690

zák. P-bné rozeznávati. Kom. O p. věcech
rady bráti. V. Řeč pochybného rozumu. Reš.
P. jméno. Jel. P. jest, není, strany vazby
vz Pochybovati.

Pochybovač, e, m., der Zweifler. Us.

Pochybovačka, y, f., die Zweiflerin. Us.
Dch.

Pochybovačnosť, i, f., Zweifelsucht, f. D.

Pochybovačný, kdo rád pochybuje, zwei-
felsüchtig. D.

Pochybování, n., das Zweifeln, die Ver-
zweiflung, der Anstand. Na p. přicházeli,
líbí-li se to Bohu čili nic. Br. Beze všeho
p. Us. Na mé p., lépe; když jsem o tom po
chyboval. Bs. — P., mýlení se, chybování,
das Fehlen, Irren. P-ním (chybami) se lidé
učí. Jel.

Pochybovatel, e, m. = pochybovač. Us.
Dch.

Pochybovati pojí se: 1. s že. Nepochy-
buji, že otec přijde. Us. — P. se spojkou a
s konditionalem, v kteréžto příčině věta jak
hlavní tak vedlejší záporné jsou. Nesluší po-
chybovati, aby to pravé býti nemělo. Br. —
Nebo jsou obě věty tvrdící. Pochyboval, aby
z té země vyšel. Cap. (Zk.). — Pozn. Brt. ve
S. §. 487. 3. P. 2. píše: Ke slovesu pochy-
bovati věta vyjadřovací se pojí spojkou a
s konditionalem; záporem ruší se pojem po-
chybnosti, jímž konditional podmíněn jest,
následuje tedy po nepochybovati spojka že.
Pochybovali jsme, abychom tak snadně pro-
puštěni byli. Nemálo o tom pochybuji, aby
je svésti mohl. Nepochybuji, že jste nemálo
toužili. Brt. Vz Konditional XIV. 8. — Po
tvrdícím pochybování počíná se věta vedlejší
se slovci tázacími. Aristoteles v pochybnosti
zůstavil, jsou-li duše lidské nesmrtelné čili
nejsou. V. — S pouhým infinitivem = du-
bitare, Bedenken tragen. Nepochybujte se
k Bohu obrátiti. Cap. — Zk. — Ostatně vz
Pochybiti.

Pochybovnosť, i, f. (nové), Zweifelsucht.
Krok.

Pochybovný, zweifelsüchtig. Jg. Vz Po-
chybovačný.

Pochycení, n., das Ergreifen.

Pochycený; -cen, a, o, ergriffen. Ryt. kř.

Pochyčiti se (zastr.), zalíbiti se, zachtíti
se, gelüsten. Výb. I. 176. — se komu. Lov
se mu pochyčil. Mus.

Pochylen, vz Pochylný.

Pochýlený; -en, a, o, geneigt. — kam.
Zvěř jest tělem i obličejem k zemi p-na.
Anth. I. 145.

Pochýliti, il, en, ení; pochylovati = na-
kloniti, neigen. — se čím k čemu. Rána
pochýlila se jinou cestou к nosu. Ras. —
se komu. Celý svět se mu pochýlil. Výb.
— co, se kam. Kosti nosní pochybily se
do vnitř. Lk. Den se pochýlil k západu.
BO. Pochyl sě sem matičko. BO. P. se k mi-
losrdí. BO. Oběti do hluboka pochylují (za-
kopávají). Hugo. Smýšlení jich pochýlilo se
ke zlému. BO. — se odkud. Nepochýliti
se ot zákona ani na pravici ani na levici;
Pochýlí se ote vzchoda slunce. BO. Brzo
se pochýlíte z cesty, kterúž sem vám uká-
zal. BO.

Pochylný, nakloněný, geneigt. Z p. bečky
kvasnice vycházejí. Kom. — k čemu: k úsilí.
St. skl. — P., snadný, leicht. To j'mu zdá
se vše p-no. Výb. I. 1080.

Pochylosť, i, f., jakost pochylého, naklo-
něnosť, nachýlenosť, náchylnosť, příchylnosť,
sklonnosť, die Geneigtheit, Neigung, der Hang,
propensitas. P. ke zlu, k zlému. Sš. I. 93,
121. P. hory, Senkung, f., Abhang, m.

Pochylou, v Krkonš. = nakloněně. Kb.

Pochylý, geneigt, schief. Strom pochylo
vzrostl. Kom. — k čemu. Povaha k zlému
p-lá. Mt. 96. Národ p. k blouznivosti. Sš.
II. 192.

Pochýř,puchéř, e, m., stupař,der Stampfer.
Šp.

Pochystati, pochystávati, pomal u chystati,
anfangen wenig einzurichten. Ros.

Pochytiti, il, cen, ení; pochytati, pochyt-
nouti, tnul a tl, ut, utí; pochycovati, fangen,
ergreifen. — co, koho: štít, Bibl., zbraň,
D., meč, toul. Br. Žádosť toho jej pochycuje.
Troj. Tos toho tam pochytil (pochodil)! Dch.
P. trochu té němčiny. Bož. Němc. P. koho, ver-
schlingen, fressen. Leg. (Tč.). Oni by nás hned
na vojnu pochytali. Er. P. 138. — co čím:
rozumem, verstehen, fassen, begreifen, Jg.,
ústy. Jel. — co jak. Pochytil to v okam-
žení, begriff es. Us.

Pochytka, y, pochytky, pl., f., der Fang.
Býti na p-kách. Choditi na p-ky (na fatku
živ býti). Zlob., Šm. Dobrá dnes bude p-ka.
Č. Nár. b

Poikile (stoa), y, f., z řec. поглііод, pestrý

— sloupová síň, síň na sloupích ležící a mal-
bami ozdobená. Vz více v S. N.

Point (fr., poeh), u, m., bod. Ve hře v karty:
oko, štych. S. N. — P., důraz, der Nachdruck.
Hlavní pointa leží na slově není. Sš. I. 209.

— P. ďhonneur (poen donör), věc, záležitost
cti. Rk. — P., nic, na př. ve hře na biliardu.
S. N. — P., jemný druh bruselských krajek.
J. Děděček.

Poitiers (Poatié), mě. ve Francii, dle Do-
lany. Sv. (Brs. 44.).

Poitou (Poatú z Pictavum), mě. ve Fran-
cii, dle Slovo; gt. Poitou-a (Poatuva) lok.
Poitou-i. Sv. (Brs. 45.).

1. Poj, e, m. (zastr.) == pojení, die Vereini-
gung. S pojem = spolu, mitsammen. Tkad.

2. Poj, e, m., pití, potatio, das Trinken.
Koř. pi. Cf. ná-poj. Mkl. aL. 138.

Pojachati, vz Pojechati.

Pojásati, ein wenig frohlocken.

Pojati si krávy, vz Pojímka. Na Mor.
Brt.

Pojatosť, i, f., zajatost myšlénkou proti
pravdě, rozpačitost, Befangenheit, f. Novější
slovo. V p-sti bludu. Měst. bož. P. v písme-
nech a formách. Sš. J. 51.

Pojatý, vz Pojmouti. — čím: strachem,
Žer. Sn. 21., žádostí, Vš., mámením. Ler.

Pojavec, vce, m., negundo, rostl. javoro-
vitá. Světoz.

Pojbuky, dle Dolany, ves u Ml. Vožice,
Poibuk. PL.

Pojčat = půjčiti. Na Ostrav. Tč.

Pojčiti = půjčiti. Cf. Pojičiti. Vz Půjčiti.

Pojčka, zastr. = půjčka.

Pojď, vz Pojíti, 1.