688

Pochutek, tku, m. Leckerbissen,m. U Bruš-
perka. Mtl. Vz Pochoutka.

Pochutina, y, f. =pochoutka. Rk.

Pochúťka, vz Pochoutka.

Pochutnaná, é, f., Geschmack, m., Lust,
f. To je p.! Na p-nou, zu einem Bene. Šm.

Pochutnání, n., köstliche Labung, Lust.
Dch.

Pochutnati, pochutnávati. P. = okusiti,
kosten. — čeho. Pochutnej té polívky. —
P. si n. sobě = chuti nabyti, pochoutky
dostati, sich an etwas laben, weiden, weid-
lich thun, Geschmack finden. Jg. — si na
čem: na pečeni. Us. — si kdy. On si v štěstí
pochutnával. Záv. — čemu. Pochutnám ja-
zyku, břichu. Zlob. — si čím: vínem, pod-
máslím. Sych. — si proti komu (gelüsten).
Před večerem již odtud uhlídaje Sion, po-
chutnávati sobě bude proti němu. Br.

Pochutnosť, i, f., chutnosť, Schmackhaf-
tigkeit, f. D., Pulk.

Pochutný, chutný, schmackhaft. P. pe-
čivo, das Luxusgebäcke. Dch.

Pochůzka, y, f.,die Begehung, Prome-
nade, der Lustgang, Gang. Us. Jg., Dch.

Pochva, y (zastr. pochev, chvi), f., pochvy,
pl., f., pochví, n., nádobí na koně, Pferde-
geschirr, Pferdezeug, n. V. Sedlem, pochvami
náprsními ozdobiv koně. Troj. Kom. — Po-
chvy, podocasník, der Schwanzriemen. Reš.

— 2. P. = pošva, Degen-, Messerscheide, f.
Češi užívají více slova pošva, Poláci zase
slova pochva. Jg. Vz Pošva. P., pouzdro
kožené, dřevěné n. železné na čepel sečné
a bodné zbraně. S. N. Kožená p. na štít. P.
dřenová, Markscheide, f., závitkové kolem
dřeně; p. listová, die Blattscheide, vagina.
Kk. 19., 26., 32.

Pochvala, y, f., pochválení, velebení, po-
svědčení, die Belobung, das Lob. P. hlučná.
Šm. P-ly zasluhovati, Kom., dojíti. Us. V tom
se mu musí p. dáti. Us. To mohu k jeho
p-le říci. D. To ti přináší pochvalu. P-ly
hoden. Dal. Nébrž naopak p. se těmi slovy
obnáší. Sš. J. 36. Jest ku pochvale. V. Ve-
likou p-lu míti. V. Někomu v něčem p-lu
dáti. Br. O něčí p-le se ujistiti, ubezpečiti.
D. Dostal p-lu, že . . . Sych. P-lu někomu
vzdávati. Šm. S p ou o někom se zmíniti. P.
muži záhubná. Lb. Na začátku hleď získati
p-lu; Příjemna (jest) p. od chvalného. Pk.

Pochváliti, pochval, chvále (íc), il, en,
euí; pochvalovati, pochválívati, pochvalová-
vati = chválu dáti, beloben; oblíbiti si,
schváliti, billigen, sich gefallen lassen. Jg.

— abs. Budiž pán Bůh pochválen. Us. Po-
chválen buď pan Ježíš Kristus (pozdravení
Benediktem XIII. v Čechách r. 1729. uve-
dené). Jg. — co. On mi to pochválil. Us.
Sv. Magdalenu pochváliv domů se navrátil.
Pass. 548. — koho, čeho. P. něčí viery.
Št. N. 326. Ciesař tej rady pochválí. Kat.
1446. Každý z nich těch slov pochválí. Smil
v. 1722. Pochválil jsem Boha, že. . . Kom.
Kdo se hněvá, nechť se válí, však ho pán
Bůh nepochválí. Prov., Jg. Pochválil jich
král. Br Čtvrtý hřich, když pochválím zíého
účinku. Št. — komu čeho. Ciesař jim práva
toho pochválí. Dal. 91. Veverek královi těch
slov pochváli. Smil v. 1441. — v čem. V tom

