595

Plodný; ploden, dna, o, plod rodící,
k plození hojný, fruchtbar. P. duch. P. žena
(která děti rodí). V. — v co: ve výmysly.
Jg. — v čem. Nemoudra jsem byla, ve zlém
skutku plodna. Sš. Bs. 75. P. v skutcích
dobrých. Sš. B. 191. — O věcech: plodistvý,
nosný, tragbar, fruchtbar. P. rolí, Kom. J.
387., dříví. V. — P., k plození se vztahující,
fruchtbar, gebärend. P. moc, V., beran, Reš.,
údy. Ros. — Jg.

Plododárný, plodonosný, fruchtbringend.
Dch. P. moc vody. Sš. Zj. 468.

Plodohojný, fruchtbar. Měst. bož.

Plodolist, u, m., carpellum, Fruchtblatt,
n., z něhož vzniká semenník nadokvětný.
Kk. 51., Schd. IL 209.

Plodomor, u, m., hrozná nemoc včelí,
když čásť plodu shnije. Lš. Faulbrut, Bienen-
pest, f.

Plodonosení, n., vynášení plodu, plod-
nosi, die Fruchtbarkeit. Když jsme byli
v pleti, strázně hříchu skrze zákon působily
v údech našich ku p. smrti. Sš. I. 76.

Plodonositi, il, sen, ení, plod vynášeti,
fruchtbar sein. — komu. Abychom plodo-
nosili Bohu. Sš. I. 76.

Plodonosnosť, i, f., plodnosť, die Frucht-
barkeit. P. ta naše Bohu jest povaha, která
nám teprv nyní Kristem udělena byla. Sš.
I. 76.

Plodonosný, fruchttragend. Měst. bož. P.
krajina, Hank., bylina, Sš. J. 20., fík. Sš. L.
132. — v čem: ve ctnostech. Sš. L. 132.

Plodonoš, a, m., carpophorum, stipes,
Fruchtträger, m., prodloužený člen lůžka
rostlinného. Kk. 45.

Plodopudný, zur Zeugung treibend, Zeu-
gungs-. Chtíčové plodo- a rodopudní slepou
pánovitostí vládnou. Sš. J. 21.

Plodorodný, fruchttragend. Pl., Měst. bož.

Plodový, Brut-. P. břidlice. Fruchtschiefer,
m. Krč. 264.

Plodství, plodovství, n., der Zustand
als Embryo. Čas meškání v matečníku n.
ve vejci slovo p. Ssav. I v p. tělo roste. Ib.

Plocha, y, f., ploskost těla, Fläche, f.
Roztaženost těla na šíř a na dél bez patrné
hloubky nazýváme plochu. Rostl. P. ruky,
meče, země (rovina). Jg. Spodní p. u hoblíku.
Us. Na ploše malovati. Us. — P., roztaže-
nosť na šíř a dél bez ponětí rovnosti, Fläche,
f. P. rovná (rovina), naddutá, svrchní (svrchek),
spodní, Jg., hlavní, základní; obsah, míra
plochy (míra plošní, plochomíra), Šp., leštěná,
Nz., křivá (křiven), zborcená (windschief),
zápalná (kaustisch), druzovitá (drusig), rýho-
vaná (gestreift), rozsedlinná (Absonderungs-),
poddutá (konkav), Nz., válcová, Kegel-, Cy-
linder-. Prm. P-y krystalové. Schd. II. 4.,
5. — P., v mathem., roztaženosť v šíř a dél
bez tloušťky pomyšlená, Fläche. Povrchnosť,
na níž mezi dvěma kdekoliv určenými body
přímá čára tažena býti může, slove plocha
(planina, rovina). Sedl. P. slove v měřictví
veličina prostorná mající jen dva rozměry,
délku a šířku. S. N. P. plodicí, rovnoběžná,
tížná, nakloněná (vz KP. I. 243., II. 13.),
odrazu. Sedl. P. položiti, sečná (Schnitt-
fläche), Nz., rovná n. přímá (roveň), pravi-
delná, promítající (projicirend), hladká, drsná,

