615

sagerei, divinatio (necromantia, astrologia, au-
spicium,augurium, sortilegium etc.), MP. 123.;
4. pověrečné pozorování = bezdůvodné držení
na jistá znamení aneb na šťastné či nešťastné
dni, die eitle Beobachtung, vana observantia,
MP. 124.; 5. zneužívání svatých věcí ku po-
věrám, der Missbrauch hl. Sachen wie der
hl. Reliquien o. der Sakramentalien, obser-
vantia reliquiarum, abusus sacrorum. MP. 124.
(Hý.). — P., poctivý dar, V., Bart. 87., das
Geschenk, Ehrengeschenk, die Verehrung.
P., jene Abgabe, welche die Unterthanen
dem Grundherrn nicht aus Pflicht, sondern
gleichsam als Verehrung darbrachten an hohen
Festtagen o. wenn er zu ihnen zu Besuch
kam. Lidé činí počesť hospodě, když mezi
ně přijede anebo k některým hodům přinesúc
dary.'Št. 160. Vz Gl. 236. P. advokatská =
palmare. Vz Tk. II. 366. Poctu, dary a pocty
dáti. V. Žádných poct nebrati. Mus. Dar za
poctu daný. Reš. P., též dar, od hostů při
svatbě poslaný. Plk. Než chtěl-li by kdo
komu (řečníku) dáti jakou poctu, jako se
to trefuje, nějakou zvěřinu n. ptáky mírně
poslati n. dáti, neb některou rybu, aneb ně-
jakou poctu také mírnou a to zřídka, to se
žádnému nezavírá. Zř. F. I. — P., nápoj
'poctivosti, připití, Ehrentrank, m. Ani mu
pocty nedali. Ros. Poctu dáti (připiti), vzíti.
D. Dej mu poctu, poď na poctu. Us. Poctu
zavdati. Vus. Tatíku, pij s námi poctu. Dh.
150. Poctu oddati, dáti = připiti, lb. 150. Jáť
se musím v holuby stříleti a tím dřív, abych
nemusil poctu píti (abych nebyl bit). Dh. 166.

Poctěnec, nce, m., der Honorat (na směn-
kách). Nz.

Poctění, n., die Beehrung, Beschenkung.
V.

Poctěný; poctěn, ěna, o, beehrt, geehrt.
V. — čím: slávou a důstojenstvím; zvláštním
uměním nad jiné poctěný, V., vtipem, bo-
hatstvím. Kom. Spis cenou p-ný. Kom.

Poctitel, e, m. P. směneční, der Honorant
eines Wechsels. Nz.

Poctíti, il, ěn, ění; poctívati = česť pro-
kázati, Ehre bezeugen, beehren, verehren. V.
— koho čím: pravicí (dáti mu pravou ruku),
Ros., důstojnostmi, Sych., penězi, zbožím,
Kom., dobrodiním, darem, V., Ler., zlatým
řetězem, Ros., hostinou, D., povstáváním,
Výb. I. 317., návštěvou. Šm. Nebo jsú jeho
azda slovy p. nedbali. M. — koho (gt.).
Kdo ho ctí, těch on také poctí (každého,
jednoho po druhém). Br. Všech dary králov-
skými p. Smrž. Tiem pocti mrtvých. Št. N. 59.
Vz Po (spojené s časoslovy), Spodobení. —
zač. Ten za moudrého muže bývá poctěn,
kterýž . . . Anth. II. 244.

Poctivě, ctně, počestně, šlechetně, ehrlich,
ehrbar. V. P. si vésti, někoho přijati, živu
býti, někoho chovati, V., se živiti, D., někoho
pochovati, se chovati. Sych. Vz Přikrásti.

Poctivec, vce, m., der Ehrenmann.

Poctivice, gt. -vic, pl., f., kalhoty, nohavice,
Beinkleider, n., Hosen, f. V., Kom. Kdo vdovu
béře, jakoby staré p. koupil na trhu, kdož
ví, kdo v nich chodil. Č. M. A p. na sobě
zavazoval; a obláčel se v p-ce. Svěd. 1569.
P. tykytou vyvlačované. Reš. Několik tova-
ryšů bednářských prostopášný povyk a. tanec

jen v p-cích a kabátcích, s vykřikováním a
vejskáním, užralí byvše, vedli. Břez. 159.

