589

якеѵ,ио>ѵ, lat. pulmo, stněm. fue-h-an. Mkl.
B. 172. (Hý). P. jsou ústrojí dýchací, skládají
se ze dvou křídel plicních, která průdušnicí
spojena jsou, v pohrudnici leží a srdce ob-
klopují ; od života odděleny jsou bránicí.
Die Lunge, lat. pulmo. P. jsou přístroje ži-
vočišné, obyčejně v dutině hrudní uložené,
v nichž dýcháním lučebně přeměňuje se krev
ven, uhlíkem přesycená, černá na krev arterií,
kyslíkem bohatou, červenou. Blř. — Nedosta-
tečný na plíce. V. Na plíce nemocný, chybný.
Dch. Zapálení, V., zánět, ochrnutí, shnilosť,
Rk., Sp., ochromnuti plic. Ja. Hniloba plic
skotu domácího, Lungenfäule, f. Dch. Dušné
plíce. U Pelhř. Ptů. Ochlazuje se srdce pří-
ležícími plícemi, totižto oddycháním skrze
chřtán. Kon. J. 275. Plícemi dýchati. Jhl.
Kdo nemá zdravých plic ; neduživý na plíce,
neduživé plíce. V. Plíce n. kořen hnije. Ja.
Routová voda spomáhá plícem. Čern. Aný-
sové semeno je užitečné plícem. Čern. Mám
palčivosť v plících. Sych. To jde od plic
(ne od srdce). Tak to jen z plic. To je z plic,
ze srdce nic. Prov., Jg. Mluviti od plic tedy
= neupřímně; ne: bez obalu. Vz více v Ht.
Brs. 272. V něm játra a plíce hoří co vápe-
nice (= pořád má žízeň) Vz Opilství. Č.
Neslané p. (Vz Hrubý). Č. Vímť já, kde a
jak v něm p. leží (znám ho naskrz). Vz
Znání. Č. Není než chlubné p. Chlubné p.,
nelezte z hrnce (o vychlubujících se). Č.
Chlubné p. lezou z hrnce (poněvadž p. se
nepotopí, nýbrž na vodě plovou). Ros. Chlubné
plíce všude na povrch. Sk. Dobré p. Cf.
Staré chrámy dobré zvony mají. Pk. Vz více
o plících v S. N. — P., huba, das Maul.
Brouká, frká, bouří, škňouří; nýbrž dosti
tobe plíček nadělá (papolek), jestli mu hubu
buchtami nezacpeš. Berla král. II. 90.

Plícko, vz Plíce.

Plícnatý, plíce mající. P. pavouci. Krok.
Plicní, plicný, pličný (i dle obdoby:
louka — luční, strouha — stružní, žába —
žabí, kráva — kraví, pára — parní, šíje —
tvrdošijný, líce — sličný atd. Mk.). — P.,
k plícím se vztahující, od plic, Lungen-. P.
hlíza, V., bolesť, Kom. J. 300., neduh, D.,
shniliny (nákaza, palčivka), žíla, kámen, ko-
ření (plicník), Jg., katarrh, kašel, kašel ka-
tarrhalní n. zádušný n. křečovitý, dýchavič-
nosť, zánět, souchotiny, S. N., snět, mrť,
choroba, tepna, rána(u myslivců, která jde
skrze plíce), bunice. Šp. Vz S. N. P. krevnice
(Lungenblutader, f.), pleteň (Lungengeflecht,
n.), vřed, komora (= pravá), křeč, podjed,
rak, lalok, lék, střebavka, zkouška (v lékař.
u dítka). Šm.

Plícnice, e, f., žíla plicní, Lungenader,
f. P. na levé, jatrnice na pravé ruce slove.
Ms. bib. Dobře krev pouštěti krom plicnice.
Kalend. 1617. Od žíly zpodní podpažně při-
chází jiná žíla a tať jde ke kosti dolejšie
předloktie ruky a dělí se mezi prst prstenný
a najmenší a tať jest nazvána spasěnka neb
plicnice neb slezenice. Sal. 206. 35.

