676

dlným a užitečným byl. Reš., Trip., Čern.

— k čemu. Čas je k tomu pohodlný. Sych.
K čemuž jest krása p-ná. Jel. — komu
v čem. Výb. I. 678. — P. člověk, pán =
pohodlí milující, bequem, gemächlich. —
P-ný, subst. —pohodný.

Pohodlý, kdo se s kým pohodl, uneinig,
strittig. P-lé mířiti. Kom.

Pohodna, y, f. = pohodnice. Rk.

Pohodná, vz Pohodný.

Pohodňák, a, m., holomek, der Schinder-
knecht. D.

Pohodně = pohodlně. Scip.

Pohodnice, e, f., rasovna, konědra, die
Schinderei. — Pohodnictví, n., rasovstvi,
das Schinderhandwerk. Us. — Pohodník,
a, m., pohodný, ras, bál, der Schinder, Frei-
mann. Ros. Vz Pohodný, 2.

Pohodnouti, dnul a dl, ut, utí; pohá-
dati = trochu hádati, uhodnouti, ein wenig,
eine Weile rathen. V. Pohodni, kdo jest ten
(hádej). Leg. — co: sen p.(errathen). BO.

— komu: Pohádejte mi. C. — z čeho.
Eus., Trip. P. z ruky. Hý. — se jak. Toho
domu prostředek, pokudž v pravdě může se
p., to místo bylo, které ... Jel. — se =
smluviti, shodnouti se, einig werden (v již.
Čech. Kts.); roznepřáteliti se, sich überwer-
fen, entzweien, veruneinigen. V., Kts. Škodu,
jakžby se pohodla, nahradí, nach Abschät-
zung. Exod. 22 5. — se s kým. S Petrem
se pohodl. V. Už sem se s ním pohodil.
Slez. Tč. — se oč. O přednost' se pohodli
a svadili. V. — Kom. — s adv. Škaredě
se spolu pohádali. Sych.

Pohodnuti, n., hádání, das Errathen. Reš.

— P., sváda, Uiberwerfung, f. V nahodilém
p. vyčetl mu vše. Kom.

Pohodný = pohodlný, bequem, füglich,
günstig, nützlich. — komu v čem. Bohové
jsou mu v lásce pohodní. Krok. — P., poho-
dlný, ého, m., subst., ras, dříč, pohodník,
šulka, bál, žertovně: antoušek, kožišník, stu-
dený řezník, der Schinder, Wasen-, Rasen-
meister, Abdecker, Freisass. Šp. Psinou za-
páchá jako pohodný. Sych. — Pohodná,
é, f. (dle Nová), die Wasenmeisterin.

Pohodovati s kým kde: v síni, pod
loubím, abspeisen, ein wenig speisen. Hlas.
Vz Hodovati.

Pohojení, n. Heilung, ť. P. duše. BO.

Pohojiti, il, en, ení, nach einander heilen.

— co čím.
Poholdovati, betteln. Ros.
Poholiti, il, en, eni, abscheren. Ros.
Pohon, u, m., die Eile. Však jsem měla

p., jak jsem spěchala. U Dobrušky. Vk.

Póhon, u, m., pohnání k soudu. Vz Půhon.

Pohona, y, f., die Betreibung. Slov. Přišla
p. od panstva.

Pohončí, půhončí, ího, k pohnání ná-
ležející, Treib-, Vorladungs-. P. list, Šm., re-
gistra, Vš. — P., ího, m., pohůnek. V. —
P., držitel svobodného statku. Zříz. mor. —
P., roznášející půhony, der Vorlader, Ge-
richtsbote. Boč., Háj. P. seznal, že jeho jest
nepohnal. Půh. II. 64. -- P., žalobník, der
Kläger. Reš. Pohončí Stibor. Půh.

Pohonek, nka, n., na Slov. Vz Pohůnek,
Pohonič. Hý.

Pohoněnka, y, f., zavilec, anemone. Kmk.

Pohonič, e, m., honák, der Treiber. P.
oslový. Aqu. Zlatým bičem pohoničem šle-
hati. Er. P. 76. — P., pohůnek, der Pferde-,
Ackersknecht. V., D.