Poctivosť, i, f., prokazování cti i sama
čest prokázaná, Ehrenbezeugung, Verehrung,
Achtung, Ehrerbietung, Beehrung, Ehre, f.
P. znamená více vnitrní ctihodnosť, Ehrlich-
keit. Vz Počestnosť. S. N. P-stí předcházeti;
p-sti hodný; p. činiti, udělati ( = ctíti) ně-
komu. V., Výb. II. 73. P. mu činí. Kom.,
Háj. Nechtěl mu knížecí p. učiniti. Har.
K starším p. Jel. Což se ku p-sti dává (pocta).
V. Někomu ku p-sti sloup postaviti, Har.,
světla rozsvítiti. Br. U veliké p-sti a slávě
býti. V. Umění v znamenité p-sti u nich bylo.
V. V p-sti, u -veliké p. míti něco. V. Po
p-sti státi = po cti bažiti. V. P-sti si dobyti,
Háj., zasloužiti. V. S p-stí = ctně. V. Kde
není bázně, tu není také poctivosti. Pokora
dochází p-sti, pýcha pádu. Jg. V p-sti něčí
památku míti. Ml.Kdo p. jednou ztratí, tomu
se víc nenavrátí. Č. P. (česť povinná vyšším),
vz Rb. str. 270. — P., co čest dává, úřad,
důstojnost, Ehrenstelle, Ehre, f., Vorzug, m.,
Würde, f. Dychtiti po úřadech a p-sti. V.
Státi o p. a titule. V. — P., počestnost mravů,
nevinnost, Ehrlichkeit, Redlichkeit, Ilecht-
schaffenheit, f. Muž pouhá p. Us. Člověk bez
p-sti. V. P. jeho utuchla (zmizela). Sych.
Aby se (tovariši) v p-sti zachovali. Sdč.
Rychn. 36. 1. Kdo svého nedrží slova, nemá
p-sti zhola. S Bohem a p-stí. S p-stí nejdál
dojdeš n. se dojde. Č. — P. panny, zeny
čistota, die Ehre, Keuschheit. P. panně odníti,
pannu o p. připraviti (poskvrniti). V. Nad svou
p-stí se zapomenula. V. Važte si děvčátka
svojí p-sti, jako ta travěnka svojí zelenosti.
Sš.P. 498. Kdyby sa p. na skále (na vodě)
rodila, nejedna panenka by na ňu chodila.
Sš. P. 498. P. za ní běhá (dítě nemanželské).
Vz Nemanželský. Č. A ta tvoje p. na ko-
lébce pláče. Nár. pís. — P., dobré jméno u lidí,
guter Name, m., Ehre, f. Na p-sti zmazaný,
snížený; na p-sti někoho zmazati, někomu
na p-i ublížiti, utrhati, na p-sti dotýkati (na-
říci); sáhati někomu na p.; z p-sti loupiti;
dotknutí na p-sti; svou p. opatrovati. V.
Zjevně za rebelly jsme vyhlášeni a vysoce
na p-stech dotknuti. Skl. 137. Že by na po-
ctivosti jeho dotekl měštěnín. Václ. XII.
(Pr. 1861. 27.). Na p-sti zachovalý. Apol. Po
své p-sti státi. Sych. Lépeť jest s p-stí umříti,
než bez cti na světě živu býti. Reš. S p-stí
všude po světě projdeš. Ml. P. trvá na věčnosť.
Lb., Dch., Č.

Poctivý, kdo lásku nebo čest prokazuje,
ehrbezeugend, ehrend. P. dar (pocta). V. — P.,
čestný, ehrbringend, ehrenvoll, ehrbar, ehrlich,
edel. Jg. Jemu i jiným poctivé jest to. V.
P. věc, místo (úřad), Jel., skutek, pověst',
umění, V.; p. jméno někomu zůstaviti. D.
Neobmýšlel i v tom než dobré, poctivé a
užitečné krále, pána svého, i toho města.
Bart. Což bych měl učiniti k dobrému užitku
i ku poctivému království našeho. Hl. —
P., ctnostný, na cti zachovalý, mravně dobrý,
počestný, ehrlich, rechtschaffen, redlich, bie-
der. Jg. P. povaha, V., muž, človek, přítel,
Us.; dobrá, p. duše, D.; p. rodiče. Kom. P.
život vésti. Na p. slovo propuštěn. Kram.
Jsi p. jako biřicův kabát. Č. Z míry p. Šm.