611

věc poboční, jako zbraň atd. V. — P., řemen
u chomoutu, vz Pobočnice. — P., Seiten-
hobel. Skv.

Pobočnosť, i, f., die Seitenverwandtschaft.

Jg.

Pobočný a poboční, z: po-bok-ný, vz
k před -ný. Ht. P., po bohu jsoucí, postranní,
Seiten-. P. zbraň, Ros., vlna, vítr, přátelé
(strýc, teta, ujec, bratranci, sestřenci, Kom.
J. 603.), otázka, příhoda, Kom., stěna, dítě
(z nepravého lože), děvka (souložnice), cesta,
D., kůň(náruční, opak: podsedlní), Jg., po-
kolení, otvor, kus (obraz, Seitenstück, vz
Pendant), dolina, pokrevný, Nz., příjem,
ulice, příbuzný, Nt., pohyb, skok, Dch., my-
slivec (puškovník), der Büchsenspanner; p.
štvací psi, Leibhatz, Šp., žíla (v horn.), Ne-
bengang, m. Hř.

Pobodání, pobodení, pobodnuti, n.,
das Stechen.

Pobodaný; -dán, a, o, pobodený, po-
bodnutý, angestochen. — čím. Dobytče
střečkem pobodnuté střečkuje. Kom.

Pobodati, pobodávati, pobodovati; po-
bůsti, pobodu, pobodl, den, ení; pobodnouti,
dnul a dl, ut, utí = popichnouti, k běhu
bodáním ponoukati, stechen, anstechen, sto-
chern, stacheln, anspornen; chuti dodávati,
aufmuntern, aneifern, anreizen; slovy popi-
chovati, sticheln, reitzen; bodenou ránu za-
titi, stechen. Jg. — koho (akkus. n. gt.)
čím. Koně ostnem, ostruhou p. Ros., Kom.
J. 451. Osten, jímž volů pobodoval. V. —
Leg. — k čemu: k chlípnosti, Jel., ku po-
vstání. Kom. — koho kam: v hrdelné žíly.
Troj. P. koně v zástup. Alx. On na obrá-
ceni pobodl ho v ruku. Svšd. 1569. — jak:
bez přestání. Mach.

Pobodec, dce, m., bodec, osten, der Sta-
chel. V.

Pobodný, stachelnd. Dch.

Pobohatiti, il, cen, ení; pobohacovati,
nach einander bereichern. St. skl.

Pobohý, po Bohu, podlé Boha jsoucí,
gottgemäss, gottgefällig. P-hé přání. Sš. Oa.
79.

Poboj, e, m., pobojování, Bekriegung, f.
Tudy život náš neustálým p-jem a takořka
ustavičným mučenictvím jest. Sš. Mr. 37.

Pobojování, n., die Bekämpfung, Besie-
gung. Leg.

Pobojovaný, bekämpft, besiegt. Jg.

Pobojovatel, e, m., der Bekämpfet-, Be-
sieger. Martim.

Pobojovati, bekämpfen, besiegen. — co,
koho. (On) národ řecký pobojoval (= pře-
mohl). BO., V. V pěti létech Vespasian celou
zemi židovskou pobojoval (podmanil). Plác.
Kristus sstúpil do těch krajin pekelných,
kdež byly duše otcóv svatých a tu krajinu
pobojoval jest a zrušil. St. 187. — P., ně-
jaký čas bojovati, eine kurze Zeit kämpfen.

— s kým.

Pobok, u, m., poboč, i, f., strana, bok,
pobočnice, die Seite, Seitenfläche, -linie. L.

— Pobok cvičíme, je-li délka nářadí s naši
osou ramenní rovnoběžná; podkos, činí-li tyto
dvě přímky pravý úhel. A. Kučera.

Poboleti, el, ení; pobolívati, pobolovati,
eine Zeit lang weh thun. — koho. Pobo-

lívá mne noha, hlava. Ros. Srdce mne po-
boluje. Er. P. 186. — kdy. V sešlosti údové
všudy pobolívají. Kom., Lk.

Poboněk, ňku, m., poboňka, pobonka,
y, f. = smyšlená věc, zvl. pak pověra, čáry.
Vz Bž. 72. Die Fabel, Alfanzerei, der Aber-
glaube, Trug. Jg. P. a boboněk (b se střídá
s p). Vz B., P., Bž. 51. Pověry a p-ky té
sekty. V. Vtipů svých ušlechtilých aby bludy
a p-ky nezprzňovali. V. Svými lžmi a po-
boňky dotud (je) omlouvali, až je ze země
vyhryzli. V. Poboňky lid mámiti. Jg. Lec-
jakés pověry a poboňky. Br., V. Poboňky
a pověry provozovati. Cyr., Žalan. Královna
pak, jak nemocní obyčejně takovým zlým
p-kům rádi místo u sebe dávají, té žalobě
ihned uvěřila. Koc. Tr. h. III. 11.

Poboňkář, e, m.. ein Abergläubiger, An-
dächtler. Br.

Pobonkovati, nabaňkovati, namluviti,
einreden. Ros.

Pobopněti, ěl, ění, aufquellen. Ros.

Pobor, u, m., das Rekrutiren. Mus. IV. 82.

Poboř, e, m., Poboří, n., ves v Kouřimsku.
PL.

Poboření, n., die Zerstörung, Schleifung.
Reš.

Pobořený; pobořen, a, o, zerstört, ge-
schleift. Stavěl pobořená města. Flav.

Pobořiti, il, en, ení; pobořovati, zerstö-
ren, schleifen. — co čím: stavení střelbou.
— čeho. Nežby hradů vydal, raději jich
poboří, lepe: je. Brt. Vz Po (složené s časo-
slovy). — co kde. Dvéře na tvrzi pobořil.
Půh. 336.

Poborovice, ves v Klatovsku. PL.

Poboskati, pocelovati, zlíbati, abküssen.
Na Mor. a ve Slez. Tč. — koho. Vaši dcera
jsem poboskal. Nár. pís.

Pobosku (= bosi) skákali. Us. ve Slez.
Koled.

Pobouceti se, toulati se, herumschlendern.
D.

Pobouchaný. P. měchem = hlupák. Us.

Pobouchati, ein wenig knallen, schlagen.
Ros.

Pobourati. — co čím: všecky domy mo-
tykami, střelbou pobourají, völlig einreissesn.
Ros.

Pobouření, n., der Aufruhr, die Aufwie-
gelung. P. lidu, vojska. Jg. V p. býti. fára.

Pobouřenosť, i, f., die Unruhe, der Auf-
ruhr. Měst. bož.

Pobouřený; -en, a, o, aufgebracht, auf-
geschreckt.

Pobouřiti, il, en, ení, aufbringen, auf-
wiegen. — koho proti komu. Jg. — čím:
řečmi. — kde: v duši někoho p. Dch.

Pobouzeti, vz Pobuditi.

Poboženec, nce, m., člověk po-n. nábožný,
der Fromme. Starozákonný p. Sš. Z. 56

Pobožně, bohabojně, fromm, andächtig.
Ros. P. a svatě si počínati. Kram.

Pobožnice, e, f., eine Andächtige. Jg.

Pobožník, a, pobožníček, čka. m.,
frommer Mann; Andächtler, m. Mus.

Pobožnosť, i, f. P., obírání se na mysli
Bohem. Vz S. N. Andacht, Frömmigkeit,
Gottesfurcht, f. Jg. Od p-sti vzdálený. V.
Pravou p. v někom vzdělati. V. Na p-sti