583

Plenovník, a, m. = plenník. Zprostili je
rukú plenovníkóv (vastantium). BO.

Plenta, y, i, z něm. Blende, víčko oči
koňům po straně zastírající, klapka, Blend-
leder, n. D. P. u postelí atd.: stinidlo, zá-
clona, zástěna. Rk.

Plen-um, a, n., lat., plné, valné shromáž-
dění, die ganze, vollzählige Versammlung. In
pleno, ve valném shromáždění. Rk.

Pleochromatism-us, u, m., řec., mnoho-
barevnosť (krystalů). Vz Bř. N. 69.

Pleomorfism-us,u, m., řec., mnohotvár-
nost (nerostů). Vz Šfk. 738.

Pleonasm-us, u, m., přeplněk, nadplněk,
nadbytek látky mluvnické (nahromadění slov
téhož významu). Überfluss, der überflüssige
Gebrauch gleichbedeutender o. dem Sinne
nach schon in anderen enthaltener Wörter,
wodurch der nämliche Begriff o. Gedanke
wiederholt wird. Jest pak p. druhu čtverého

1. pleonasmus v užším slova toho smyslu,
když ve větě jednotlivé výrazy vyskytují
se nadbytkem označujíce to zevrubněji, co
obsahem svým ve větě jinak již s dostatek
jest vyjádřeno. a) Starší jazyk užívá po na-
šem soudu pleonasticky vedlé sebe a) jména
rodového a druhového a to poměrem bud:
souřadnosti (přistávky, apposice) buď pod-
řadnosti (genitivu). Ptáka výra nad sebou
uzřel. Pass. 623. Viděli jsme metati se del-
fíny ryby. Pref. 103. Stojí dřevo oliva. Sš.
P. 39. Nástrojové bubnův a píšťal připra-
veni tobě budou. Kom. D. VIII. — ß) Jména
druhového a vlastního. Pražané dobyli města
Žlutic. Let. 52. Odtud jsme jeli k Jordanu
řece. Pref. 342. — Pozn. Častěji užíváno
v této příčině za jméno vlastní příslušného
adjektiva. Táborští město pražské chtěli jsou
ztéci. Let. 65. Žižka z města plzeňského měl
mnoho válek. Let. 52. — b) Pleonasticky
užíváno adjektiva jiný. V sobotu mučili žida
a několik jiných křesťanův. Let. 392. —
c) Pleonasticky přičiňuje se akkusativ před-
mětu vniterního téhož kmene se slovesem. Jáť
obětuji oběť Bohu pravému. Pass. 554. Boj
jsem bojoval. Prot. 66. Vz Akkusativ (I. 19.
a. 21. ř. sh.). — d) Pleonasticky užívá se
instrumentalu bytného prostředku a způsobu.
V kapličkách žádného okna není, než musí
se světlem svítiti. Har. I. 164. Kamením ho
kamenovali. Pass. 361. Rána štipmem štípe.
— e) Pleonasticky užívá se tytýž instru-
mentalu vztahového. Pověděl, že tam bydlem
bydlí. Arch. I. 457. Vizte, jak jste smyslem
hloupi. Výb. I. 248. — f) Pleonasticky užívá
se infinitivu vztahového. V tom sklepě jest
voda dobrá píti. Pref. 317. Moudrá slova
jsou bláznům slyšeti protivna. Výb. I. 898. —
Pozn. Pojem p-mu velmi relativní jest a sub-
jektivný. KB. 234. Vz tam více příkladů. —

2. Perissologie, vz toto. — 3. Perifrase, vz
toto. — 4. Tautologie, vz toto. — P. rhe
torický tím se liší od syntaktického, že tento
jest v řeči ustálený, vůbec běžný, onen pak
vědomě a úmyslně za tím jediné účelem se
nese, aby myšlénka všestranného, plného,
světlého a důrazného projádření došla. Od-
růdy pleonasmu rhetorického jsou: Exage-
ratio, klimax, parallelismus, protiklad, pří-
mětek zdobný, opis. hyperbola. Vz tato slova.

