Předchozí (688)  Strana:689  Další (690) |
|
|||
689
|
|||
|
|||
Věc v p-bu dáti, klásti; nad p-bu postaveno
jest. Dch. V p-bách ustrnouti, se povaho- vati. Sš. L. 217., 218. Pokud kdo na živu, měj v štěstí p-bu. Č. M. 158. — P., neúroda, nouze, Misswachs, Mangel, m. Máme p-bu slámy nebo na slámu. U Olom., na mor. Dra- hansku. Hý., Sd. — P., škoda, der Schaden, schlechtes Gedeihen. Letos byla p. na obilí (lok.), v obilí. U Olom. Sd. Byla pochyba na řepě, na senách, na otavách. Na mor. Dra- hansku. Hý. Pochybek, bku, m. = pochyba. — P.,
androsace, rostl. Pochybení, n., chyba, blud, omyl, der
Irrthum, Fehler, das Vergehen. Omyly a p. opraviti. V. P. v jazyku, Sprachfehler, m.— P., pochyba, nejistota, der Zweifel. Věř beze všeho p. Mudr. Bez p. Srn. Nemám o tom p., že blázníš. GR. Bez p. ho oklamal, wahr- scheinlich. GR. Pochybenství, n., pochybnosť, der Zwei-
fel, náhled, že nikdy nelze dobrati se čiré a úplné pravdy. Hš. v S. N. Pochybený; pochyben, a, o, verfehlt. P.
cesta. Kom. Pochybilý = pochybující, zweifelnd. —
o čem. Člověk o milosti boží p-lý. Kom. Pochybiti, il, en, ení; pochybovati = po-
blouditi, omýliti se, irren, fehlen, anstossen, versehen; nepodařiti se, chyběti, fehlschla- gen, misslingen, mangeln, abgehen, fehlen, ausbleiben; nemíti jistoty o čem, zweifeln, bezweifeln, Misstrauen in etwas setzen. Jg. — abs. Kdo lehce věří, snadno pochybí. Prov. I také Homer časem dřímal a pochy- bil. Ovoce olivy pochybilo (nezdařilo se). Bib. Nemá proč pochybovati. V. Nesluší po- chybovati, aby pravé býti nemělo. Br. Po- chybovati jest chybovati. Ros. Pochybovati, půl pře pryč. Ros. — koho. Že ho pochybí spasení. Lom. Odpusťte, že jsem vás jablka rozdávaje pochybil. Us. — v čem: v řeči. Res. V tom hrubě pochybil. Ros. P. v počtu. V. Já jsem za tě prosil, aby nepochybil u vieře. Pass. 288. — čeho: cesty. Ros. — s čeho. Ač jest kdy pochybila kročeje má s pravé cesty. BO. — koho kdy. Při roz- dávání jablek jich pochybil. Pochybil hned při základě. Dvě kron. — (v čem) čím: v počtu omylem. V. P. rozumem. Lk. — komu (nepodařiti se). Pochybí vám vinný kmen. Bib. Usilování jeho mu nepochybují. Br. Tu mnohému smělému mládenci p-bilo srdce (strachem stanulo). Kon. — o čem. O čemž není co pochybovati. V. O svém životě pochyboval. Har., Br. O božích při- slíbeních p. Br. O tom pochybuji. Ros. Nelze o tom pochybovati. Dch. — oč. O zdraví své dokonce pochyboval. Aug. 56. — nad kým. Proč nade mnou pochybuješ? Leg. Již dále nad připověďmi p. mohli. Skl. II. 88. — že. Pochybuji, že vám pomohou. Sych. Nepochybuji, že jste nemálo toužili. Brt. — na čem. Tys na pravdě pochybila. St. skl. Pochybovati (zweifeln) na čem, lépe: o čem. Jg. Letos nám, u nás na slámě, na úrodě, na senách pochybilo (nezdařilo se). Us. na mor. Drahansku. Hý. — se = omýliti se, chybiti, fehlen, sich irren. St. skl. V tom sě já pochybuji. Tristr. 327. Vz Pochybovati. |
Pochybitý, pochybný, nejistý, zweifelhaft,
zweideutig. Arch. IV. 485. Pochybkovitý, pochybku podobný, andro-
saceus. Krok. Pochyblivosť, i, f., v theol. = chtivosť,
pochyby o pravdě Bohem zjevené buď rou- havě v sobě probouzeti, anebo pochyby ná- hodou na člověka dorážející úmyslně v sobě přechovávati a s libostí v nich prodlévati, die Zweifelsucht, der Skepticismus. MP. 77. Pochyblivý, zweifelnd, zweifelhaft. Ros.
