621

jaký se klásti, sich zahlen, sich rechnen;
účet vésti, abrechnen mit Jemanden: pova-
diti se, zanken. Jg. — Učí se počítati. D. —
co: stádo, ovce, peníze. Ros. Staví se, jakoby
neuměl pět počítati. Prov. Já to sám počtu
(spočítám). Ros. Mnoho kněh již počítal. Us.
Počítaje v těch dnech sto kop škody. Půh. II. 50.
— co po kom. Já ty peníze po něm po-
čítal. Us. — D. — (se) od čeho, do čeho,
Od dvaceti ke stu. Us. Od stvořeni světa
léta p. Us. Počítá se od Berouna. Us. Židů
se tu do pět tisíců počítati může. Kram.
Neumí do pěti počítati (o hloupém). Táb.
bg. Počítali mu do hodiny (že už jen hodinu
žíti bude). Us. u Rychn. — co na čem: na
prstech. Us. — co, se za co. Učení za
bludné p. Str. Za moudrého muže bývá
počten. Ryač. Řeč jeho za bláznovství byla
počtena. Čr. Zlatý za jídlo počítal. Někoho
za boha, za kacíře p. Us. Zlatý za 16 grošů
počítali. To za nic nepočítám, Jg.; za hřích
něco p. Kom. Za lepší se počítali. Kram.
Někoho za nepřítele p. V. Zlato za bláto
počítá. Mand. Za hřiešnici ji počítáše. Pass.
532. Hory v doly vraziti a pět za sudu po-
čítati. Prov. Nebude to počteno za nářek.
Nál. 160. — co komu za co. Nepočtu vám
za vinu. Dal. 145. Někomu něco za spra-
vedlnost p., Bart. 4. 5., za kacířství. Chč.
306., P. 9. b. Ne za málo sobě to počítej.
Pass. 418. Nepočítaj jim toho za zlé Hospo-
din. ZN. Někomu něco za blud p. Štř. —
čeho. Počítám dnů. Ps. ms., Knst. — čeho
kolik. Toho početl 50 hř. Půh. 1405. — co
na co: na mandele, na tucty, na kopy. Kom.
Kteréžto placení počítajíc na pražskou hřivnu
a stříbro na fejn. Nar-. o h. a k. Ale: On po-
čítá na jeho pomoc, podporu atd. chybně m.:
nadíti se, očekávati, spoléhati, bezpečiti se
nač. Bs., Brs. 124. Vz tato slovesa. — co (se)
s kým. P. něco s pokladníkem. Us. P. se
s někým .= 1. vaditi se, na Mor., 2. účet činiti.
Sych., Klat. — co kam (mezi co, v co), Mezi
hříšníky je počítal. Br. P. mezi své, V., mezi
učené. D. To mezi rozkoše počítali. Jel. Mrtvé
hrdiny mezi bohy počítali. Kom. V počet
přátel p. V. A počítal sobě toho všeho
v osm kop. Zk. — co na koho. Počtli na
mne krádež (vinili). Mm. Gen. Mohl by na
tě zlodějství počísti. Hugo. — co komu
k čemu: k hanbě, k lehkomyslnosti. V. P.
něco k lepšímu na příští rok. J. tr. K vět-
šímu hříchu počísti. Štr. Ku chvále se mu
to počítati musí, že. . . Sš. J. 47. P. si úroky
k úrokům. Us. P. něco k nepravosti. Chč.
P. 124. a. — co kde: domy v městě p.
Sami židé toliko jednu osobu v Bohu po-
čítali. Sš. J. 25. — co, koho čím. Opilce
nepočítám člověkem. To ty ničím nepočítáš.
U Rychn. Vk. — (se) mezi kým. Kterak
jsou počteni mezi syny božími. Št., Hus. 1.
36. Žena ta byla mezi šťastnými počtena. V.
Oni se mezi sebou počítali (vadili). Koubl. —
od které doby. Počítaje ode dne, ze dne,
dnem atd. Us. — čím kde: křidou na ta-
buli. Pt. — z čeho (kam). Počítá to z toho
(soudí, že jest to z toho). Na Dobrušce. Vk.
P. z paměti, z hlavy. Us.. Z pytlíku na dlaň
mu počítal. — s adv. Oběd někomu draho
p. V. Ku předu, nazpět n. zpátky p. Nz.

