680

tek, veliký pátek). — kam čím. Již po-
hrkali hrkavkami (chřestačkami) do kostela.
Us. Hý.

Pohrda, y, f., pohrdání, die Verschmä-
hung, Verachtung. Dch., Bf. Dí s p-dou a
nevolí. Sš. L. 147., 154.

Pohrdač, pohrdatel, e, m , der Verächter.
V.

Pohrdačka, y, f., die Verächterin. V.

Pohrdání, n., das Verachten, die Ver-
achtung. V p. někoho dávati, uvozovati. J.
tr. V p. býti. V. — kým, čím: Bohem. V.

Pohrdaný; -án, a, o, verachtet. Br., Jel.

Pohrdatel, e, m., der Verächter. Kom.

Pohrdatelka, y, pohrdatelkyně, ě, f.,
die Verächterin.

Pohrdati, vz Pohrdnouti.

Pohrdavosť, i, f., die Verachtungssucht.

Jg.

Pohrdavý = pohrdlivý, der gern ver-
achtet. Br.

Pohrdliti, il, en, ení; pohrdlovati, quälen,
halsen. P. se s kým (poprati). Ros. Vz Hrd-
liti.

Pohrdlivě, verächtlich. Us.

Pohrdlivosť, i, f., die Verächtlichkeit. Jg.

Pohrdlivý, pohrdající, verachtend, ver-
ächtlich. P. chvála. V. Nedbám na ta p.
slova. Č.

Pohrdnouti, dnul a dl, ut, utí; pohrdati,
pohrzeti, el, en, ení (zastr. pohrděti, ěl, ěn,
ění), pohrzovati, pohrdávati, verachten, ver-
schmähen. Jg. — Pohrdnut není. Kom. Chtěje
dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest.
Br. — čím, kým: dobrou radou, darem,
jídlem, D., napomenutím, světem. V. Kdo
jiným pohrdá, sám v pohrdání bývá. Ros.
Kdo starým pohrdá, nové se mu nedá. Prov.
Jg. P. rozkošemi. Chč. 631., 299. Mnohý
chlebem pohrdal a suchou kůrkou za vděk
vzal. č. Kým pohrdáš, toho vždy vzady
máš, verachte nur, er folgt dir auf der Spur.
Prov. na Mor. Tč. Pakli by kdo staršími
pohřel. Sd. Rychn. 36. Svatynami mými sú
pohrdali; Pohrdá svú paní; V své pýše a
bujnosti pohrdal Bohem. BO. Pravdou po-
hrzeti. NP. — Kom. — čím proč. Mnozí pro
jednu nelibou krmičku celým obědem po-
hrdnou. V. Pohrdne-li kdo tím pro nějakou
osobu. Kom. — co (na kom). Když nic
nenalezne, co by pohrziel (pohrzel) na tobie.
Hus. Ať člověk nepohrdá téch věcí. Jel. —
čeho. Pohané sú pohrzeli daróv. Fragm.
Ms. Cerron. — kým kde. V mysli své jím
pohrzí. Lom. — s infinit. Hlasu mého po-
slúchati pohrdal. BO.

Pohrdnutí, n., die Verschmähung, Ver-
achtung. P. službou. Br.

Pohrdnutý; ut, a, o, potupený, verachtet.
V.

Pohřeb, u nebo pohřbu, m. (zastr. po-
hřeb, i, f.). Das Begräbniss, Leichenbegäng-
niss, die Bestattung, BeerdiguHg, Leiche. V.
P., pochování nebožtíka do hrobu, zvl. pak
všecky obřady při tom obyčejné, jakož i celý
průvod až k hrobu. Vz S. N. Ústav k obsta-
rávání pohřbů, Leichenbestattungsanstalt.
Dch. Vz Pohřební. Neučiní jemu lid slav-
ného pohřbu a próvoda. BO. P. obyčejný,
nádherný. J. tr. Býti na pohřbu, při pohřbu,

