603

Plzeň, zně, f., prospěch (zastr.). Krok. Vz
Plezeň, Prk. Př. 35.. Gb. Hl. 84., 110. Der
Nutzen. I umre-li glava čelědina, děti vsie
tu zbožiem v jedno vladú, vladyku si z roda
vyberúce, ký plezně-dlě v sněmy slavny chodí.
Sněm. (Rkk. 69.). — P., zNě, f., vz E, dle
Dlaň, město v Čech. P. byla ještě za 16. stol.
rodu mužského: Nový Plzeň; od té pak
doby jest rodu ženského. Vz Chrudim. Jir.
P., lat. Plsna (Pilsna, Pelsina, něm. Pilsen.
Zastr. Plizeň, Plezeň m.: Рlъznь. Bž. 8., 74.,
123. Vz L (se střídá. Pozn.). P. vždy věrná
(králi a víře katol.). Rk. Vz více v S. N.,
Tk. I. 620., II. 545., III. 656., IV. 737., Tf.
391. — Plzňan, a, m., pl. -né. — Plzeňský.
Méně má smyslu než plzeňský halama. Jg.,
č. Plzeňští ovčáci (slanští holubáři). Jg. Vz
Slanský. Plzeňští měšťané. P. báseň (oplzlá).
Šm. P. pivo. Us. — Plzenec, nce, m. P.
starý, Plzeň stará, Altpilsen v Plzeňsku.
Vz S. N., Tk. III. 174. — Plzeňsko, a, n.
Na Plzeňsku, Us., na Plzeňště. Pč. 42. Das
Pilsner Gebiet.

Plzeti (zastr.), ejí, el, ení, schlüpfrig werden.
Ros.

Plzkosť, i, f., plzosť, kluzkosi, Schlüpfrig-
keit, f. Na p-sti stojící padá. Ryt. P. hlavy
(lysina). V. P. mysli, V., soudu lidského.
Kom. Pro víry p. (nestálost) opatrnosti třeba
jest. Kom. J. 863.

Plzkovina, y, f., der Thierschleim.

Plzký, plzek, -zka, -zko = slizký, kluzký,
schlüpfrig. V., Lk. P. led. Pass. 973. P. místo,
V., cesta, Br., úhoř, Kom. J. 166., vchod
matky příliš plzký. Volk. Plzké miesto ve
tmách, neb sě poklesnú a letie v něm (padnú).
BO. Cesta jejich plzká buď pod nimi, tak
aby padli. Kom. — Ve smyslu přeneseném: p.
báseň. D. Život náš krátký a plzký jest. V.
Tlampati bez studu o věcech slzkých a plz-
kých. Kom.

Plzňan, vz Plzeň.

Plznění, n. P. vlasů = lezení, das Aus-
fallen. Zlob.

Plzněti, 3. os. pl. -ějí, ěl, ění = lysati,
die Haare verlieren. Zlob.

Plzno (zastr.), vz Plzný.

Plznouti, znul a zl, utí; plzeti; plzkým
se státi, schlüpfrig werden. — 2. Línati se,
die Haare verlieren. — komu. Plzne mu
srsť. Plk.

Plznovec, vce, m. = pivnice, sklep, Keller,
m. Ros.

Plzný (zastr.) = užitečný, prospěšný, nütz-
lich, erspriesslich. V MV. nepravá glossa. Pa.
Kruvoj zdieše hoře v dědinách ohněm i me-
čem. Vsie, če plzno bieše, potře jeho zloba
krutá, i zaje vojevodu nám. Rk. 17. Vz Ko-
řínkovo vyd., Bž. 32.

Plzosť (zastr.), i, f. = plzkosť.

Plzý (zastr.) = plzký.

