674

Pohleň, vz Pohleděti.

Pohlezení = pohledění. Ros.

Pohlídati, vz Pohleděti.

Pohlídka, y, f., pohled, pohledění, das
Ansehen, die Ansicht. P. hlavní; z předu,
die Vorderansicht. Nz.

Pohlížeti, vz Pohleděti.

Pohlodati; pohlosti (zastr.), pohlodl, den,
ení; pohlodávati, nach einander zerbeissen,
zernagen. — co. Kozy haluzy pohlodaly. L.

Pohlodek, dku, m., koláč hrubý, ein
Kuchen vom groben Mehl. Us., Kom.

Pohlody, dle Dolany, něm. Pahlet, ves
u Jirkova. PL.

Pohlomožiti, vz Polomoziti.

Pohloubiti, il, en, ení; pohlubovati, tiefer
machen. — co: jámu, nachteufen, weiter ab-
teufen. Hř. — čeho. Dal jsem té studnice
na dva sáhy p. Ros.— se k čemu: k pře-
bývání, sich vertiefen. Br.

Pohloupěti, ěl, ění, pohloupnouti, pl-, utí,
dumm werden. Jg.

Pohlouplý. Je p. = drobet hloupý, etwas
dumm, blödsinnig. Plk.

Pohlta, y, m, dle Despota, poberta, nena-
syt, nesyta, der Nimmersatt. Jen aby nebyl
p. (aby nebral všeho neslušne). Na Dobrušce.
Vk.

Pohltiti, pohlť, tě (íc), il, cen, ení; po-
hltnouti, tnul a tl, ut, utí; pohltati, pohlco-
vati = požrati, požírati, verschlucken, ver-
schlingen, fressen. — co. Delfín ryby po-
hlcuje. Har. Oheň pohltí všecko. V. Všecko
by sám rád pohltil (o lakomém). Vz Lakomý.
Č. Us. — co kam. Bohatství všech v se
pohlcoval. Br. — čeho. Aniž oblo požírají
aneb kusů pohlcují, ale žvykajíce jedí. Kom.
— koho jak. Onoho muže dlouhý světa věk
dávno skrze smrť pohltil. Troj. — co čím:
očima. Nt.

Pohlubiti, il, en, ení, tief versenken. Dch.

Pohlubovati, vz Pohloubiti.

Pohlučeti, el, ení, etwas lärmen, tosen.
Ros.

Pohlučný, lärmend. Dch.

Pohluda, vz Pohledy.

Pohluchnouti, chnul a chl, utí, taub
werden. — od čeho: od silného střílení. Us.

Pohluk, u, m., Getöse, n., Lärm, m. Pal.
P. rozječený. Dch.

Pohlušiti, il, en, ení; pohlušovati, be-
täuben. — koho čím. Svým křikem všecky
nás pohlušíš. L.

Pohmatati, pochmatati, pošmatati,
(zastr. pohmatiti, il, cen, ení), betasten. —
co, čím: rukou.

Pohmožditi, il, ěn, ění, podrtiti, poma-
čkati, nach einander zusammendrücken. —
co. Ros. — čím. Us.

Pohnací, poháněcí. Vorforderungs-. P. list,
rozkaz, provolání, lhůta. J. tr.

Pohnanec, nce, m., ves u Tábora. PL.

Pohnání, n., das Antreiben. — P. (obe-
slání) k soudu, die Belangung, Vorladung.
Pr. měst. — P., ves u Tábora. PL.

Pohnaný; pohnán, a, o, getrieben, vz
Pohoniti. — P., obeslaný, obviněný, der Be-
klagte. V. Když který póvod anebo p-ný,
od něhož žaloba jde nebo odpověď, bez úřed-
ničího odpuštění stojí v lavicích súdných.

O. z D. A p-ný jmá samú přísahú otbyti
póvoda. O. z D. Jestliže p-ný, jakož se ča-
stěji přiházi, zapíral. CJB. 379. Pohnanému
před soudem přísaha byla nalezena. Nalez.
pr. zem. Soud žádných rukojemství straně
pohnané dávati nemá. Hlas. Vz Obžalovaný,
Žaloba, Vš. 567.

Pohnati, vz Pohoniti.

Pohnětati se, tvrdě ležeti. Kanc. sv. St.

Pohnětek, tku, m., druh chleba n. koláče,
eine Art Brod o. Kuchen. Ros.

Pohnětený; -en, a, o, geknetet. Dch. Vz
Hněsti.

Pohněvati, ein wenig erzürnen. — se,
koho s kým proč. Us. — si koho. Aby
si svou milou nepohneval. Bož. Němc.

Pohnikovati, zum Zorn reizen. Us. u Bo-
leslavi. Vz Hníkati.

Pohniličelý, trochu uhniličelý, teig ge-
worden. Ros. P. ovoce. Hý.

Pohniličeti, nach einander teige werden.
Ros.

Pohnísti, hnětu, tl, ten, ení, nach ein-
ander kneten. Ros.

Pohniti, hniji, il, ití, verfaulen. Ovoce
pohnilo. — komu kde: ve sklepě.

