Předchozí (594)  Strana:595  Další (596) |
|
|||
595
|
|||
|
|||
Plodný; ploden, dna, o, plod rodící,
k plození hojný, fruchtbar. P. duch. P. žena (která děti rodí). V. — v co: ve výmysly. Jg. — v čem. Nemoudra jsem byla, ve zlém skutku plodna. Sš. Bs. 75. P. v skutcích dobrých. Sš. B. 191. — O věcech: plodistvý, nosný, tragbar, fruchtbar. P. rolí, Kom. J. 387., dříví. V. — P., k plození se vztahující, fruchtbar, gebärend. P. moc, V., beran, Reš., údy. Ros. — Jg. Plododárný, plodonosný, fruchtbringend.
Dch. P. moc vody. Sš. Zj. 468. Plodohojný, fruchtbar. Měst. bož.
Plodolist, u, m., carpellum, Fruchtblatt,
n., z něhož vzniká semenník nadokvětný. Kk. 51., Schd. IL 209. Plodomor, u, m., hrozná nemoc včelí,
když čásť plodu shnije. Lš. Faulbrut, Bienen- pest, f. Plodonosení, n., vynášení plodu, plod-
nosi, die Fruchtbarkeit. Když jsme byli v pleti, strázně hříchu skrze zákon působily v údech našich ku p. smrti. Sš. I. 76. Plodonositi, il, sen, ení, plod vynášeti,
fruchtbar sein. — komu. Abychom plodo- nosili Bohu. Sš. I. 76. Plodonosnosť, i, f., plodnosť, die Frucht-
barkeit. P. ta naše Bohu jest povaha, která nám teprv nyní Kristem udělena byla. Sš. I. 76. Plodonosný, fruchttragend. Měst. bož. P.
krajina, Hank., bylina, Sš. J. 20., fík. Sš. L. 132. — v čem: ve ctnostech. Sš. L. 132. Plodonoš, a, m., carpophorum, stipes,
Fruchtträger, m., prodloužený člen lůžka rostlinného. Kk. 45. Plodopudný, zur Zeugung treibend, Zeu-
gungs-. Chtíčové plodo- a rodopudní slepou pánovitostí vládnou. Sš. J. 21. Plodorodný, fruchttragend. Pl., Měst. bož.
Plodový, Brut-. P. břidlice. Fruchtschiefer,
m. Krč. 264. Plodství, plodovství, n., der Zustand
als Embryo. Čas meškání v matečníku n. ve vejci slovo p. Ssav. I v p. tělo roste. Ib. Plocha, y, f., ploskost těla, Fläche, f.
Roztaženost těla na šíř a na dél bez patrné hloubky nazýváme plochu. Rostl. P. ruky, meče, země (rovina). Jg. Spodní p. u hoblíku. Us. Na ploše malovati. Us. — P., roztaže- nosť na šíř a dél bez ponětí rovnosti, Fläche, f. P. rovná (rovina), naddutá, svrchní (svrchek), spodní, Jg., hlavní, základní; obsah, míra plochy (míra plošní, plochomíra), Šp., leštěná, Nz., křivá (křiven), zborcená (windschief), zápalná (kaustisch), druzovitá (drusig), rýho- vaná (gestreift), rozsedlinná (Absonderungs-), poddutá (konkav), Nz., válcová, Kegel-, Cy- linder-. Prm. P-y krystalové. Schd. II. 4., 5. — P., v mathem., roztaženosť v šíř a dél bez tloušťky pomyšlená, Fläche. Povrchnosť, na níž mezi dvěma kdekoliv určenými body přímá čára tažena býti může, slove plocha (planina, rovina). Sedl. P. slove v měřictví veličina prostorná mající jen dva rozměry, délku a šířku. S. N. P. plodicí, rovnoběžná, tížná, nakloněná (vz KP. I. 243., II. 13.), odrazu. Sedl. P. položiti, sečná (Schnitt- fläche), Nz., rovná n. přímá (roveň), pravi- delná, promítající (projicirend), hladká, drsná, |
polední n. poledníková (des Meridians), scho-
dničná (schodnice, Ellipsenflaeche), přítulná (osculirende Ebene einer Curve), konečná (Endflaeche), sklonitá (geneigte Ebene), Nz., pravítková. S. N. P. bodu, šermu. Tš. Vz KP. I. 535., 555. — P., krajina prkna, od- korek, die Schwarte, das Schwartenbrett. Na Mor. — P., trám osekaný na jedné straně. Houpati se na plochách (na tesech). Us. — Plochy, postranice u chladicích stoků, borty, die Flächen am Kühlstock. Us. Plochák, u, m.,der Planhammer. Rk.
Plocho, flach. Šavlí na p. někoho udeřiti,
mit der Fläche. Us. Plochoklenutý, flach gewölbt. Rohn.
Plochokřídlý. P-dlí, planipennia. P. mají
křídla obou párů plochá, nesložitelná, čelisti kousavé, chodidlo pětičlenné. Vz Srpice, Zi- mule, Střechatka, Jehlice, Klešťonožka, De- nívka, Mravkodav. Frč. 151. Plocholistný. P. listy. Rostl.
Plochoměr, u, m., der Planimeter. Šp.
Plochoměrství, n., die Flächenmessung.
Sedl. Plochopis, u, n., die Flächenschreibung,
planigraphia. Krok. I. d. 159. Plochorohý, platt-, flachhufig. P. kůň
(má-li spodek kopyta plochý, ne prohlou- bený). Ja. Plochosť, i, f., die Flachheit, Plattheit,
Fläche. Jg. Plochoštítka, y, f., solorina, lišejník
strupnicovitý. Rostl. Ploclioun, a, m. P. zubatý, platax Ehren-
bergii, ryba. Frč. 297. Plochový. Flächen-. P. trojhranměrství.
Sedl. P. plot (z ploch, z tesů; vz Plocha). Jg.
Plochule, e, f., mnohonožka. P. křehká,
polydesmus complanatus; p. hrbolatá, stron- gylosoma pallipes; p. srstnatá, polyxenus lagurus. Frč. 128. Plochý; komp. plošší = ploskatý, ple-
skatý, plochý, rovný, flach, platt. D. P. pole (rovné), zrcadlo, D., knoflík, hřeblo, Rohn., roh (u koně), loď, Nt., klenutí, šína, die Flachschiene. Bc. — P. vyjádření, platt. D. Ploke, y, f., řec. P., щ жіощ, pŕevození,
opětování spojovací, traductio = opětování slov s nějakou proměnou. I zapálili se oba k ranám, ranami vše po sobě stesali. Rkk. Přeskákal Volžanin doliny, hory a horám, dolinám počtu není. Č. Vz Zk. Ml. II. 170.; Mk. Ml. 292. Plomb, (fr., plon, z lat. plumbum), olovo,
Blei, n. — Plombolitec, tce, m., der Blei- giesser. Šp. — Plombování, n., das Plom- biren. P., zabalování tabáku v tenký plíšek olověný; opatřování zásylek zboží olovnou pečetí; vyplňování dutých zubů látkou tvrd- noucí. S. N. Želízko k p. zubův. Cn. — Plombovati, duté zuby olovem, látkou tvrdnoucí vyplniti, aby se dále nekazily, vz Plombování. Plombovky.pl., f., plombovací kleště, die
Plombirzange. Sp. Ploník, u, m., polytrichum, druh mechu.
S. N. P. obecný, p. commune, gemeines Haarmützenmoos, Widerthon. Čl. 172., Kk. 89., Schd. IL 260. |
||
|
|||
Předchozí (594)  Strana:595  Další (596) |