567

dala. Er. P. 188. Má p. na konci (chystá se
ku pláči, jest mu do pláče). U Olom. a i
v Čech. Sd. Je mi do pláče. Rk. Mně je tak
do pláče. Šm. Tam bude p. očima a skřehot
zubóm. H. (Jir.) Budou míti p. na očích. V.
Protivní jsou sobě smích a pláč atd. Kom.
J. 331. Přestaň od pláče. Solf. Je mi k pláči.
D. Toho mi do pláče líto. Kom. Chléb pláče.
D. Usedavým pláčem i nás rozplakala. Sych.
S pláčem nejhlubší žalost' jevícím, lépe: s p.
nejhlubší žalosti. Bs. Vypukla v p., lépe: dala
se v p., do pláče. Os. Není ten jeho p. ze
srdce, z plic to jest. Č. Pláč — ženský meč.
Č. Mrzký muži pláč. Č. Ženský p., babí
hněv a psí kulhání, nemá dlouhého pano-
vání. Č. Ranní déšť, dětský smích a ženský
p. nemá dlouhého trvání. Hý. Ze ženského
pláče smích. Č. U blázna kord, u ženy pláč,
u psa moč, u koně lejno: to když chtí, hned
jest hotovo. Č. Má smích i p. v jednom py-
tlíku. Vz Oko, Slza (strany přísloví). Č. Z lon-
ského smíchu pláč (o padlých pannách). Srnec.
Ranní smích, večerní p.; Páteční smích, ne-
dělní p. Vz Mládí. Lb. Na velký smích rád
následuje p.; P. nepomůže, když smrť přišla.
Pk.

Plač, e, m., ves v Šumberksku na Mor. PL.

Plačba, y, f., pláč, naříkání, das Weinen,
Wehklagen. Aniž sám devici ubuzoval, ana
by ji byla pištba a p. ubuditi již musila.
Sš. Mr. 24.

Plaček, čka, m., kdo rád pláče, der Heul -
arsch, Weiner, Greiner. D. Víno z toho plačka,
z onoho šaška učiní. Záv. — P., malá pla-
čtivá opice, malpa pížmová, cebus capucinus,
der Winselaffe. Ssav. — P., pták, ululla. —
P., přezdívka těm, kteří mají plačtivé, bolavé
oči, der Greiner, Weiner. Us. — P., čku, m.,
koláč, který se jídá při svatbě, když ne-
věsta od matky se loučí, neb když ji do
ložnice vedou, ein Hochzeitskuchen. Us. — Jg.

Plačevný, Thränen-. Slované lívali slzy
v p-á osudí. Krok.

Plačíce, e, f., ves u Kr. Hradce. PL. —
Tam jest jako u Janků v Plačici (říká se,
kde je nepořádná domácnosť). Us. u Jičína.
Sř.

Plačící, die Weinenden, flentes, prvý druh
kajicníků v staré církvi, kteří nesmějíce vstou-
piti do chrámu v předsíni klečíce, neb k no-
hám mimochodících se vrhajíce jich za pří-
mluvu u Boha a biskupa prosili. Smol. 3.

Plačidruh, a, m., soustrastný člověk.
Dej mi bože p-ha. Č. M. 234.

Plačivý, plačící, weinend. P. oči. Tkad.
P. vrba (smutková, babylonská), salix baby-
lonica, Trauerweide, f. Rostl.

Plačka, vz Plačnice.

Plačkov, a, m., jm. pole u Příkaz a Rad-
vanic na Mor. — P., hájovna u Křivoklátu.
PL. — P., ves u Humpolce. — P., krajinka
u Zduchovic v Dobříšsku. Pčk.

Plačky, ů, pl., m., das Weinen. S plačky
bezděčně dáme se táhnouti. V. Každá půjčka
s plačky domů přichází. Jg. Jdou s plačky.
Hlas. Z hračky bývají plačky. Rk., Sk.

Plačovice, Plospitz, ves u Jemnice na
Mor. PL.