Pohnízditi se, il, ění, nisten. Ros.

Pohnoj, e, m., pohnojení, die Düngung.
1574.

Pohnojení, n., das Düngen, Bedüngen,
die Bedüngung. Jg.

Pohnojiti, il, en, ení; pohnojovati, be-
düngen, bemisten. V. — co čím: pole do-
bytčím hnojem, guanem, umělým hnojem.

Pohnouti, pohnu, pohni (ěme, ěte), pohna
(ouc), hnul n. (pohl, zastr.), pohla, hlo, ut,
utí; pohýbati,pohybovati = ohnouti, beugen;
věc cele n. dílem z místa n. stavu pokojného
přivésti, bewegen, anregen, erschüttern; roz-
ličnými prostředky vůli stanoviti, bewegen;
city vzbuditi, Empfindungen hervorbringen,
bewegen, rühren, anziehen; zbouřiti, znepoko-
jiti, in Unruhe, Bestürzung versetzen, einen
Auflauf erregen, verursachen; — se = z místa
se hnouti, ustoupiti, sich bewegen, sich rühren ;
odebrati se někam, aufbrechen, davon ziehen;
citem pojatu býti, gerührt, bewegt werden.
Jg. Ani se nepohne. Jak se pohnu, je mi zima.
Us. Nemoc se pohne (změní). Us. — co
koho: žaludek pohnouti (laxiren). Bern. To
kázání pohlo všechen lid n. vším lidem. Us.
Srdce, mysl něčí p. Bern., Jel. — koho, co.
se čím (proti čemu). P. nohou. Us. Ani
ruky ani nohy proti Vám nepohne. Flav. P.
tělem. Měšcem musí pohnouti, kdo nechce pří
svou propadnouti. Sych. Těmi pohyboval (je
bouřil a podněcoval). Bart. Ctirad pohnul se
panenskými slzami. V. Pohnul ho tím. Ros.
Vítr stromy pohybuje. Us. Někoho svou řečí
p. D. Pohnouti kým. V., Jel. P. se milo-
srdenstvím. V. Srdce láskou se pohybuje. D.
Lumír slovy i pěniem bieše pohýbal Vyše-
hrad i vsie vlasti. Rkk. 9.Vz Instrumental,
Slovn. I. 584. r. s h. 31. Čechové se proti
tomu legatovi velmi pohnuli, až k němu
ošklivosť a závisť měli. Let. 551. Kým ne-
pohneš brkem, toho strč podávákem. č., Pk.
Štěstím takovým pohnul se. Pal. III. 2. 138.
Marná chvála i peciválkem pohne. Č. — co,
koho, se k čemu: k hněvu, k milosti, V.,