Počítavý, berechnend. P. duch jest pře-
klad něm. ein berechnender Geist i lze jej
připustiti. Starým spisovatelům stačilo; roz-
umný duch, V., rozvážný a p. Znamemá-li
slovo duch osobu, tu položiti jest prosté
adjektivum nebo slova člověk, muž. Prozře-
telný, rozumný a opatrný ohlédá se, aby se
neukvapil. Kom. Opatrný, obezřelý, rozvážný,
důmyslný muž, člověk. Brs. 124.

Počitelný, co sečísti lze, zählbar. Alx.
fab. c. 23.

1. Počíti, počijí, počij, il, it ití; počívati

— pocítiti, ucítiti, pozorovati, ein wenig
riechen, empfinden, fühlen, wahrnehmen. —
abs. Jak živ jsem nepočúl (necítil, neslyšel).
Na mor. Zlínsku. Brt. Počúvej = slyš. Brt.
Počuvaj, počuvaj, co to v zemi hučí, esli
zvony zvoní, lebo jabor pučí. Pís. mor. 304.

— co, koho. V. Jejížto (věci) ztráty jsme
nepočili; Jenž (hříšník) nic toho nepočil.
Sš. L. 148., 151. V čemž tedy taková mysl
sladkosť počije. Chč. P. 108. b. Ktož nenie
opatrný ve své mluvě, počije nehodu. BO.
Takej panne nikde ani chýru ani slychu ne-
počuli. Ht. Sl. 207. — od koho čeho. Té
seče často ode mne počiješ. Troj. — po čem
čeho. Po třetím dání počije nemocný po-
lehčení bolesti. Ros. —- kde: něco, něčeho
na sobě, Troj., na svém těle. Háj. Počíš se
jako kočka na slaměnee, jako sochor v pytli.
Sk. — čeho z čeho. Z toho největší ra-
dosti počiješ. Kram. — co kde. Střelu je-
dovatou v srdci počila. Gníd. Poči na sobě
ránu Hospodinovu. BO. Ona poči na těle,
že jest uzdravena. ZN.

2. Počíti, (počnouti), počati (zastr. po-
čieti), počnu, počni, počna (ouc), počal (zastr.
počel, vz Bž. 20. Chybně počla m. počala,
Bž. 33., Brs. 19., počal lépe než : počnul,
Brs. 19.), počat, početí; počínati, počínávati
= začátek činiti, anfangen, anheben, begin-
nen, Anfang machen; těhotnou se státi, em-
pfangen; vz dále : p. sobě, se. — abs. Lépe
jest nepočínati, než počna nedokonati. Jg.,
Lb. — co, koho. Nejnižší slunce počíná
zimu, nejvyšší léto. Koin. J. 38. Něco znova
počíti, neu aufnehmen. Dch. Křik a půtky
p. Ctib. P. syna, V., řadu. Šm. Kdy tě zem
počala? Hdk. C. 18. Nynie počneš syna. Výb.
I. — co, se od čeho, od koho. V. Veške-
ren proud a výliv milostí ode Krista se po-
čínal. Sš. J. 37. — koho, se v čem (čím).
P. (dítě) v životě (těhotnou se státi). V.

V hříše počala mne matka má. Stav. sv.

V hříchu se počínáme a rodíme. V. Počal se
duchem svatým v životě panny Marie. Štelc.
Mocí ducha sv. prve se počav v životě. Hus.
I. 44. Tělo božie v životě panny se počalo.
Hus. I. 13. Počal se vedlé člověčenství V ži-
votě panny Marie. Hus. I.13. — kým, koho
kým. Dítětem p.Leg., St. skl., D., Lk. Jím
syna počala. V. Žena ta počala synem. Výb.
Takové ženy žádným synem p. nemohou. Krab.
Panna, žena synem počnu. Kat. 1930.,54.,Výb.
I. 177., Št, Kn. šest. 10. — s inft. Počal pla-
kati, St. skl., doufati. Us. Anděl počal mlu-
viti. Br. Počal naříkati, Jel., špačky rozpou-
štěti (vesel býti). Sych. Lid utíkati počal
k poušti. Br. Poče péci maso té ryby. BO.
Poče každý řéci. ZN. — Pozn. U těchto