KB. 240. Wortüberfluss, Anhäufung gleich-
bedeutender Wörter. — Vz Mus. 1844. str. 435.;
Zk. Ml. II. 150.; Mk. Ml. str. 296.

Pleonast, u, m., nerost. Bř. N. 188., KP.
III. 188. Der schwarze Spinell o. Ceylanit.

Pleonastický, pleonastisch, überflüssig
(von Worten).

Pleoram-a, ata, n., řec, obraz krajiny
jevící se tak, jako by jej divák viděl plavě
se mimo tu krajinu po lodi. Vz KP. IL 159.

Pleple, ete, n., člověk nevycvičený a roz-
mazaný. Ros.

Plerna, y, f., mulotus canis, zastr. Ms.
Vodň.

Ples, u, m., plesání, das Frohlocken. —
P., tanec, der Tanz. Bude tam ples. Snůšku
na ples učiniti. Sych. Hlava brní, kapsa svrbí,
když jest po plesu. Sych. P. taneční, veřejný,
domácí. Us. Jíti na p., do plesu. Us. P. uspo-
řádati, zaříditi, zamluviti, objednati. Us. —
P., bývalý zámek u Smiřic; ve Slezsku, vz
Pština. S. N. P. starý, Altpless, P. nový,
Neu-Pless, P. dolní, Unter-Pless, P. vodní,
Wasser-Pless, vsi u Smiřic. PL., Tk. IV. 737.

Plesací, Jubel-.

Plesání, plesání — tleskání rukama, Hän-
deklatschen, n. V. — P., radování-se, das
Frohlocken, Jubeln, Jauchzen, der Jubel, die
Freudigkeit. Jg. V. Protivní jsou sobě : smích
a pláč, p. a lkáni. Kom. J. 331. Vítězné p.
Ráj. P. svatebné. Sš. J. 59. Vydati se v p.
nad něčím. Sš. J. 73. — P., zřídka: ples,
tanec, das Tanzen.

Plésati, plesati, plesám a pleši a plésám;
zaplésati, plesávati = pleskati rukama, mit
den Händen klatschen; radostí velikou se
radovati, frohlocken, jubeln, jauchzen, vor
Freude hüpfen; tančiti, skákati, hüpfen, tan-
zen. Jg. — abs. A město plésalo. Br. Ne-
plesej, daleko ještě do večera. Vz Výstraha.
Lb. — čím. Pass. 374., Ctib. Had. 5. P. bi-
čem (práskati). Slov. Hdk. P. radostí, vese-
lím, rozkoší (radovati se), V., nohama (tan-
čiti). Rvač. Láskou plesal jsem. Er. P. 202.
Rukama p. (tleskati). Kom., BO. — nad
čím: nad dobrými novinami, Ros., nad ně-
čím neštěstím. D. A to nebe plesá nad tím
pacholetem. Sš. Bs. 73. — s kým: s jinými.
V. — proč: z radosti, Vus., z něčího vzkří-
šení. Br. Plesejme z triumfů, kterých sobě do-
bylo (slovo Páně). Sš. J. 100., Kom. L. 122.,
Brt. S. §. 200. — komu (jak). P. tobě
budu. Kom. Plesej mu s radosti. Kanc. Ple-
sejte zemští bydlitelé Bohu. BO. Plesá chti-
vosti, frohlockt für Begierde. Kom. J. 366.
Plesá s tebou Morava, jejíž vždy jsi oslava,
vroucně u veselí plesá národ celý. Sš. Bs.
23. — kde. Srdce v nás plesalo. Kom. A to
mladé srdce v útrobě mu plesá. Sš. Bs. 6.
A jak pleší jemu před nebeskou branou!
Sš. Bs. 10. Před tebou Helena plesala (tan-
čila). Smrž. — ke komu. Srdce mé pléše
k Bohu. Br., Kom. — kam. Na vzor nymfy
lesní pléše do háje. Ráj.

Plésavý, plesavý, plesající, hüpfend, froh.
P. dobytek, Ms. Past., díkůčinění, Sš. L. 105.,
veselí. Jel. P-vou tváří. Br. — P., příjemný,
gefällig. V. — Jg.

Pléseň = plíseň.