619

k počtům, vyřízení počtů, pře z počtů; na
počtu zůstalý zbytek; znalec počtů, omyl
v počtech ; k něčímu počtu něco připsati,
přičísti; s někým p. míti, dělati; zmýliti se
v počtech. J. tr. Něco v p. bráti; celým
počtem. Šm. Rychtář mój utekl s počty
k němu. Půh. I. 193. A jestliže by se poruč-
níci neměli k počtu učinění. Vl. zř. 105.
Poručník z užívání dvoru poplužního, do-
bytků, dědin, luk, nábytků a jiného všeli-
kterého hospodářství, kterým se dobytci a
čeleď chová, ješto bez umenšení těch věcí
se dobytek a čeleď chovati nemůže: z toho
poručník žádný povinen není počtu činiti.
Nál. 217. Kterýžto pan J. učinil mi z mého
statku řádný a spravedlivý p. Tov. 156. Mocní
otcovští poručníci . . . tak chovati se mají,
aby sirotšího statku neubývalo; a počtem
žádnému povinni nejsou. Kol. 49. Než úředník
p. má napřed učiniti a ze všeho práv býti.
Vl. zř. 479. Pakliby sama držela, tehdy má
z věna a z statku svého zaplatiti, cožby na
počtu zůstalo. Vl. zř. 506. Když poručník
p. jim délati bude. Vl. zř. 105. b. Muž za
ni (za ženu) p. učiniti má. Zř. F. I. A počtem
žádnému povinni nejsou (poručníci), leč by
sami dobrovolně v to svolili, nebo mají na
sobě takovou moc jako vlastní otcové. Kol. 48.
A sirotkům zase vydána býti mají (registra),
když poručník jim p. dělati bude. Zř. F. I. —
Vz Účet, Náklad, Číslo; strany přísloví: Chlup,
Lidé, Ovoce. Vz také Rb. str. 269. — P. v mluv-
nici (jednotný, dvojný, množný). Singular
označuje jednu toliko věc nebo osobu. O dualu
vz Dual. Plural označuje více věci nebo osob;
v mnohých slovanských řečech nastupuje
na místo dualu. Cf. Mkl. S. 46. Jména pod-
statná nevytvořující všech čísel, slovou schod-
nými číslem (defectiva numero). Mají-li pouze
jednotné číslo, slovou pojednotná, jedno-
četná (singularia tantum); mají-li jenom číslo
množné, slovou pomnožnými, mnoho četnými
(pluralia tantum). Pojednotná bývají: 1.
jména vlastní a) místní: Praha, Řím, Brno,
atd.; b) osobná: Harant, Lumír, Herkules
atd. — Pozn. Jména osobná v plur. ozna-
čují celý druh též vlastnosti n. povahy:
Ciceronové = řečníci takoví, jakým byl
Cicero, Lumírové (= básníci), Vergiliové
atd. — 2. Jména hromadná: lid, lidstvo,
šlechta, měšťanstvo, dobytek atd. — Pozn.
I tato subst. jsou plur. schopna. Toho roku
byli sněhové nad míru velicí. Háj. — 3.
Jména hmotná: zlato, mléko, víno, olovo.
— Pozn. V plur. označují jednotlivé části
hmoty, rozličné její druhy : piva česká, mnohá
obilí, léčivé vody. Tu rýžovníci drobná zlata
z písku prali. Háj. — 4. Jména odtažitá:
krása, lahoda, píle, mládí, pilnosť atd. —
Pozn. V plur. označují rozličná místa, časy,
způsoby neb osoby, kde, kterak a na kom
činnosť n. stav odťažitým jménem označený
se jeví. V té zemi častí morové byli. Víno
pro mokra nedozrálo. Bojí se za životy své.
Br. Zde pláč a zármutkové jsou. Br. Chvěje
se strachy, mře hlady. Dle Bž. 68., Mkl. S.
46. Ohlašuje se láskám vašim. Mík. To jsou
krásy — krásné postavy, hezcí lidé. Us.
Mřk. Vz Plural v S. N. — Některá jména
nemají tvarů počtu jednotného, poněvadž

jedna dvojného, jiná množ. smyslu bývají.
K oněm patří ku př. parohy, spodky, kleště,
nůžky, vážky, dvéře, vidle, chřípě, vrata,
ňádra, lýtka; k těmto: pačesy, hody, schody,
dudy, vdavky, osypky, patoky, hodiny, housle,
saze atd. Hš. — Pomnožná jsou: 1. jm. svát-
kův: vánoce, hromnice, velikonoce, letnice.

