677

Aby jeden každý toho vůli měl z těch věcí
před osobu JMK. aneb před soud zemský
obeslati neb pohnati. Zř. F. I. A. VII. Kdež
otec sám statek má, a má děti neoddělené,
nemají děti podlé něho z toho statku po-
háněny býti.Vl. zř. 59. — koho zač. Po-
honím Jana Č. za tkače a trhem. Půh. II. 18.,
25. — se s kým. S ním se poháněje. Půh.

II. 103. — koho jak: bez viny. Půh. II.
197. — koho čím kde. Trhem pohnati
v tom městě atd. D. — co proti čemu,
po čem: proti vodě, po vodě. Šp. — (kam)
proč: k soudu pro pobuřující věci. Ml. Ně-
koho pro něco k zodpovídání p. (hleděti
k někomu o něco. Rs.). — koho kdy. O sv.
Martině pohnal opata. Žer. Záp. II. 25. —
koho od koho. Komorník volal: Pohnal
jsem od (= jménem) Petra z Hřešihlav, Vá-
clava z Malovic k dnešnímu dni: stojíte-li
k svému právu, ohlaste se. Vš. — koho
čeho. Protož pohoní jej základa propadání.
Půh. II. 184. — aby. Ty pak pohání, aby
se soudně dostavili. V.

Póhonný, vz Půhonný.

Pohonositi se, vz Honositi se.

Pohoř, e, m., zanícení, oheň, der Brand.
P. lesní. Um. les. — P., dračka, louč. Vký.

Pohořalý = pohořelý. Zř. F. I.

Pohořan, a, m., horák, horal, horan, der
Berg-, Gebirgsbewohner. Us.

Pohorek = pahorek. BO.

Pohořekovati, jammern.

Pohořelá, é, f., ves v Uhřích. Vz S. N.

Pohořelčí, Brand-. P. almužna. Obt.

Pohořelec, lce, m., pohořelý člověk, Ab-
brändler, m. — P., pohořeliště. — P., částka
města Prahy. Na Pohořelci. Vz Tk. II. 546.,

III. 98., IV. 737. — P., ves u Nadějkova.
Pohořelice, dle Budějovice, něm. Pohr-

litz, mě. v Židlichovicku na Mor., vz S. N.;
ves u Napajadel, Pohořelitz. Tk. IV. 737.

Pohořeliště, ě, n., páleniště, spáleniště,
pohořiště, pohořenisko, zhořelisko (Šm.), die
Brandstätte. Us.

Pohořelkyně, ě, f., die Abbrändlerin. Jg.

Pohořelné, ého, n., pomoc pro pohořelé,
die Brandsteuer. D.

Pohořelý (zastr. pohořalý), abgebrannt.
P. (muž), D., místo, Us., desky. Zř. F. I.

Pohořelný, Brand-. P. list, der Brand-
brief, list úřední, kterým se stvrzuje, že
někdo pohořel. Něco jiného znamená list pa-
ličský. Šm., Hý.

Pohořenisko, a, n., na Slov. = pohoře-
liště. Na p. pytati (prositi). Plk.

Pohořeti, el, ení = shořeti, vyhořeti, ab-
brennen. — Pohořelo město. D. — P., po-
hořem škodu vzíti, abbrennen, Feuerbrunst
erleiden. — abs. Pohořel ubohý. Us. Poho-
říš, půjdeš-li tam. Sych. Daleko se pouštíte,
ať nepohoříte (v neštěstí neupadnete). Sych.,
Šm. — od čeho: od kostky, Ros., od kon-
vice, od žaludového touše (když kdo pe-
níze promrhav žebře, vydávaje se za poho-
řelého). Vz Žebrota. Č., Pk.

Pohoří, n., das Gebirge, die Bergkette,
-reihe. BO. P. jest řada hor souvislých. P.
jest onen tvar vysočiny, jenž se skládá z řad
a skupení hor, které dosahujíce značné výše
jinak také pásma hor a souhoří se nazývají.