	674

	Pohleň, vz Pohleděti. Pohlezení = pohledění. Ros. Pohlídati, vz Pohleděti. Pohlídka, y, f., pohled, pohledění, das Ansehen, die Ansicht. P. hlavní; z předu, die Vorderansicht. Nz. Pohlížeti, vz Pohleděti. Pohlodati; pohlosti (zastr.), pohlodl, den, ení; pohlodávati, nach einander zerbeissen, zernagen. — co. Kozy haluzy pohlodaly. L. Pohlodek, dku, m., koláč hrubý, ein Kuchen vom groben Mehl. Us., Kom. Pohlody, dle Dolany, něm. Pahlet, ves u Jirkova. PL. Pohlomožiti, vz Polomoziti. Pohloubiti, il, en, ení; pohlubovati, tiefer machen. — co: jámu, nachteufen, weiter ab- teufen. Hř. — čeho. Dal jsem té studnice na dva sáhy p. Ros.— se k čemu: k pře- bývání, sich vertiefen. Br. Pohloupěti, ěl, ění, pohloupnouti, pl-, utí, dumm werden. Jg. Pohlouplý. Je p. = drobet hloupý, etwas dumm, blödsinnig. Plk. Pohlta, y, m, dle Despota, poberta, nena- syt, nesyta, der Nimmersatt. Jen aby nebyl p. (aby nebral všeho neslušne). Na Dobrušce. Vk. Pohltiti, pohlť, tě (íc), il, cen, ení; po- hltnouti, tnul a tl, ut, utí; pohltati, pohlco- vati = požrati, požírati, verschlucken, ver- schlingen, fressen. — co. Delfín ryby po- hlcuje. Har. Oheň pohltí všecko. V. Všecko by sám rád pohltil (o lakomém). Vz Lakomý. Č. Us. — co kam. Bohatství všech v se pohlcoval. Br. — čeho. Aniž oblo požírají aneb kusů pohlcují, ale žvykajíce jedí. Kom. — koho jak. Onoho muže dlouhý světa věk dávno skrze smrť pohltil. Troj. — co čím: očima. Nt. Pohlubiti, il, en, ení, tief versenken. Dch. Pohlubovati, vz Pohloubiti. Pohlučeti, el, ení, etwas lärmen, tosen. Ros. Pohlučný, lärmend. Dch. Pohluda, vz Pohledy. Pohluchnouti, chnul a chl, utí, taub werden. — od čeho: od silného střílení. Us. Pohluk, u, m., Getöse, n., Lärm, m. Pal. P. rozječený. Dch. Pohlušiti, il, en, ení; pohlušovati, be- täuben. — koho čím. Svým křikem všecky nás pohlušíš. L. Pohmatati, pochmatati, pošmatati, (zastr. pohmatiti, il, cen, ení), betasten. — co, čím: rukou. Pohmožditi, il, ěn, ění, podrtiti, poma- čkati, nach einander zusammendrücken. — co. Ros. — čím. Us. Pohnací, poháněcí. Vorforderungs-. P. list, rozkaz, provolání, lhůta. J. tr. Pohnanec, nce, m., ves u Tábora. PL. Pohnání, n., das Antreiben. — P. (obe- slání) k soudu, die Belangung, Vorladung. Pr. měst. — P., ves u Tábora. PL. Pohnaný; pohnán, a, o, getrieben, vz Pohoniti. — P., obeslaný, obviněný, der Be- klagte. V. Když který póvod anebo p-ný, od něhož žaloba jde nebo odpověď, bez úřed- ničího odpuštění stojí v lavicích súdných.	O. z D. A p-ný jmá samú přísahú otbyti póvoda. O. z D. Jestliže p-ný, jakož se ča- stěji přiházi, zapíral. CJB. 379. Pohnanému před soudem přísaha byla nalezena. Nalez. pr. zem. Soud žádných rukojemství straně pohnané dávati nemá. Hlas. Vz Obžalovaný, Žaloba, Vš. 567. Pohnati, vz Pohoniti. Pohnětati se, tvrdě ležeti. Kanc. sv. St. Pohnětek, tku, m., druh chleba n. koláče, eine Art Brod o. Kuchen. Ros. Pohnětený; -en, a, o, geknetet. Dch. Vz Hněsti. Pohněvati, ein wenig erzürnen. — se, koho s kým proč. Us. — si koho. Aby si svou milou nepohneval. Bož. Němc. Pohnikovati, zum Zorn reizen. Us. u Bo- leslavi. Vz Hníkati. Pohniličelý, trochu uhniličelý, teig ge- worden. Ros. P. ovoce. Hý. Pohniličeti, nach einander teige werden. Ros. Pohnísti, hnětu, tl, ten, ení, nach ein- ander kneten. Ros. Pohniti, hniji, il, ití, verfaulen. Ovoce pohnilo. — komu kde: ve sklepě. Pohnízditi se, il, ění, nisten. Ros. Pohnoj, e, m., pohnojení, die Düngung. 1574. Pohnojení, n., das Düngen, Bedüngen, die Bedüngung. Jg. Pohnojiti, il, en, ení; pohnojovati, be- düngen, bemisten. V. — co čím: pole do- bytčím hnojem, guanem, umělým hnojem. Pohnouti, pohnu, pohni (ěme, ěte), pohna (ouc), hnul n. (pohl, zastr.), pohla, hlo, ut, utí; pohýbati,pohybovati = ohnouti, beugen; věc cele n. dílem z místa n. stavu pokojného přivésti, bewegen, anregen, erschüttern; roz- ličnými prostředky vůli stanoviti, bewegen; city vzbuditi, Empfindungen hervorbringen, bewegen, rühren, anziehen; zbouřiti, znepoko- jiti, in Unruhe, Bestürzung versetzen, einen Auflauf erregen, verursachen; — se = z místa se hnouti, ustoupiti, sich bewegen, sich rühren ; odebrati se někam, aufbrechen, davon ziehen; citem pojatu býti, gerührt, bewegt werden. Jg. Ani se nepohne. Jak se pohnu, je mi zima. Us. Nemoc se pohne (změní). Us. — co koho: žaludek pohnouti (laxiren). Bern. To kázání pohlo všechen lid n. vším lidem. Us. Srdce, mysl něčí p. Bern., Jel. — koho, co. se čím (proti čemu). P. nohou. Us. Ani ruky ani nohy proti Vám nepohne. Flav. P. tělem. Měšcem musí pohnouti, kdo nechce pří svou propadnouti. Sych. Těmi pohyboval (je bouřil a podněcoval). Bart. Ctirad pohnul se panenskými slzami. V. Pohnul ho tím. Ros. Vítr stromy pohybuje. Us. Někoho svou řečí p. D. Pohnouti kým. V., Jel. P. se milo- srdenstvím. V. Srdce láskou se pohybuje. D. Lumír slovy i pěniem bieše pohýbal Vyše- hrad i vsie vlasti. Rkk. 9.Vz Instrumental, Slovn. I. 584. r. s h. 31. Čechové se proti tomu legatovi velmi pohnuli, až k němu ošklivosť a závisť měli. Let. 551. Kým ne- pohneš brkem, toho strč podávákem. č., Pk. Štěstím takovým pohnul se. Pal. III. 2. 138. Marná chvála i peciválkem pohne. Č. — co, koho, se k čemu: k hněvu, k milosti, V.,