Pochybně, nejistě, zweifelhaft. V.
Pochybník, a, m., der Zweifler.
Pochybnosť, i, f., nejistota, pochybování,
když důvodové a protidůvodové nějakého tvrzení n. činu na roveň se byli postavili. Vz S. N. P. jest nerozhodné o něčem usu- zování, ani, jakoby pravé bylo, nepřijímajíc, ani ho, jakoby nepravé bylo, nezavrhujíc. Blř. Potácení se mezi důvody pro pravdu a proti pravdě slove pochybování. Blř. Der Zweifel, Anstand, die Bedenklichkeit. V p-sti býti (pochybovati), státi; v p. přijíti; žádné p-sti neměti, nenésti; v žádné p-sti nebyti; beze vší p-sti tak jest; na žádné p-sti ne- býti ; o němž není žádné p-sti; v p-sti něco zůstaviti. V. O tom není p-sti. D. Jest mi to v p-sti. Jel. V p. něco uvésti, z p-stí ně- koho vyvésti. Dch. To jest ještě v p-sti. P. svědomí. D. P-stmi se tajiti. Sych. P. od- straniti. Šm. P. o něčem. Ml. P. míti o něčem; vzejde-li o něčem, o něco p.; p. vznikla, nastala, vzešla. J. tr. V p. něco bráti. Nz. Jen když ve věci není p-sti. Er. P. zdvih- nouti, odvarovati, Anstände beheben, besei- tigen. J. tr. Chce jej všeliké tu vzniknouti mohoucí p-sti zbaviti. Sš. L. 4. Slova jejich nemají v sobě ostnu p-sti. Sš. J. 121. Nej- prve jenom p-sti některé proti hebrejskému evangeliu se skromně ozývaly. Sš. Mt. 18. Nathanael věc se stanoviště svého a po svém předsudku v p. béře. Sš. J. 35. Slovy těmi se potírá p. akademiků, kteří ani nevěřili v skepticismu zatonuvše. Sš. J. 302. V p. něco dáti, klásti; nade vší p. postaveno jest; jest nad p. toho schopen. Dch. O jedné věci na p-sti tkvím. Kos. Ol. I.123. Vítězství v p-sti stálo. V. Aby v tom žádné pochyb- nosti nenesl, přísahou jemu se zavázal. V. Jest nad všelikou p.; jest mimo všechnu p., es ist ausser allem Zweifel; v p-sti býti, vě- zeti, im Zweifel sein. Šm. P. byla povzbu- zena, šp. m.: vznikla, nastala, vzešla. Jv. P. jest, není, vz strany vazby: Pochybovati. Pochybnůstka, y, f., Skrupel m. Šm.
Pochybnůstkář, e, m., der Zweifler, Zwei-
felschmeisser. Sm. Pochybný; pochyben, bna, o, pochybující;
v pochybnosti, v nejistotě postavený, zweifel- haft. P-bným býti. V. — P., o cem se po- chybuje, nejisté, ungewiss, streitig, zweifel- haft. Za p-bné něco míti. V. O otázkách po- chybných se hádati. Kom. Není p-bné, že ... Br. P. neštěstí, věc, V., válka, Dch., lichva, ausgemustertes Vieh. Na Slov. Stalo se věcí pochybnou; něco p-bným činiti; na p-bnou hru dáti; zdá se nám to býti věcí velmi po- chybnou. Dch. P. svědek, bedenklich. Trest. Pochybovactví, n. = pochyblivosť, po-
chybovačnosť. Šm. |
||
|
|||
Předchozí (688)  Strana:689  Další (690) |