V.; p. komu učiniti, strojiti, Us., konati. Ros.
Jíti na p.; p. slavný míti. V. Na pohřbu
plakati. Jel. Ku pohřbu, na p. přijíti. Us.—
P., hrob, rov, hrobka, hřbitov, die Begräb-
nissstätte, das Grab. V., Dal., Troj. Ať mi dá
jeskyni k dědičnému pohřbu. Br. P. z města
udělal. Br. (Ludvíka) do Bělehradu, tu kdež
jest p. královský, přinesli. Bart. 255. 8. —
P., rakev, památník, der Sarg, das Denk-
mal. Panský p. tvého děda, starého ciesaře,
kterýžto na špičatém mramoru posazen jest.
Biancof. — P. mrtvých = služba n. mše za
mrtvé, die Seelenmesse. V.

Pohřebač, e, m., hrobník, der Todten-
gräber. Boč. exc.

Pohřebačka, y, f., ves u Kr. Hradce. PL.

Pohřebání (zastr.), n., das Begraben.

Pohřebárna, y, f. — hřbitov.

Pohřebati, vz Pohřbiti.

Pohřebení (zastr.), n., das Begraben. Jg.

Pohřebený; -en, a, o, begraben. V. —-
kde: v zemi, Ps. ms., v pekle. Hus.

Pohřebiny, pl., f., pohřební služby, die
Exequien. Tpl.

Pohřebisko, a, n., ein schlechtes Grab.
L.

Pohřebiště, ě, n., die Begräbnissstätte.
Us.

Pohřebiti, vz Pohrbiti.

Pohřební, -ný, Leichen-, Grab-, Sterbe-,
Todten-, Begräbniss-, Beerdigungs-. P. píseň,
V., Kom., piskač, místo, služba, V., bědo-
vání, Č., obyčeje, průvod, Kom., kázání, řeč,
oběd, pochodně, vůz, útraty, náklady, D.,
roucha, Us., nádhera, kniha, J. tr., list, slav-
nosť, Šm., ústav, báseň, koruna, lešení (ra-
kevní), nářadí, obchod, obřady, obyčej, prů-
vodce, svíce, svíčka, vyzvánění, zpěv, zváč,
zvonění, zvyk atd. Šm. Vz Pohřeb, Obřad.
Dch.

Pohřebnice, e, f. = hřbitov. Kom. J. 960.,
Sych.

Pohřebník, a, m., Leichenbestattungsbe-
sorger, Funebrist, m. Dch.

Pohřebování, n., die Begrabung. Jg.

Pohřebovati = pohrbiti.

Pohřébsti, vz Pohřbiti.

Pohřešek, šku, m., pochybení, pohřešení,
hřích, poklesek, die Versündigung. P. dobro-
volný. Měst. bož.

Pohřešení, n., das Sündigen. Vz Pohřešek.
— P., das Vermissen, ztracené věci. Us.

Pohřešený, vermisst. P. věc. Us.

Pohřešitelný, entbehrlich. Rk., J. tr.

Pohřešiti, il, en, ení; pohřešovati, poláti,
schelten, fluchen ; nemeti, znamenati, že něco
potraceno, missen, vermissen. — co. Brzo
jsem to pohřešil. Us. — čeho. Císař pohřešil
velikého počtu svého vojska. V. Pohřešuji
toho. Dch. — čeho jak. Nejeden čtenář
místnějšího dokladu by s bolestí pohřešoval.
Sš. Mr. předml. — v čem (pochybiti). Us.

Pohří, n., das Nachspiel. D.

Pohřiesti = pochovati. Kat. 1306., Dal. 53.
Vz Pohřbiti.

Pohříchu, po hříchu, pohřišku = Bohu
žel, leider. Toho zlého p. až do dnešního
dne všichni zakušují. V. Již k tomu p. přišlo.
V. I takž se p. děje. Ojíř. Tato ctnosť p.
zřídka se nachází. Koc. Nynieť sě p. stává.