582

Plemenáček, čku, m., malý úl k vycho-
vávání královen. Všk.

Plemenář, e, m., na plemeno chovaný
samec, Zucht-, ku př. beran, Widder, m.
Ms. ovc.

Plemenárna, y, f. P. drůbeže, Brutanstalt
für Geflügel. Dch.

Plemenění, n., die Vermehrung, Hecke,
Zucht. Jg. Toť pomáhá k p. Čern. P. ptáků,
koní. D.

Plemenice, e, f., samice na plemeno, die
Zucht-, Heckmutter P. včelní (matka). D.
P. (klisna) má míti dlouhé tělo. Ja. To je
dobrá p. (žena plodná). Us. — Jg.

Plemenicí, Zucht-, Fasel-.

Plemeničný, od plemenice, Zuchtmutter-.

Plemenidlo, a, n., Fortpflanzungsmittel,
Fortpflanzungsorgan, n. P-dla, die Genitalien.
Rk.

Plemeniště, ě, n., die Hecke, der Brutort.
Rk.

Plemenník, a, m., plemenný býk, kůň,
kanec atd., Zuchtvieh, n. — P., z téhož ple-
mene, der Abstämmling. Měst. bož.

Plemenný, na plemeno, Zucht-. P. býk
(pušťák), kůň (hřebec), V., dobytek Jg.,
J. tr. — P., plodný, fruchtbar. P. ovce,
klisna. J. tr.

Plemeno, vz Plémě.

Plen, u, m. P., stsl. рlеnъ z реlnъ, lit.
pelnas, ind. pana (z parna, der Lohn). Mkl.
aL. 29. Koř. plev., sr. lit. pleve (kůže) a příp.
-nъ. Mkl. B, 115. — P., plémě, plemeno, plod,
statek, hojnost (v tomto významu zastr.),
Frucht, Fülle, f., Reichthum, m. Jg. — P.,
kořisť (dobytek a věci všeliké), praeda, die
Beute, der Raub. Výb. I.742. Táhna s velikým
plenem preč do svých krajov. Star. let. Plenem
všecko kaziti (pleniti). Jg. Vydati město
v plen; Vzíti p., vzíti něco v p., vzíti něco
plenem (loď). J.tr. P. pustiti na město,
plündern lassen. Šm. Na p. vyjíti; zemi v p.
ostaviti, dáti co v p. Nt. Veliký plen zajal
z jeho řieše. BO. Robota vaše bude ne-
přátelóm za plen. BO. — P., die Konfiskation.
Confiscationis sententia, quae plen dicitur.
1227. Er. Reg. 1. 336.— P., der Frevel am
Eigenthume. Z plena jeden póhon. Kn. rož.
č. 69. Gl. 223.

Plena, plenka, plenečka, y, pleň, ě,
f., kaz v železe, na ostří, záděra, lupina, na
Mor. štěrbina (Mrk.), plina, Hý., der Bruch,
Sprung, Schlacken, die Straube. Chybný nůž
má plenu. Us. — P. řetízek, šperk. Jaká
plena, taková jí cena. Č. M. 329. — P., šátek
na hlavu. Slov. Hdk. C. Vz Pléna.

Pléna (plína), plénka, plínka, ple-
nečka, y, f., plachetka, utěrák atd. Tuch,
n., Leinen. Bradýř uzřel na pléně, která okolo
krku byla. Lom. — V již Čech. velký šátek
ženský na hlavu, vyslovuje se však : plěna.
Bž., Kts. — P., plachetka k zavinování ma-
lých dětí, die Windel. Chudá p. Sš. L. 35.
Do plen, do plínek zavinouti, zaviti, obaliti,
uviti. V. Bába dítě plénkami obvinuté do
kolíbky klade. Kom. J. 228. Děti ne těsně,
ale volně do plen zavazuj. Berg. Jest v plén-
kách vychovaný = choulostivý. Us. — P.,
plénka, mázdra, mázdřička, dünnes Häutehen.

