Předchozí (675)  Strana:676  Další (677) |
|
|||
676
|
|||
|
|||
dlným a užitečným byl. Reš., Trip., Čern.
— k čemu. Čas je k tomu pohodlný. Sych.
K čemuž jest krása p-ná. Jel. — komu v čem. Výb. I. 678. — P. člověk, pán = pohodlí milující, bequem, gemächlich. — P-ný, subst. —pohodný. Pohodlý, kdo se s kým pohodl, uneinig,
strittig. P-lé mířiti. Kom. Pohodna, y, f. = pohodnice. Rk.
Pohodná, vz Pohodný.
Pohodňák, a, m., holomek, der Schinder-
knecht. D. Pohodně = pohodlně. Scip.
Pohodnice, e, f., rasovna, konědra, die
Schinderei. — Pohodnictví, n., rasovstvi, das Schinderhandwerk. Us. — Pohodník, a, m., pohodný, ras, bál, der Schinder, Frei- mann. Ros. Vz Pohodný, 2. Pohodnouti, dnul a dl, ut, utí; pohá-
dati = trochu hádati, uhodnouti, ein wenig, eine Weile rathen. V. Pohodni, kdo jest ten (hádej). Leg. — co: sen p.(errathen). BO. — komu: Pohádejte mi. C. — z čeho.
Eus., Trip. P. z ruky. Hý. — se jak. Toho domu prostředek, pokudž v pravdě může se p., to místo bylo, které ... Jel. — se = smluviti, shodnouti se, einig werden (v již. Čech. Kts.); roznepřáteliti se, sich überwer- fen, entzweien, veruneinigen. V., Kts. Škodu, jakžby se pohodla, nahradí, nach Abschät- zung. Exod. 22 5. — se s kým. S Petrem se pohodl. V. Už sem se s ním pohodil. Slez. Tč. — se oč. O přednost' se pohodli a svadili. V. — Kom. — s adv. Škaredě se spolu pohádali. Sych. Pohodnuti, n., hádání, das Errathen. Reš.
— P., sváda, Uiberwerfung, f. V nahodilém
p. vyčetl mu vše. Kom. Pohodný = pohodlný, bequem, füglich,
günstig, nützlich. — komu v čem. Bohové jsou mu v lásce pohodní. Krok. — P., poho- dlný, ého, m., subst., ras, dříč, pohodník, šulka, bál, žertovně: antoušek, kožišník, stu- dený řezník, der Schinder, Wasen-, Rasen- meister, Abdecker, Freisass. Šp. Psinou za- páchá jako pohodný. Sych. — Pohodná, é, f. (dle Nová), die Wasenmeisterin. Pohodovati s kým kde: v síni, pod
loubím, abspeisen, ein wenig speisen. Hlas. Vz Hodovati. Pohojení, n. Heilung, ť. P. duše. BO.
Pohojiti, il, en, ení, nach einander heilen.
— co čím.
Poholdovati, betteln. Ros. Poholiti, il, en, eni, abscheren. Ros. Pohon, u, m., die Eile. Však jsem měla p., jak jsem spěchala. U Dobrušky. Vk.
Póhon, u, m., pohnání k soudu. Vz Půhon.
Pohona, y, f., die Betreibung. Slov. Přišla
p. od panstva. Pohončí, půhončí, ího, k pohnání ná-
ležející, Treib-, Vorladungs-. P. list, Šm., re- gistra, Vš. — P., ího, m., pohůnek. V. — P., držitel svobodného statku. Zříz. mor. — P., roznášející půhony, der Vorlader, Ge- richtsbote. Boč., Háj. P. seznal, že jeho jest nepohnal. Půh. II. 64. -- P., žalobník, der Kläger. Reš. Pohončí Stibor. Půh. Pohonek, nka, n., na Slov. Vz Pohůnek,
Pohonič. Hý. |
Pohoněnka, y, f., zavilec, anemone. Kmk.