ve všem Bóh buď pochválen. — z čeho.
Buď z toho pán Bůh pochválen. Arch. I. 71. —
koho zač. Za to ho pochválili. Sych. — čím:
kynutím. D. — co po čemu. Pochválichu
pravdu po zákonu. Rkk. 69. (Předložka po
s dat. slouží zde k vytčení toho, co věc (zde
zákon) z obsahu svého žádá; po zákonu =
jak toho zákon žádal. Kořínek). Cf. Bdl. Obr.
L. S. 46. — se někomu = pochlubiti se.
Pochválil sa mi, že vyhrál. Na Mor. Kld.,
Brt.

Pochvalkář, e, m., der Lobhudler. Rk.

Pochvalkovati, lobhudeln. Rk.

Pochvalně, löblich. Rk.

Pochvalný, pochvaly hodný, k pochvale
sloužící, Lob-, lobenswürdig. P. píseň (chvalo-
zpěv), L., řeč (chvalořeč). J. P. báseň, list,
Šm., zmínka, křik.

Pochvalov, a, m., ves u Ěenčova. Tk.
III. 112.. Tf. 287.

Pochvář, e, m., Pferdezeugmacher, Sattler,
m. Tk. II. 546.

Pochvárna, y, f., die Geschirrkammer,
Sattelkammer. Dch., Čsk.

Pochvastal, a, pochvastek, stka, m.,
prahlender Lobredner. Ros.

Pochvastati, pochvastávati = chlubně
chváliti, prahlerisch loben. Ros. — se =
honositi se, prahlen. — se čím. Pís. sl.

Pochvat, u, m., úchvat, pochvácení, Raub,
m., Eile, f. Vojáci se živí na p. (kde co po-
chvátí). Ros. V p-ty běžeti = chvat, spěch.
Us. Posel přijel v p-ty (chvátaje).

Pochvatiti, pochvátiti, il, cen, ení;po-
chvatnouti, pochvátnouti, tnul a tl, ut, utí;
pochvátati, pochvacovati — porvati k sobě,
pobrati, erhaschen, ergreifen, erschnappen,
anpacken, aufgreifen, auffangen, alles hin-
wegnehmen. Ros. — co, koho. Drábi to
všecko pochvátí. Ros. P. domy, města, pe-
níze. Jel. I by pochvácen syn jejie. ZN. Meč
pochvátiv na sv. otce se sunul. Pass. 519.
— koho kam: ptáka pod síť. Rad. zv. Vlk
ho do své peleše pochvátil. Jel.

Pochvíle, e, f., pochvilek, lku, m., eine
Weile, einige Zeit. L.

Pochvíli (po chvíli). Po chvíli přišel, nach
einer Weile. Us. Míti pochvíli (kdy, čas,.
Musse, f.). D. Nevidím jí zde, pochvíli (snad,
am Ende, wohl gar, vielleicht gar) odešla.
Pochvíli měla bych u tebe děvkou býti ?
Us - Jg.

Pochvílí, n., otium, Musse, f., Mt. 2. Aby
p. získal pro věci, jichž učeníci odbyti ne-
mohli. Sš. J. 65.

Pochvilka, y, f., eine Weile. Rk.

Pochvilný, zeitweilig. Rk.

Pochvist, u, m., bouřlivý, plískavý čas,
Sturm- u. Regenwetter. Dch. Jakové v p-ích
mraky za mraky se hrnou. Hkv.

Pochvístati; pochvístnouti, stnul a stl,
ut, utí = poneřáditi, chvístem pokáleti, be-
sudeln, bemachen. Ros.

Pochvistík, u, m., Nickel, m. Chym.

Pochvíti, chvěji, ěl, ění, pochvívati, po-
třásti, erschüttern. Ros. Vz Chvěti.

Pochyba, y, f., Zweifel, m. Bez p-by =
jistě. V. Bez p. že o něm slýchali. Br. Jsa
v p-bě o mé lásce. Gníd. Bylo mu kromě
všeliké p-by (jisto). Šml. Není p-by. Dch.