: pieti — píti, žieti —
žíti, jieti — jíti a p. Když však ve 14. stol.
-ie- súženo v -í-, povstala nezřetelnost: píti
= bibere (piji) a tendere (pnu), žíti = vivere
(žiji) a metere (žnu), jíti = prehendere (jmu)
a ire (jdu), najíti = invenire (najdu) a con-
ducere (najmu). Obecná mluva chtíc nezře-
telnost tu odkliditi, přeložila slovesa do to-
hoto oddílu náležející do třídy II.: pnouti,
žnouti, jmouti, najmouti a p., řeč spisovná
pak drží se tvarů: pjati, žati, jati, najati,
ťati atd. Bž. 182. Jednoduchého slovesa pí-
nati nyní neužíváme, ale složených: napí-
nati, připínati. Píti, jsouc složeno s předlož-
kou, v obecné mluvě v přícestí minulého
času masc. podržuje jen p: zapnu, zap (ale:
zapla, zaplo); zap si kabát. Jir. P. = tá-
hnouti, spannen, strecken, dehnen; spínati,
zapínati, svazovati, knüpfen, heften, zusam-
men fügen, anhängen; p. se = natahovati
se, sich dehnen, strecken; vypínati se, sich
aufblähen, sich brüsten, stolzen. Jg. — Vítr,
oheň — neumějí než zhůru se pnouti. Kom.
Věže, vlasy zhůru se pnou. Kůň se pne
(spíná). D. — co (kam). Jelen s krásnýma
rohoma v listie piená (=píná) táhlé hrdlo.
Rkk. 46. Jiná touha pnula srdce jeho, lépe:
pudila. Km. P. se v co. Chč. 446. — se, koho
k čemu: milka k srdci. Nej. P. se k vý-

sosti. Dch. — se po čem. Chmel se pne
po plotech a stromích, pýcha po vysokých
lidech. Ros. Břečťan po zdi se pne. Žalansk.,
D. — čím kam. Strom kořenem zhůru do
povětří se pnoucí. Kom. L. — co na koho:
oči (= opříti). Jg., Šm. — se (s čím) nač.
Se svým uměním co medvěd na dřevo se
pne. Smrž. Na výš (zhůru) se p. Kom. —
se nad koho. V hrdosti nad jiné sě p. Št.
N. 46. Neb vždy jedni nad druhé chtie se
pnúti. Let. 121.

3. Píti m.: pěti. Píti žaltář. Jel. Vz Pěti.

Pitín, a, m., Pittin, ves u Klobouk na
Mor. PL.

Pitka, y, f., pití, chlast, pijácká schůze,
Trinkgelage, n. Do pitek se dávají. Kom.
Chtivosť k pitkám. Kom.

Pitka, y, f., lépe; pětka. Vz toto.

Pitkovice, dle Budějovice, ves u Ričan.
PL., Tk. II. 545.

Pitný, pitelný, trinkbar. P. voda, pivo.
Us.

Pitomě, krotce, kirre. Leg. — P. si počí-
nati (hloupě, dumm). — Pitomec, mce, m.,
blb, der Tölpel. — Pitoměti, 3. os. pl. -ějí,
ěl, ění, krotnouti, zahm, kirre, dumm werden.
Aqu. — Pitomíce, e, f., shnilá zimnice, ty-
phus contagiosus, das Faulfieber. Jg. — Pi-
tomiti, il, en, ení, zähmen, kirre, dumm
machen. Jg. — Pitomost, i, f., krotkosť,
Zahmheit, f. Kon.

Pitomý, krotký, domácí, ochočený, zahm,
kirre. V. Od kmene pit (cf. Píce, Pitati) =
krmiti. Bž. 178., 175. P. živočich (okrocené
hovado), hovado, zvíře, hus, kačice, kachna,
V., lev. Kron. tur. Kón nepitomý (indomi-
tus) tvrdě těká. BO. Mají od ptactva, zvěři
a všelijakých dobytků pitomých i ryb do-
statek. Har. II. 128. Lev jako pitomý k němu
jde. Pass. 328. — P. O člověku: krotký, mild.
Přivedl lid k pitomějšímu a vlídnějšímu ži-
votu. V. — P,. tupý, blbý, dumm, betäubt.
Dělati pitomého. Rk. — od čeho. Jsem celý
p-mý od domlouvání, od křiku. — P., zvě-
davý. Jsem p-mý, co z toho bude. V témž
smysle říká se též hlúpý. Na Zlínsku. Brt.

— P., velmi chtivý, gierig, begierig, lüstern.

— po čem. Jest po tom jídle celý p. Us.
na mor. Drahansku. Hý. Jestli mysl p-má ti
po vojně. Sš. Bs.

Pitoreska, y, f., z it., malebný předmět n.
malebné líčení v malířství i básnictví. S. N.

Pitovina, y, f., der Heber. Rk.

Pitruše, e, pitruška, y, f., ryba, pražma,
die Brachse. P. bílá, černá. — Jg.

Pittizit, u, m., nerost. Bř. N. 165.

Pittoresque, fr., pittoresk, malebný; ma-
lířský. Rk.

Pitulník, u, m. P. žlutý, lamium galeob-
dolon, gelbe Taubnessel, f. Čl. 80., FB. 63.

Pitva, y, f., lépe než : pytva, neboť staří
psali pitva, pitvati atd. Jg. Tvořeno přípo-
nou -tva. Bž. 230. P., pitvání či rozbírání
těl, anatomie. Vz Nástroje k pitvě. O pitvě
rostlinné vz Kk. 1. — Pitvač, e, m., kdo
pitvá, der Anatom. — Pitvák, u, m., tupý
nůž, stumpfes Messer. Us. na Mor.

Pitvárna, y, f. = pitevna. Šm.

Pitvatel, e, m. = pitvač, Zergliederer,
m. Dch.