— 2. Jm. mnohých zemí, měst, míst a po-
hoří : Čechy, Šváby ; Poděbrady, Budějovice;
Kouty, Bohuslavice ; Krkonoše, Alpy atd. —
3. Tato mužská: čáry, hody, kníry, oddavky,
odpustky, paběrky, pačesy, patoky, pohrabky,
splavky, splažky, trepky, trety, úklady, vý-
palky atd. — b) Ženská ukončená a) v y:
dítky, drtiny, dudy, hodiny, jáhly, jmeniny,
kalhoty, klevety, krajky, křtiny, laskominy,
máry, mydliny, narozeniny, necky, nozdry,
nožny, nůžky, obrvy, oddavky, osypky,
otruby, piliny, pletichy, pletky, podávky,
prázdniny, radovánky, souchotiny, soutěsky,
šediny, útroby, váhy, vážky, výlohy, žábry
atd.; B) v e n. ě: brejle, dvéře, dveřeje,
jesle, housle, hrábě, chřípě, kejkle, kleště,
konopě, kvasnice, nudle, okuje, peřeje, plíce,
pomyje, sáně, saze, souchotě, stěžeje, šle,
veřeje, vidle, žíně, žně a j.; v i: děti, smeti,
niti.— c) Střední: kamna, játra, lada, ňádra,
nosidla, povidla, prsa, stavidla, ústa, vrata,
záda, dvířka, hona, jatka, jikra, strč. borka.
Bž. 69. — Některá jména nabývají v plur.
významu lišícího se značně od významu sin-
gularu : jiná vedlé významu se singularem
shodného mají do sebe i význam odchylný ; zo-
veme je různovýznamnými: a) okovy, schody,
šaty, vousy atd.; b) hody, hodiny, léta, ne-
děle, ostatky, otcové, zbytky, žně atd. Bž.
79. — Jiná mají v plur. dva tvary: hon

— hony a hona, louka — louky a luka,
oblak — oblaky a oblaka, sádek — sádky
a sádka. Cf. Louka. Bž. 75. — Vz Číslo,
Jméno a Shoda.

Početí, n., m. počatí (počat) přehlasová-
ním a v e před i. Ht. — P., začátek. Jel. —
P., začátek bytu. V. — P. ženské, těhoten-
ství, Empfängniss, f. V. P. Kristovo (vtě-
lení K.). V. — Jg.

Početna, y, f. Arithmetik, f. Veleš.

Početnář, e, m. — počtář. Lex. vet.

Početnářství, n., Arithmetik, f. Kon.

Početné, ého, n., Zahlgeld, n., Rechnungs-
taxe, f. Rk.

Početní, Zahl-. P. jméno. — P., Rechen-.
P. kniha, stůl, umění, V., groš, tabule, Kom.
J. 756., náhrada, obyčej, odvětví, pře, pře-
hlídka, propuštění, průvod. (Beleg), spisy,
výtka, vytýkání, vyřízení, závěra, zběhlost',
zbytek, zvyklosť, J. tr., číslo, skutek (Rech-
nungsthatsache), měna, Šp., lístek, Zälil-
blättchen, Dch., mechanismus. Stě. Alg. 159.

Početnice, e, f., početní stůl, Rechentisch,
m. V. — P., početní kniha, das Rechenbuch.
Us. Hý. — Početnictví, n. Arithmetik, f. —
Početník, a, m. = počtář. — P., u, m.,
početní sešit. Dch.

Početný = mnohý do počtu, zahlreich.
Jg. P. ako piesok. Mt. S. P. loďstvo. Šf.
Rozpr. 56. Máš-li příjmy p-né, měj i srdce
šlechetné. Č. M. 164.

Počevní, liegend. Vz Počva. Bc. P. hor-
nina, das Liegendgestein, Sohlgestein: hor-