Pohonič, e, m., honák, der Treiber. P.
oslový. Aqu. Zlatým bičem pohoničem šle- hati. Er. P. 76. — P., pohůnek, der Pferde-, Ackersknecht. V., D. Pohonitel, e, m. = pohončí. Ms. Žid.
Pohoniti, il, en, ění; pohnati, poženu,
požeň, žena (ouc), hnal, án, ání; poháněti, 3. os. pl. -ějí, poháněj, ěl, ěn, ění; pohání- vati, treiben, weiter treiben, antreiben, vor sich treiben, zutreiben. D. Když se dva po- hánějí, třetímu nahánějí. Č. — koho (akk., gt.) čím. Poháně mě nespravedlivě; Ktož jsú jich pohnali. Půh. II. 156., 386. Pognati bratry oba. L. S. v. 28. Jal se mne pohoniti mým listem. Půh. I. 241. P. koho domem, Jemanden die Citation dort einhändigen, wo er sein Hauswesen hat. Kn. rož. Pohnal mne holomkem (svobodným) a já paniu mám. Arch. I. 455. Aby tebe tkačetem nepohonili. Arch. I. 464. Koní bičem p. Reš. — koho v čem : v práci. Us. Má býti pohnán u vlastní osobě. CJB. 379. Přes to mě v těch úmlu- vách pohnal. Půh. II. 581. Pohoní mě v du- chovním právě o svěcskou věc. Půh. II. 128. Napřed ona (vášeň) v sladkém šplounání vody svoje zvolna pohání. Sš. Bs. 175. — St. skl. -- koho kam = předvolati, obeslati, vor Gericht belangen, laden, vorfordern; před soud, před právo, V., J.tr., Pr., před soudce, Kom., k soudu, ku právu, V., J. tr., Bart. 3. 4., k svědomí (svědectví), Jg., na soud, do soudu. V. Mě pohonila k du- chovnímu právu pro sirotky, ani ještě let nemají; Pohoním pána k svědomí přede pány odtud odevšad. Půh. I. 165., 131. Zná sě k tomu listu, jakož k němu pohnán na 20 hř.; Pohoní jeho k jeho právu. Půh. I. 264., 126. Nemají (úředníci) žádného v svój úřad pohoniti před sě. O. z D. — koho nač: na přísahu. Jg., J. tr. — koho k čemu oč. K soudu, Vš., o dluhy. Pr. Ať o svou věc sami před se nepohoní lidí. O. z D. O to jsem mosil jeho ku právu sem pohoniti; Po- hnal k listu o 50 hřiven. Půh. I. 222., II. 2. P. někoho o meze. Tov. 74. P. koho o škody; O túž věc dřéve byl pohnán a své pomocné dal na Jana; Aby o takúž věc nižádný ne- pohonil ani žaloval; P. koho o věno; O túž věc pohnal ho jistec Mysliborského; Týmž pohonem pohoní jiné své rukojmě o těch svrchupsaných tisíc kop. Pňh. 1. 382., 385., 201., 182., 309; II. 8. O ty věci jeden druhého do komory pohoniti může. Vš. — J. tr. — koho z čeho: z nářku (očernění), z pokuty, Jg., z hanlivých slov, Faukn., z dluhu, z dě- dictví, Pr. (1410.), ze škod, Zříz. Ferd., z vraždy. Pohoní jeho k listu z těch peněz; Pohoním jeho ke dskám z svého véna; Po- honí Jana ze sta hřiven; Jsem z toho nařčen a pohnán; Požene ze škod póhonem; Poho- ním jej odtovad i z nadbytu. Půh. I. 116., 131., 130., 238., 261., 172. P. koho z hlavy. Výb. I. 609., 622. Kdožby z jedné věci a pře po třikráte kohožkoli poháněl neb ob- sýlal ... a k svým takovým pohonům ne- stál . . ., z toho aby více poháněti nesměl žádného. Zř. F. I. Kto chce ze škod pohnati. Vl. zř. 22., 17. Kdož by se soudil koli o dě- diny z nich jsa pohnán. Zř. F. I. C. XVII. |
||
|
|||
Předchozí (675)  Strana:676  Další (677) |