polední n. poledníková (des Meridians), scho-
dničná (schodnice, Ellipsenflaeche), přítulná
(osculirende Ebene einer Curve), konečná
(Endflaeche), sklonitá (geneigte Ebene), Nz.,
pravítková. S. N. P. bodu, šermu. Tš. Vz
KP. I. 535., 555. — P., krajina prkna, od-
korek, die Schwarte, das Schwartenbrett. Na
Mor. — P., trám osekaný na jedné straně.
Houpati se na plochách (na tesech). Us. —
Plochy, postranice u chladicích stoků, borty,
die Flächen am Kühlstock. Us.

Plochák, u, m.,der Planhammer. Rk.

Plocho, flach. Šavlí na p. někoho udeřiti,
mit der Fläche. Us.

Plochoklenutý, flach gewölbt. Rohn.

Plochokřídlý. P-dlí, planipennia. P. mají
křídla obou párů plochá, nesložitelná, čelisti
kousavé, chodidlo pětičlenné. Vz Srpice, Zi-
mule, Střechatka, Jehlice, Klešťonožka, De-
nívka, Mravkodav. Frč. 151.

Plocholistný. P. listy. Rostl.

Plochoměr, u, m., der Planimeter. Šp.

Plochoměrství, n., die Flächenmessung.
Sedl.

Plochopis, u, n., die Flächenschreibung,
planigraphia. Krok. I. d. 159.

Plochorohý, platt-, flachhufig. P. kůň
(má-li spodek kopyta plochý, ne prohlou-
bený). Ja.

Plochosť, i, f., die Flachheit, Plattheit,
Fläche. Jg.

Plochoštítka, y, f., solorina, lišejník
strupnicovitý. Rostl.

Ploclioun, a, m. P. zubatý, platax Ehren-
bergii, ryba. Frč. 297.

Plochový. Flächen-. P. trojhranměrství.
Sedl. P. plot (z ploch, z tesů; vz Plocha).

Jg.

Plochule, e, f., mnohonožka. P. křehká,
polydesmus complanatus; p. hrbolatá, stron-
gylosoma pallipes; p. srstnatá, polyxenus
lagurus. Frč. 128.

Plochý; komp. plošší = ploskatý, ple-
skatý, plochý, rovný, flach, platt. D. P. pole
(rovné), zrcadlo, D., knoflík, hřeblo, Rohn.,
roh (u koně), loď, Nt., klenutí, šína, die
Flachschiene. Bc. — P. vyjádření, platt. D.

Ploke, y, f., řec. P., щ жіощ, pŕevození,
opětování spojovací, traductio = opětování
slov s nějakou proměnou. I zapálili se oba
k ranám, ranami vše po sobě stesali. Rkk.
Přeskákal Volžanin doliny, hory a horám,
dolinám počtu není. Č. Vz Zk. Ml. II. 170.;
Mk. Ml. 292.

Plomb, (fr., plon, z lat. plumbum), olovo,
Blei, n. — Plombolitec, tce, m., der Blei-
giesser. Šp. — Plombování, n., das Plom-
biren. P., zabalování tabáku v tenký plíšek
olověný; opatřování zásylek zboží olovnou
pečetí; vyplňování dutých zubů látkou tvrd-
noucí. S. N. Želízko k p. zubův. Cn. —
Plombovati, duté zuby olovem, látkou
tvrdnoucí vyplniti, aby se dále nekazily, vz
Plombování.

Plombovky.pl., f., plombovací kleště, die
Plombirzange. Sp.

Ploník, u, m., polytrichum, druh mechu.
S. N. P. obecný, p. commune, gemeines
Haarmützenmoos, Widerthon. Čl. 172., Kk.
89., Schd. IL 260.