581

Vys. Plechem střechu obiti. Ta pila má dobrý
plech. Vys. Železo (měď, mosaz atd.) na plech
vyklepati. Rk. Kovář železo na plechy roz-
vodí. Kom. J. 531. — P. n. pleš, místo, na
kterém něco růsti mělo, ale neroste, kde obilí
nevzejde, vymokne atd., ein kahler Fleck. Jg. —
P., lysina na hlavě, die Glatze, die Tonsur.
Ros. — Plechy, der Kopfgrind. Vodn.

2. Plech, a, m., Plötsch, ves u Šumberka
na Mor. PL.

Plecháč, e, m., kdo má pleš, plechatý.
Není každý p. farář. Km. Der Glatz-, Kahl-
kopf. — P., peníz u starých Čechů, brakteat,
zmrzlík. L. 1644. patenty císařskými groše
české, p-če řečené, vyhlášeny, aby dráže přes
tři krejcary brány nebyly. Bdž. Eine dünne
aus Silberblech geschlagene Münze. Gl. —
P., veliká dlazicí cihla, ein breiter Pflaster-
ziegel. — P., plechovka, konvice z plechu,
eine blecherne Kanne. Jg.

Plecháček, čka, m., der Kahlkopf. — P.,
čku, m., plechovka, eine Blechbüchse. Jg.

Plechař, e, m., platnéř, klempnéř, klepač,
der Blechschläger, Spengler, Klempner. Jg.

Plechařka, y, f., die Klempnerin. Us.

Plechárna, y, f., die Blechhütte. D.

Plechařský, Klempner-. P. tovaryš, ná-
stroj, pajka, Jg., cvaňha či husa, die Blech-
flamme (d. i. ein Stück Eisen, aus dem Bleche
verfertigt), oheň, Blechfeuer, n. (= Feuer in
den Blechhämmern), kovaň (= plechárna),
mistr (první dělník v plechárně), nůžky
(= nůžky na žesť), die Blechschere, kleště
(= hrubé kleště), die Blechzange (beim Grob-
schmied). Sm.

Plechařství, n.,die Klempnerei, Blech-
fabrikation, f. Jg., Šm.

Plechatěti, ěl, ění, kahl werden. Jg.

Plechatosť, i, f., die Alopäzia, Kahlheit. D.

Plechatý, kahl, glattköpfig.

Plechoměr, u, m., v zlatnictví, das Gold-
mass. Šm.

Plechosť, i, plechota, y, f., čistota, švár-
nosť. Reinlichkeit, f., Kom. J. 578. P. je
zvláštní, krásná při ženských ctnosť. V. — Jg.

Plechot, u, m., was aus Blech gemacht
ist. 1584. Gl. 233.

Plechotep, a, m. = plechař, Blechschläger,
m. Reš.

Plechov, a, m., ves u Jistebnic v Budě-
jovsku. PL.

Plechovati, plechem potáhnouti, beble-
chen. Jg. — P., na plech rozkovati, zu Blech
schlagen. — co: měď. Vys. — P., platiti,
zahlen. Ten plechoval. Us., Šm. Též na Mor.
Bkř.

Plechovice, e, f., plechová nádoba, ple-
chovka, die Blechkanne. Kom. J. 564., V. —
P., plechová rukavice a i jiné brnění, Bein-
harnisch, Blechhandschuh, m. P. na nohy.
Br. - Jg.

Plechovička, y, f. = plechovka. Jg.

Plechovina, y, f., plech, Blechzeug, n.
P. měděná. Reš.

Plechovka, y, f., plechová nádoba na ko-
rení atd., na pivo, na víno. Sych. Blechbüchse,
Blechkanne, f.

Plechovnice, e,f. = plechovka. Jg.

Plechovník, a, m. = plechař. L.

Plechový, blechern, Blech-. P. rukavice
(plechovice), D., střecha, krytba, nádobí,
kamna, Šp., nástroj hudební (trubní), Blech-
instrument. Mus. 1850.

