569

a smuten jsa. GR. Tamo plaká děva. Rkk.
Když dědic pláče, v srdci se směje. V. Ne-
plač více. V. Přestaň p. V. Kdy sě žena
jme plakati, tudyť chce oklamati. Cato. Plač
ty raději než já (říkává matka dítěti nebez-
pečného něco jemu zabraňujíc). Ros. Lépe
jest, aby děti plakaly než otcové. Mus.
I dobrý časem pláče a zlý skáče; Neraduj
se, najdeš-li, neplač, ztratíš-li. Pk. Plakal,
až mu srdiečko usedalo; Plače, narieká ako
malý chlapec; Neplač, kúpime ti pleskač.
Mt. S. Plakal, až ho oči bolely. Dch. Dněska
skáčeme, zejtra pláčeme. U Ostrav. Tč.
Budou ti plakávať modré tvé očička. B.
Něm. N1. Les pláče (= réva pláče). D. Sa-
nice pláče (rozpouští se tajíc). Sych. Bota.
kabát pláče (děraví). Us. Hý. — co. (Ty
hvězdo) jiskry bys plakala. Er. P. 188. P.
hořké slzy. Ůs. P. děvojstvie své. BO. —
s adv.: tuze, D., hořce, Bib., usedavě, hla-
sitě, V., těžce p., Háj. hrubě. Kom. J. 890.
— čím, jak, proč. Velikým pláčem p. Jel.
Budu plakat hlasem; Obě radostí plakaly.
Er. P. 188., 484. P. radoštěmi, Výb. II. 52.,
Pass. 529., žalostí, Kat. 703., srdečním kví-
lením, Výb. I. 269., lkáním velikým, Anth.
I. 88., lútosťú. Na mor. Zlínsku. Brt. — za
co. Daj nám za hřiechy p. Výb. I. 329. —
za kým. Neplačte za tím synem. Sš. P. 570.
Budou za mnou p. maměnčiny krávy (tesk-
niti). Anth. Brt. 106. Pláčeš za mnou, po
mně. Šf. Rozp. 93. — s kým. D. I s ji-
nými Tristrama plakal. St. skl. — komu.
Komu oči plačeta (dual). Ms. kn. lék. —
koho (gt.), čeho (kde, s čím) = oplaká-
vati. Syna svého plakal. Jel. Plakali ho sy-
nové na rovinách třiceti dnův. V. P. svých
hříchův. V., Pass. P. budou zbitých. V. P.
něčí smrti, D., svého neštěstí. Svěd. Lid
Tetky s mnohým naříkáním za dlouhý čas
plakal. Háj. Zpomenula babka dědka pla-
kati. Prov., Jg. Plačte ženy svého smutka.
Kat. Junoše plakáchu vsie děvy. Rkk. 26.
(Elena) slzami líci močieše plačíc muže i
bratří svých. Troj. (Výb. II. 122.) Židé plačí
svého zatracenie. Výb. I. 398. Potom hříchu
toho plakal. Žal. 133. Neplačte mamičko, ne-
plačte vy toho. Sš. P. 573. Každý plakáše
jeho jako otcě svého. Dal. 79.Neplačte ho,
české děti. Dal. 163. Knížete Čecha všickni
jako otce svého plakali. Háj. 2. Tristrama
ještě živého plakáchu. St. skl. 386. Kretenští
nesmírně svých mrtvých plačí. Har. I. 71.
I vy ženy svého plačte. Dlúhý čas její smrti
plakáše. GR. Jich vdovy nebudú jich p. BO.
Sla Anička plakat Janíčka. Ht. Sl. 240.
Budeť jeho p. vešken lid. Bj. V náramné
srdce svého žalosti je sě plakati únosu své
najmilejšie ženy. Troj. (Výb. II. 127.) Máš
Čeho p. Smil 1956. P. hojných slzí lítosti
(šp. gt. m. akk.: slzy). Brt. Kat. 3297., Har.,
Št. — nač: na hříchy. V., Šf. P. na bídu.
Jg. Plač zde na své hřiechy. Smil v. 1976.
Neplačte na mou smrť. Pan. 299. Dcery jeru-
salemské, nechtějte p. nade mnou, ale na
vás samy plačte. Pref. 361. A sirotci naň
plakáchu. Dal. 153. — nad kým, kde.
Plakal nad Josiášem. Br. P. nad svými
hříchy, Br., nad mrtvým přítelem. V. Pla-
kala tam (milá) nade mnou. Er. P. 119., 448.