Plačlivý, plačivý, klagend, flehend. P.
hlas, Tkad., divadlo. Tab.

Plačnice, e, plačka, y, f., plačící žena,
Klageweib, n. V pohanstvu najaté p. (pla-
čtivé ženy) mrtvého plakávaly. Kom. Nářek
plačnic v cirkvi se zapovídal. Sš. II. 258.,
J. 163.

Plačtioký, trief-, rinnäugig. Rk.

Plačtivě, weinerlich. Žal.

Plačtivý, snadně plačící, weinend. St.
skl. — P., pokání činící (s pláčem). Háj. —
P., oči, krhavé. D. Trief-. — P. opice, vz
Plaček. — P., ku pláči vzbuzující, weinerlich.
Toto bídné a p. údolí (svět). V.

Plafond, (fr., plafon), strop, zvl. malo-
vaný, Zimmerdecke, f., Deckengemälde, n.
Rk.

Plagiat, u, m., kradení otroků, lidokrádež,
der Menschenraub, plagium; krádež spisova-
telská, literarní zlodějství, kradení myšlénky
n. spisu. Schriftdiebstahl, m., literarischer
Diebstahl.

Plagionit, u, m., sirník olovnato-antimo-
nový, jednoklonný, nerost. Bř. N. 215.

Plahočení, n., das Herumschlenkern, die
Schwärmerei. D.

Plahočil, a, plahočilec, lce, m., tulák,
noční sova, der Schwärmer, Nachtrabe. D.

Plahočina, y, f., neúrodné pole, dráha,
unfruchtbares Land, der Durchtrieb. Us. —
P., plahočení, tahání něčeho. Um. les. Vz
Vlačidlo. Das Schleppen, Geschleppe.

Plahočiti se, il, ení, plouhati se, schlam-
pen ; potloukati, toulati se, schweifen, schwär-
men, herumstreichen. Jg. — se kde: v obilí,
v trávě (choditi). Us. P. se po ulicích (tou-
lati se). Us. P. se kraj od kraje po světě.
Us. Lovu ryb se chytili, dnem i nocí po
moři se plahočili. Kanc. sv. Št. Nebudou-li
se po domech a veřejných místech p. Sš. II.
389. Na pustinách jsme bez tušení zkázy
svojí se plahočili. Sš. L. 147. Viz ty zraky
vzdorné, chmury hněvu se mu v obočí ko-
lotáním plachým plahočí. Sš. Bs. 173. — se
za kým. D. — se s kým. Krok. U Neza-
myslic na Mor. = mučiti se. Bkř.

Plahočivý, kdo se plahočí, landläufig. D.
— P., nestálý, kolísavý, vrtkavý, schwan-
kend. Ale byla to víra ještě nejistá a p-vá.

sš. J. 166.

Plahočně, plouhavě, cáravě, schleppend.
Teď hostem bludným jsa p. v cizinstvu se
toulám se smutným životem. Sš. Hc. 191.

Piahotina, y, f., weit ausgedehnte, ebene
Fläche. Zasvitnul blažený den s p-tin nebes
skvostnějším zdobený dnů všelikých nachem.
Sš. Bs. 46.

Placha, y, f., na Slov., = krajina (plocha),
die Landschart. Plk. — P. v hornictví =
Schwarte, f. D. — P., lépe: plech. Pícka že-
leznou plachou přikrytá. Techn.

Plácha, y, f., plíseň na tekutých věcech,
Schimmel, m. Slov.

Plachetka, y, f., malá plachta na trávu,
die Plache. V. Na Mor. Brt. — P., šátek na
hlavu, Kopftuch, n. — P. (novější), mázdřička
(obal) u některých hub, volva, die Wulst.
Rostl., Kk. 78.

Plachetní, Tuch-, Segel-. P. chléb (z pro-
střední mouky), Us. Vorl., v Táborsku žitný
černý chléb pekařský, Blk.; plátno (hrubé),
Schön, provaz, sloup v lodi (žezlo). V.