Plechý; plech, a, o = čistý, hezký, švárný,
řádný, kloudný, sauber, nett, rein. Brt., Jg.
Ten les je plechý. Us. v Táborsku. Kolář.
Kde nevanou tvé dechy, tam není život p-chý.
Sš. Hc. 110. Švárný a plechý oděv. Br. P.
žena pleše se má v hospodářství (miluje ple-
chotu). Ros. — P., kalý, dobrý, valný, gut,
ordentlich. Neměl na sobě ani plechého ka-
bátu. Us., hl. na Mor.

Pleiady, gt. Pleiad, pl., f., souhvězdí ku-
řátek, baba, štětky, vlast. dštětky (zvěstující
déšť), das Siebengestirn, die Gluckhenne,
kupa hvězd drobných v souhvězdí býka se
sedmi hvězdami prostým okem viditelnými.
S. N.

Plejidlo, a, n., motyka ku pletí, die Jät-
haue. Ros.

Plejivo, a, n., co se pleje, das Jätgras. Ros.

1. Plejný, snadný k pletí, jätbar.

2. Plejný = plenný, bohatý. Hojné a p.
vylití ducha sv. Sš. Skl. 7.

Plejtký = mělký, seicht. Na Mor. Vz
Plýtký.

Plek, u, m., pluk, rodina, zastr. Jir., LS.
v. 16.

Plekno, a, n., zastr. = meč. Jir. P., meč,
ostrá střela, takýž jest člověk, jenž mluví
proti svému bližnímu křivé svědectví. Anth.
Jir. I. 3. 67. 46. Ale mečové to byli a nikoli
jen nějaká p-na či nože obětně, k zabíjení
oběti příhodné. Sš. L. 202. P-ny někoho raniti
(jaculis). BO.

Plektro, a, n., Federkielgeflecht, n. Tpl.

Plémě (plímě), gt. plemene, n. (dle Rámě),
Hus. 1. 401.; nyní obyčejně: plemeno, a, n.
— Plemeno: Ben. V., Ros., D. O původu slova
vz Mkl. B. 236., 237., aL. 10. Hý. — P., plod,
die Brut, Frucht, Fasel. Jg. Dobytek, svini
pro plemeno chovati, zur Zucht halten. D.
Tele dáti na plemeno. Us. Jaké semeno, takové
plemeno. Us. Hadí plémě. D. — P., rodina,
potomstvo, pokolení, rod. V. P. v říši živo-
číšstva větší neb menší kmen, jenž se jistými
stálými vnějšími i duševními vlastnostmi od
jiných kmenů téhož druhu liší. Vz S. N.,
Schd. II. 386., KP. I. 9., 68., Blř. 75. Nach-
kommen, m., der Stamm, die Abkunft, Familie,
das Geschlecht. Jg. Plémě lidské: P. bílé n.
kaukazské (Europané), p. žluté n. mongolské
(Čiňané), p. černé n. aethiopské (černochové
v Africe), p. rudé n. indiánské (amer. Indiáni),
p. tmavohnědé n. malaysské (na ostrovech
australských); p. světlé: bílé a žluté; tmavé:
černé, rudé á tmavohnědé. Tl., Pt. Aby
neměl po sobě žádného plemena. Ben. V.
Proklaté plémě býti. Br. Z mého plemene.
St. skl. Zabila jest všecko p. (semen) králové.
Bj. Přijmeš dievku ne pro své žádosti libosť,
ale pro svých dětí plémě. BO. — P. s ved-
lejším významem podlosti, das Gezücht, Volk,
die Brut. Jg. — P. ženské (ženstvo), D.,
ještěrčí, hadí, — způsob, plod, rod, die Art,
Gattung, Zucht, Race. Jg. Je tam mnoho
plemen zvěři. Troj. To sele je z dobrého
plemene. Kůň dobrého plemena. D. P, včel,
rostlin. Jg.