Plénky neb mázdřičky okolo mozku. V. —
Kom. J. 241. Plínky oka: p. rohová, hroz-
nová atd. Ms. bib.

Plenař, e, m., kdo plény dělá n. prodává,
der Tücher, Windeln etc. macht. Zlob.

Plenarní, z lat., plný, úplný. P. shro-
máždění = valné, plné, všeobecné; naopak:
shrom. částečné, odborové n. výborové. Rk.,
S. N. Plenar-.

Plenba, y, f., plenění, kořistění,Beute, f.
Stf.

Plenčiti, il, en, ení. — koho = v plény
zaobalovati, einwindeln; ošiditi, betrügen.
Lex. vet.

Plenděra, y, m., v Krkonš. = žváč. Kb.

Plenění, n., die Plünderung. Kom. Vz
Pleniti. P. výdřevy, das Rauben der Zim-
merung (v horn.). Bc.

Plení, n. = pletí, das Jäten.

Plenidlo, a, m., exstirpator, stroj k čistění
polí. Vz KP. III. 230.

Pleník = plenník.

Pleniluni-um, a, m., lat., plnoluní, úplněk
měsíce. S. N.

Plenipotence, e, f., z lat., plná moc,
plnomocenství, Plenipotenz, volle Gewalt,
Vollmacht, f. franc. plein pouvoir.

Plenitel, e, m., der Plünderer, Verwüster.
— P., nástroj k roztrhování a kypření pažiti,
der Exstirpator. Koubl.

Plenitelka, y, f., die Plünderin, Ver-
wüsterin.

1. Pleniti, il, ěn, ění (pleniti), popleniti,
plenívati = pléti, jäten; hubiti, kaziti, vy-
tínati, verwüsten, verheeren; bráti, zajímati,
loupežiti, rauben.— co. 1. Vz Pléti.— 2. P.
zemi. Dal. Mor národy plení (hubí). Kom.
P. obyčeje pohanské. V. — co čím. Zemi
rozličnými nehodami p., Plk., ohněm. Mor
nakažením svým národy plení (hubí). Kom.
J. 314. — co z čeho. Plenil z kostela obrazy
(bral, loupil). V. — co kde. Plenieše Joab
v zemi synóv Amonových. BO.

2. Pleniti, il, ěn, ění, pleň vystruhovati,
die Schlacken ausfeilen. — se. Schlacken
bekommen. Vz Plena. Nebozez, železo se
plení (tlučením etc. v pleny, v plíšky malé
se rozpukává). Vys. Jehla se plení. Us. Dch.

Plenivý, lupinovitý, kazovitý, rozpukaný.
P. nůž, železo, jehla. Vz Plena. Schartig,
fehlerhaft.

Plénka, vz Pléna; plenka, vz Plena.

Plenkovice, ves v Znojemsku. PL.
Plennice, e, f., zajatá žena, die Gefangene.
Ženky jako p. po sobě vlekou. Sš. II. 366.

Plenník, a, m. = plenitel, kořistník, der
Plünderer. Dobytek, jenžto na diel přišel
p-kóm. BO.

Plennosť, i, f., plodnosť, hojnosť, die Fülle,
der Uiberfluss. Ž. kap. 35. 9. Cf. Plenosť.

Plenný (v obec. mluvě také: plíný, plinný,
Ros., na Slov. plěnný) = plemenný, bohatý,
hojný, plodný, fruchtbar, reichlich. P. obilí,
Ros., oves (jenž sype). Us. Plíné maso (vo-
jenské, divoké, wild). Us. Z klasóv plných
a plenných. BO. Sedm let bude plenných
(úrodných). BO. Vz Sláma.

Plenosť, i, f., plemenitosť, plodnosť, bo-
hatost, plnosť, die Fruchtbarkeit, Fülle. Opo-
jeni budou p-stmi domu božího. Sš. J. 68.