Plicník, pličník, u, m., pukléřka island-
ská, Cetraria islandica, lišejník proti nedu-
hům plicním výborný. Vz S. N. P. lékařský,
pulmonaria officinalis, gemeines Lungenkraut.
Čl. 77., Kk.86., 179. FB. 54., Schd. II. 256.

— P. stromový, Lungenflechte, liehen pul-
monarius.

Plicníkový, z pikniku, Lungenkraut-,
Lungenmoos-. P. prach, tabák. Rostl.

Plícniti, vz Plísniti.

Plícovník, u, m. = plicník. Slov. Plk.

Plícový, z plic, od plic, Lungen-. P. po-
lévka; barva. Jg.

Plíčenka, plíčněnka, y, f.— plicník.

Plíčko, a, n., kleine Lunge. Plk.

Pličky, gt. pliček, pl., f., vz Plíce. — P.,
drobně sekané plíce. Po vídeňsku: Wiener
Bäuschel. Dch. Na míkových pličkách statek
projésti. Vz Marnotratný. V., Č.

Plíčnice, e, f. = plicník.

Pličník, u, m. = plicník.

Plieti sě = hnáti se, zastr. Jir.

Plili, u, m., přívoz, Uiberfuhr, f. Zlob. —
P., vejce popelavé, graues Ei. — Jg.

Pliha, y, f., nečistota, skvrna, po-, úhona,
die Makel, Unreinigkeit, der Schmutz. Hý.
Na to pojat byl předsudkem, že dotýkání
hříšníka do duše člověka plámu a plihu ně-
jakou vlévá. Sš. L., 84. Vz Plihý.

Plihadlo, a, n., čásť pluhu, die Schleife.
Us.

Plíhanice, e, f., plouhamce, nečas, Un-
wetter, n. Jg.

Plíhati (na Slov. pluhati), plíhávati =
plouhati, schleppen, schlumpen, sudeln. —
co: obilí. Jg. — Starodávná poroba, nesvor-
nosti hanoba, národ plíhá a nás stíhá jako
zhoubná choroba. Sš. Bs. 36. — se (v čem)
= tlapati, sich pantschen. Jiné kašeš (kasáš)
a sama se plíháš. Prov. Jg. Jiné kaše (pod-
kasává) a sám se plíhá. Č. M. 273. Dav jim
na to svú bulli, aby tak činili a v té krvi
aby se plíhali. Let, 193. Ve světě se p. Peyt.

— P. co: vlnu (roztrhávati a čistiti dříve,
než se myje). Šm.

Plíhavec, vce, m., plihavec, na Slov. plu-
havec, kdo se plíhá, ein schmutziger Mensch.
Krok. — P., ryba, die Barbe. Res.

Plíhavice (Ros.), plihavice (Us), e, f.,
plíhavá, blatnatá cesta, ein kothiger Weg.
Ros. — P. Ta příze je jen p. = nestejná a
nedotečená. Us. — P., plihavec, ryba, Barbe.
Krok. — Jg.

Plíhavý, plihavý, (plhavý, pluhavý, na
Slov.), na Mor. plouhavý. (Hý.). = blatnatý,
kothig, schmutzig. Ros. P. cesta, Ros., po-
větří (pliskavé). Na Mor. — P., hloupý, dumm,
tölpelhaft. Aqu.

Plihnouti, hnul a hl, utí; plihým se díti,
schlapp werden. Tykyta plihne. Us.

Plihota, y, f., na mor. Drahansku též plou-
bota; plihanice, nečas, das schlechte Pansch-
weiter. Zimu, vedro, déšť, p-tu a veškery
nechvíle musí podstoupati dobrý pastýř. Sš.
J. 172. To je tam dnes plouhota. Teď máme
ustavičně plouhoty. Us. Hý. — P., nečistota,
poskvrna, der Unflath, Schmutz, die Makel.
Díla příhodná očistiti srdce naše od plihot
a nečistot. Sš. Mr. 7. Vz Plíha.

Plihoučký, vz Plihý.

Plihý, plihý; plih, a, o, plihoučký =
řídký, měkký, židký, dünn. P. bláto, cesta,
kothiger Weg. Ros. P. spojenství (kapalné).
Kod. — P. povětří =plihavé, garstig, ab-
scheulich. Jg. -- P., měkký, ne tuhý, schlapp,