Pohonitel, e, m. = pohončí. Ms. Žid.

Pohoniti, il, en, ění; pohnati, poženu,
požeň, žena (ouc), hnal, án, ání; poháněti,
3. os. pl. -ějí, poháněj, ěl, ěn, ění; pohání-
vati, treiben, weiter treiben, antreiben, vor
sich treiben, zutreiben. D. Když se dva po-
hánějí, třetímu nahánějí. Č. — koho (akk.,
gt.) čím. Poháně mě nespravedlivě; Ktož
jsú jich pohnali. Půh. II. 156., 386. Pognati
bratry oba. L. S. v. 28. Jal se mne pohoniti
mým listem. Půh. I. 241. P. koho domem,
Jemanden die Citation dort einhändigen,
wo er sein Hauswesen hat. Kn. rož. Pohnal
mne holomkem (svobodným) a já paniu mám.
Arch. I. 455. Aby tebe tkačetem nepohonili.
Arch. I. 464. Koní bičem p. Reš. — koho
v čem : v práci. Us. Má býti pohnán u vlastní
osobě. CJB. 379. Přes to mě v těch úmlu-
vách pohnal. Půh. II. 581. Pohoní mě v du-
chovním právě o svěcskou věc. Půh. II. 128.
Napřed ona (vášeň) v sladkém šplounání
vody svoje zvolna pohání. Sš. Bs. 175. —
St. skl. -- koho kam = předvolati, obeslati,
vor Gericht belangen, laden, vorfordern;
před soud, před právo, V., J.tr., Pr., před
soudce, Kom., k soudu, ku právu, V., J.
tr., Bart. 3. 4., k svědomí (svědectví), Jg.,
na soud, do soudu. V. Mě pohonila k du-
chovnímu právu pro sirotky, ani ještě let
nemají; Pohoním pána k svědomí přede
pány odtud odevšad. Půh. I. 165., 131. Zná
sě k tomu listu, jakož k němu pohnán na
20 hř.; Pohoní jeho k jeho právu. Půh. I.
264., 126. Nemají (úředníci) žádného v svój
úřad pohoniti před sě. O. z D. — koho
nač: na přísahu. Jg., J. tr. — koho k čemu
oč. K soudu, Vš., o dluhy. Pr. Ať o svou
věc sami před se nepohoní lidí. O. z D. O to
jsem mosil jeho ku právu sem pohoniti; Po-
hnal k listu o 50 hřiven. Půh. I. 222., II. 2.
P. někoho o meze. Tov. 74. P. koho o škody;
O túž věc dřéve byl pohnán a své pomocné
dal na Jana; Aby o takúž věc nižádný ne-
pohonil ani žaloval; P. koho o věno; O túž
věc pohnal ho jistec Mysliborského; Týmž
pohonem pohoní jiné své rukojmě o těch
svrchupsaných tisíc kop. Pňh. 1. 382., 385.,
201., 182., 309; II. 8. O ty věci jeden druhého
do komory pohoniti může. Vš. — J. tr. —
koho z čeho: z nářku (očernění), z pokuty,
Jg., z hanlivých slov, Faukn., z dluhu, z dě-
dictví, Pr. (1410.), ze škod, Zříz. Ferd.,
z vraždy. Pohoní jeho k listu z těch peněz;
Pohoním jeho ke dskám z svého véna; Po-
honí Jana ze sta hřiven; Jsem z toho nařčen
a pohnán; Požene ze škod póhonem; Poho-
ním jej odtovad i z nadbytu. Půh. I. 116.,
131., 130., 238., 261., 172. P. koho z hlavy.
Výb. I. 609., 622. Kdožby z jedné věci a
pře po třikráte kohožkoli poháněl neb ob-
sýlal ... a k svým takovým pohonům ne-
stál . . ., z toho aby více poháněti nesměl
žádného. Zř. F. I. Kto chce ze škod pohnati.
Vl. zř. 22., 17. Kdož by se soudil koli o dě-
diny z nich jsa pohnán. Zř. F. I. C. XVII.