1. Plž, e, plžek, žka, m., od plz-ký. Vz
strany původu Mz. str. 58. Plži, cephalo-
phora, die Schnecken, činí třídu měkkýšů.
Vz S. N. P. jsou měkkýši s hlavou patrně
vyvinutou. Dle pohybujících ústrojů (noh)
rozvrhují se ve čtyři řady: přídonožce, pro-
topoda,ploutvonožce, pteropoda, břichonožce,
gastropoda a kýlonožce, heteropoda. Krč. 369.,

Frč. 225. Vz tato slova, Schd. II. 535., 536.
P. = zemský hlemýžď, limax, die Erd-, Weg-
schnecke. V. P. černý, 1. ater; červený, 1.
ruf us ; veliký, 1. maximus ; zahradní (šnek),
1. agrestis. Jg. Slimáci (plži) jsou hlemýždi
bez skořepiny. Kom. J. 216. P. pomalu se
plíží. Sych. Vz Měkkýš. — P., plžek, pližek,
na Mor. a na Slov. == slíž, slížek = mřen,
mřenek (ryba), cobitis barbatula, die Schmerle.
Jg. — P., na Mor. slíž, na Slov. také čík —
jídlo moučné, tlustší nudle. Plk. Vz Plíž. —
P., tvrdé vemeno, Euter, n. Us. — P. n. loch
do země. Kwauz. o vod. 206.

2. Plž, plže, e, plžnice, e, f. (zastr.),
skrýše, sklep, Keller, m.

Plží, plžový, co plži náleží. Schnecken-.
Č.

Plžík, a, m., ryba ; nudle. Vz Plž, 1.

Plžiti se, il, ení. Když mlýnský kámen
jest otevřen a špatně domílá, říká mlynář:
Kámen slizne, melivo se plží, wird schlüpf-
rig. Us. Nvk.

Plžnice, vz Plž, 2.

Plžokam, u, m. P-my, gastropodolitha,
zkameněliny živokův. Krok. 1. c. 82.

Plžový, vz Plží.

Pn, z této skupeniny souhlásek vysouvá
se p: tonúti (tonouti) m. topnúti. sen m.
sepn, vz Vysouvání souhlásek, P. Kt.

Pně (zastr.) = pněl. D.

Pněti, pníti, pním, 3. pl. pnějí, pněj,
pněje (íc), pněl, ění; pnívati = rozpiatu
býti, viseti, hängen. — kde : na kříži. Lom.,
St. skl., Pass. Opony se všech stran pniechu.
BO. — pro koho kde. Jenž na kříži pro
hřiešné pnělo. Výb. II. 36.

Pnětluky, Netluky, Mětluky, něm.
Netluk, dle Dolany, ves v Lovosieku; dvůr
v Neveklovsku. S. N., Tk. III. 656., IV. 737.

Pneumatický, z řec., k dechu, k etheru,
k duchu se vztahující. P. rozžehadlo, škola.
Vz S. N.

Pneumatika, y, 1., z řec, nauka o po-
hybu těles plynných. S. N.

Pneumonie, e, f., z řec, zánět plic. Vz
S. N.

Pněv, Pňov, a, m., Pniow, ves u Podě-
brad. PL.

Pněví, n. (zastr.) = křoví, pňoví, Stämme,
m, Výb. I. 185.

Pněvice, ves u Kutné Hory. Tk. I. 377.,
III. 55. *

Pník, u, m. = peň, Rumpf, m.; Orb. p.;
odřezek, abgehauener Klotz, m.

Pníti, vz Pněti.

Pnivý, pnoucí se, sich emporschlingend.
P. keř. Rostl.

Pnouti, vz Píti, 2.

Pňové, ého, n., eine Zahlung für den Wald-
heger. Dáno pňového hajnému. 1710. Gl. 234.

Pňoví, n., mnoho pňův, Stämme, Wein-
schösslinge. Tu roli pňovím vinným vysadili.
1556. Gl. 234.

Pňovice, dle Budějovice, Knibis, ves u Olo-
mouce. Mus.

Pňovičky, die Dolany, Knibitschken, ves
u Teplice.

Pňový, od pňův, Stamm-. P. n. prutový
úd. Rostl. — P., kolmo strmící. P. čára. Jg.