Vz S. N. Čásť hornatiny, která jest dlouhá
a úzká, nazývá se p. Blř. Části: hřbet (nej-
vyšší třetina pohoří), úbočí (prostřední tře-
tina pohoří), upatí (nejdolejší třetina pohoří).
Nejvyšší čára hřbetu sluje hřeben. Hřbet
mívá v sobě zářezy n. prohyby. Tyto slují,
mohou-li se snadno přecházeti: 1. přesmyky;
2. proluka, je-li prohyb mělký a úzký; 3.
sedlo, je-li prohyb mělký a široký; 4. soutka
n. soutěska, je-li prohyb hluboký a úzký;
5. průsmyk, je-li prohyb hluboký a široký.
Záhyby úbočí slují rokle. Větve pohoří; p.
hlavní (od kterého větve vybíhají). Tl. P. pří-
mořské, pomořské, Küsten-, souběžné, rovno-
běžné, jednosměrné, stejnoměrné, Parallel-
kette, prostřední, Centralkette, pobočné, Sei-
ten(Parallel)kette, hlavní, Hauptkette, pá-
semnaté, pásmité, Ketten-, Kamm-, okrajní,
krajní, Rand-; p. se táhne, zabíhá, vleče se,
táhne se směrem, jde směrem, prostupuje n.
probíhá zemi, nastává, nastupuje, táhne se
až k . . ., prodlužuje se až k . . ., vyplňuje
kraj některý, rovinu obklopuje, obstupuje,
obrubuje, obkličuje, obkládá, obtáčí, zavírá,
lemuje, hradí, ohrazuje, jest kolem ní oto-
čeno, otáčí se kolem ní; rozděluje n. roz-
chází se v ramena, rozptyluje se, rozstupuje
se na dví, dělí se na ramena, vysýlá větve,
rozesýlá ramena; ramena p. rozbíhají se,
odštěpují se, vybočují, vybíhají; p. s jinými
p-řími se stýká, svázáno n. spojeno jest;
k něčemu se připojuje, pojí; řadí se podlé
něčeho, k němu se druží, přidružuje, k ně-
čemu přiléhá, předkládá se něčemu, dopro-
vází něco, přidává, přikládá se k něčemu.
Š. a Ž. P. hřebenitá mají dlouhá, příkrá,
hřebenitá temena, k oběma stranám příkře
zapadající, s vrcholy namnoze ostrými, nad
sněhovou čáru vynikajícími, jež činí nejroz-
manitějšími způsoby divokrásné půvaby hor-
ské přírody. Krč. 97. P. homolitá záležejí
z jednotlivých homolí a bání, v řadách n.
skupeninách se objevujících. Krč. 98. P. li-
tavské, Krč. 253., biharské, 254., 349., ural-
ské, 255., altajské, 256., jablonné, 256., baj-
kalské, 256., skalní, 259., staré břidličné
středočeské, 275., 317., míšensko-lužické, 324.,
275., rulové, 276., žulové, 279., orlické, 337.,
žďárské, 345., záhřebské, 349., 646., orlavské,
350., slavonské, 647. P. sopečné (skupiny
četných sopek). Bř. 252. — Pohoří, něm.
Pohoř, vsi u Jistebnice, Kard. Řečice, Do-
brušky, Lomnice, Turnova, Mírovic, Planice
(v Klatovsku), v Těšínsku a u Jílového. PL.
Vz Tk. III. 37., 46. Vz Výška, Hora a S. N.

Pohořiště, ě, n. = pohořeliště. Us.

Pohořitý, plný hor, gebirgig. Us.

Pohorliti, il, ení, ein wenig eifern. Když
kto nepohorlí z protivenstvie (nicht aufge-
bracht wird). O 7 vstup.

Pohorní, -ný, Berg-. P. místo, Aqu.,
mhla, Ráj , vítr, Č., stezka, Gebirgspfad,
válka. Dch.

Pohorský, pohorný, Berg-. P. potok. 1216.
Boč.

Pohorstvo, a, n., Gebirgsmasse, f. Dch.

Pohoršba, y, f. = pohoršení. Skála p-by.
Sš. O. 200.

Pohoršení, n., die Verschlechterung, Ver-
schlimmerung, der Nachtheil, Verlust. Vz