Plačte nad sebou. Sš. L. 210. — po kom.

Nebudu po něm p. (ať jen jde). Ros. — St.
skl. — proč, pro koho. Bib., Rk. Pro ne-
hodu valnou pláči slzou kalnou. Sš. Bs. 18.
Pláčete-li, přeposvátné stromy, pro Slovanů
stálé pro pohromy ? Sš. Bs. 62. P. pro prsten.
Er. P. 218. — kde. Dítě v kolébce pláče.
Pt. A ta tvoje poctivosť na kolébce pláče.
Er. P. 244. — P. před kým. D. — jak: ze
srdce, J., z cibule (nuceně). Šm. — kdy.
Budu p. v tesklivosti veliké. Výb. II. 492.
Budou p. ve dne, v noci. Er. P. 152. —
jak dlouho. Plakala bys celou noc se mnou.
Er. P. 188. P. do bílého rána. Er. P. 442.
Plakala prez celú noc. Ht. Sl. 218. — za
co. Neplakaly by mé oči za ledačo. Ht. Sl.
220. — oč, vz Zápas. Neplač o něj (o mi-
lého), dítě mé. Mor. P. 38., Č. O koho's pla-
kala? A já sem plakala, synečku, o tebe.
Mor. P. 299., 354. Zb. O co milá pláčeš?
Suš. Pis. 340. — do čeho. Děvčata plačí
do krásy. Us. Mřk. — Vz Moldánky.

Plákati, řidčeji: pláchati; pláknouti a
pláchnouti, nul a chl n. kl, ut, utí; pláká-
vati, pláchávati — poléváním mýti, spülen,
aus-, abspülen, schweifen, D.; plaviti se,
schmelzen; uteci, fliehen. — abs. Svíčka
plákne, pláchne (plaví se). D. Ten dareba
pláchl. Us. na mor. Drahansku. Hý. — co :
sklenice, D., hrnec, ústa, ránu, Us., hrdlo
(píti). L. — komu (odkud kdy): Bratr nám
již pláchl: vězeň pláchl pánům z arestu v noci
neb do rána; již po druhé pláchl ze žaláře.
Us na mor. Drahansku. Hý. Sr. Upláchnouti.
— se kde. Svíčka na větru jen plákne,
pláchne (plaví se). — se čím. Plákne deštěm
malování. Lup.

Plakavý, weineml. Ctib. P., plaka-vý;
příp. vъ. Mkl. B. 219., 218.

Plak-os, a, m., hora v Mysii.

Plám, vz Pláti.

Pláma, y, f., skvrna, po-, úhona, die Mackel,
die Befleckung, der Fleck. Koř. pl v páliti,
pláti (Mkl. B'. 436., 449.) a příp. -ma (mъ,
ib. 231., 233.), tak že p. = vl. spálenina, smah,
blizna od spálení, pak: znamení připálené
či vyp., zohyzďující, das Brand-, Schandmahl.
Hý. Voda očisťuje p-my těla. Sš. J. 49. P.
dědičná (hřích prvotný). Kristus dědičné p-my
a poruchy nebyl účasten. Sš. Ž. 85. Beránek
prostý p-my. Sš. Hc. 88. Olej na papír ukap-
nutý plámu n. skvrnu zůstavuje. Rostl.

Plamen, e, n. a (Chč. P. 342. a), pla-
mének, plamínek, pozdější: plamýnek,
nku, m. P., v pl. jen dle Strom: plameny,
ův atd., tedy ne: -e (dle Plášť). Vz Kámen.
P., od pl (íplá-ti), vz-men; Mkl. B. 237., 236.;
sr. flamma, něm. Flamme. Vz Gb. Hl. 146.
P. je výsledek prudkého slučování se kyslíku
s látkami hořlavými. Bř. P. jest proud hoří-
cího plynu. Vz S. N. P. jest sloup hořících
plynů nebo par. KP. III. 634. Dým hořící p.
jest. Kom. J. 47. Vz o plameni Šfk. 108.,
KP. Ш. 634., Schd. II. 21. P. plápolavý;
podoba, barva p-ne. Nz. P. plaje, šlehá, žže.
P-nem hořeti, něco tráviti, V., dychati. Lom.
P-nem vypáliti. D. Ta kniha dána jest v p-ny.
Hlas. P. k oblakům pálá. Sych. P. vyrazil.
Us. P. střelčí, Rohn., modrý. Us. P. udusiti.
Šp. Stodola byla hned v plameni, někdy lépe: