689

Věc v p-bu dáti, klásti; nad p-bu postaveno
jest. Dch. V p-bách ustrnouti, se povaho-
vati. Sš. L. 217., 218. Pokud kdo na živu,
měj v štěstí p-bu. Č. M. 158. — P., neúroda,
nouze, Misswachs, Mangel, m. Máme p-bu
slámy nebo na slámu. U Olom., na mor. Dra-
hansku. Hý., Sd. — P., škoda, der Schaden,
schlechtes Gedeihen. Letos byla p. na obilí
(lok.), v obilí. U Olom. Sd. Byla pochyba na
řepě, na senách, na otavách. Na mor. Dra-
hansku. Hý.

Pochybek, bku, m. = pochyba. — P.,
androsace, rostl.

Pochybení, n., chyba, blud, omyl, der
Irrthum, Fehler, das Vergehen. Omyly a p.
opraviti. V. P. v jazyku, Sprachfehler, m.—
P., pochyba, nejistota, der Zweifel. Věř beze
všeho p. Mudr. Bez p. Srn. Nemám o tom
p., že blázníš. GR. Bez p. ho oklamal, wahr-
scheinlich. GR.

Pochybenství, n., pochybnosť, der Zwei-
fel, náhled, že nikdy nelze dobrati se čiré a
úplné pravdy. Hš. v S. N.

Pochybený; pochyben, a, o, verfehlt. P.
cesta. Kom.

Pochybilý = pochybující, zweifelnd. —
o čem. Člověk o milosti boží p-lý. Kom.

Pochybiti, il, en, ení; pochybovati = po-
blouditi, omýliti se, irren, fehlen, anstossen,
versehen; nepodařiti se, chyběti, fehlschla-
gen, misslingen, mangeln, abgehen, fehlen,
ausbleiben; nemíti jistoty o čem, zweifeln,
bezweifeln, Misstrauen in etwas setzen. Jg.
— abs. Kdo lehce věří, snadno pochybí.
Prov. I také Homer časem dřímal a pochy-
bil. Ovoce olivy pochybilo (nezdařilo se).
Bib. Nemá proč pochybovati. V. Nesluší po-
chybovati, aby pravé býti nemělo. Br. Po-
chybovati jest chybovati. Ros. Pochybovati,
půl pře pryč. Ros. — koho. Že ho pochybí
spasení. Lom. Odpusťte, že jsem vás jablka
rozdávaje pochybil. Us. — v čem: v řeči.
Res. V tom hrubě pochybil. Ros. P. v počtu.
V. Já jsem za tě prosil, aby nepochybil
u vieře. Pass. 288. — čeho: cesty. Ros. —
s čeho. Ač jest kdy pochybila kročeje má
s pravé cesty. BO. — koho kdy. Při roz-
dávání jablek jich pochybil. Pochybil hned
při základě. Dvě kron. — (v čem) čím:
v počtu omylem. V. P. rozumem. Lk. —
komu (nepodařiti se). Pochybí vám vinný
kmen. Bib. Usilování jeho mu nepochybují.
Br. Tu mnohému smělému mládenci p-bilo
srdce (strachem stanulo). Kon. — o čem.
O čemž není co pochybovati. V. O svém
životě pochyboval. Har., Br. O božích při-
slíbeních p. Br. O tom pochybuji. Ros. Nelze
o tom pochybovati. Dch. — oč. O zdraví
své dokonce pochyboval. Aug. 56. — nad
kým. Proč nade mnou pochybuješ? Leg.
Již dále nad připověďmi p. mohli. Skl. II.
88. — že. Pochybuji, že vám pomohou. Sych.
Nepochybuji, že jste nemálo toužili. Brt. —
na čem. Tys na pravdě pochybila. St. skl.
Pochybovati (zweifeln) na čem, lépe: o čem.
Jg. Letos nám, u nás na slámě, na úrodě,
na senách pochybilo (nezdařilo se). Us. na
mor. Drahansku. Hý. — se = omýliti se,
chybiti, fehlen, sich irren. St. skl. V tom sě
já pochybuji. Tristr. 327. Vz Pochybovati.

Pochybitý, pochybný, nejistý, zweifelhaft,
zweideutig. Arch. IV. 485.

Pochybkovitý, pochybku podobný, andro-
saceus. Krok.

Pochyblivosť, i, f., v theol. = chtivosť,
pochyby o pravdě Bohem zjevené buď rou-
havě v sobě probouzeti, anebo pochyby ná-
hodou na člověka dorážející úmyslně v sobě
přechovávati a s libostí v nich prodlévati,
die Zweifelsucht, der Skepticismus. MP. 77.

Pochyblivý, zweifelnd, zweifelhaft. Ros.

Pochybně, nejistě, zweifelhaft. V.

Pochybník, a, m., der Zweifler.

Pochybnosť, i, f., nejistota, pochybování,
když důvodové a protidůvodové nějakého
tvrzení n. činu na roveň se byli postavili.
Vz S. N. P. jest nerozhodné o něčem usu-
zování, ani, jakoby pravé bylo, nepřijímajíc,
ani ho, jakoby nepravé bylo, nezavrhujíc.
Blř. Potácení se mezi důvody pro pravdu
a proti pravdě slove pochybování. Blř. Der
Zweifel, Anstand, die Bedenklichkeit. V p-sti
býti (pochybovati), státi; v p. přijíti; žádné
p-sti neměti, nenésti; v žádné p-sti nebyti;
beze vší p-sti tak jest; na žádné p-sti ne-
býti ; o němž není žádné p-sti; v p-sti něco
zůstaviti. V. O tom není p-sti. D. Jest mi
to v p-sti. Jel. V p. něco uvésti, z p-stí ně-
koho vyvésti. Dch. To jest ještě v p-sti. P.
svědomí. D. P-stmi se tajiti. Sych. P. od-
straniti. Šm. P. o něčem. Ml. P. míti o něčem;
vzejde-li o něčem, o něco p.; p. vznikla,
nastala, vzešla. J. tr. V p. něco bráti. Nz.
Jen když ve věci není p-sti. Er. P. zdvih-
nouti, odvarovati, Anstände beheben, besei-
tigen. J. tr. Chce jej všeliké tu vzniknouti
mohoucí p-sti zbaviti. Sš. L. 4. Slova jejich
nemají v sobě ostnu p-sti. Sš. J. 121. Nej-
prve jenom p-sti některé proti hebrejskému
evangeliu se skromně ozývaly. Sš. Mt. 18.
Nathanael věc se stanoviště svého a po svém
předsudku v p. béře. Sš. J. 35. Slovy těmi
se potírá p. akademiků, kteří ani nevěřili
v skepticismu zatonuvše. Sš. J. 302. V p.
něco dáti, klásti; nade vší p. postaveno
jest; jest nad p. toho schopen. Dch. O jedné
věci na p-sti tkvím. Kos. Ol. I.123. Vítězství
v p-sti stálo. V. Aby v tom žádné pochyb-
nosti nenesl, přísahou jemu se zavázal. V.
Jest nad všelikou p.; jest mimo všechnu p.,
es ist ausser allem Zweifel; v p-sti býti, vě-
zeti, im Zweifel sein. Šm. P. byla povzbu-
zena, šp. m.: vznikla, nastala, vzešla. Jv. P.
jest, není, vz strany vazby: Pochybovati.

Pochybnůstka, y, f., Skrupel m. Šm.

Pochybnůstkář, e, m., der Zweifler, Zwei-
felschmeisser. Sm.

Pochybný; pochyben, bna, o, pochybující;
v pochybnosti, v nejistotě postavený, zweifel-
haft. P-bným býti. V. — P., o cem se po-
chybuje, nejisté, ungewiss, streitig, zweifel-
haft. Za p-bné něco míti. V. O otázkách po-
chybných se hádati. Kom. Není p-bné, že ...
Br. P. neštěstí, věc, V., válka, Dch., lichva,
ausgemustertes Vieh. Na Slov. Stalo se věcí
pochybnou; něco p-bným činiti; na p-bnou
hru dáti; zdá se nám to býti věcí velmi po-
chybnou. Dch. P. svědek, bedenklich. Trest.

Pochybovactví, n. = pochyblivosť, po-
chybovačnosť. Šm.