Předchozí (695)  Strana:696  Další (697) |
|
|||
696
|
|||
|
|||
Pokánice, e, f., která pokání činí, die
Büsserin. Pass. 327. Pokáník, a, m., der Büser. Pass. 561.
Pokaniti, vz Pokančiti.
Pokanný, kající, kajícný, pokajný, Buss-,
bussfertig. Opět a opět má býti pokanná zpo- věď. St. 338. A nebudu chtieti p-né práce nésti.Št. 263. 4. Jáť nevědě, zbude-liť ten dluhu hodinného n. pokanného, ktož netbavě řieká. O 7 vstup. Pokanouti, kanouc téci, tröpfeln. Ros.
Pokapati, kapám a kapu; pokapovati,
pokapávati, betröpfeln, beträufeln; začíti kapati, anfangen zu tröpfeln; poscepeněti, krepiren, fallen. Jg. — abs. Bude pršeti, již pokapává (začíná kapati). Us. Ten sou- dek pokapává (drobet kape). Us. Pokapaly ovce, mouchy (poscepeněly, Us.; z husta na Slov.) — co čím: inkoustem. Ros. Pokapal si kalhoty voskem. Pokara, y, f., pokárání, der Tadel. Us. Bf.
Pokarabáčovati, alle nach einander geis-
sein, peitschen. Ros. Pokárání, n., die Züchtigung. D.
Pokárati, ein wenig züchtigen, schelten.
V. — koho. Kom. -— koho čím: slovem, zrakem. — koho kde proč: žáka ve škole před ředitelem, u přítomnosti ředitele pro nedbalosť, za příčinou nedbalosti jeho po- kárati. Us. Pokartáčovati, ein wenig bürsten.
Pokartiti, ěl, ěn, ění, pohatiti, verderben.
— co komu. Us. — se, verdorben werden, misslingen. Ros. Pokassirovati, z něm. kassiren, pokaziti,
zrušiti; peníze zmrhati, verthun. Ros. Pokašlati, pokašlám a pokašli; pokašlá-
vati, hüsteln. Pořád pokašlává. Us. Pokašlávání, n., das Hüsteln. Us.
Pokáti se, pokaji se, pokám se, ál, al, ání,
litovati, do sebe jíti, büssen, Busse thun. — abs. Musí z toho, nepokaje-li se, těžký počet vydati. V. Dal jsem jie čas, aby sě pokála. ZN. — se čeho. Svých hříchů se pokáli. Leg. Když zhřešíš, pokaj se toho. Cato. Když sě poká svého hřiecha. Dal. 131. Zloději svých se hřiechuov pokáše dobří byli. Pass. 42. Když sě poká svého hřiecha, přijde mu božie útěcha. Dal. 131. Pokáli se svých vražd. ZN. Pokatoličiti, il, en, ení, katholisch ma-
chen. Šm. Pokatovati, nach einander peinigen, hin-
richten. — co. Všecko to pokatoval. — se s kým= jej katovati, peinigen. Ros. Pokavad, vz Pokud, Dokud.
Pokavčiti, il, en, ení, černými kapkami
pokáleti, schwarz beflecken, bekleksen. — co čím: knihu inkoustem. Us. Pokaz, u, m., pokázka, y, f., pokázání,
das Zeigen, Erweisen. Mnoho zakázky, málo pokázky. Reš. (Multa praecipiunt, pauca ex- pediunt. Kinský). Jg. — P. celní, die Bol- lette, Anweisung. Celní p-ka na zboží, die Waarenbollete. J. tr. Pokaza, y, f., pokazení, das Verderbniss,
die Mackel. Pulk. Květina ta mrazy p-zu vzala. U Ml. Bolesl. Pokázání, n., die Darstellung, Erweisung,
Bezeigung. Jg. |
Pokázaný; -án, a, o, prokázaný, bezeigt.
Dobrodiní někomu p-né. Reš. — P., uká- zaný, gezeigt, angezeigt. P. cesta. Č. Pokázati, pokáži, pokaž, al, án, ání;po-
kazovati= ukázati, dopustiti, aby pohleděl, zeigen, vorzeigen, darstellen; dovésti, doká- zati, zeigen, beweisen, erweisen, darthun; trestati, strafen, ahnden. Jg. — Pojme posly, aby pokázal, kde se škoda stala. Kn. rož. čl. 252. — co, se komu. Hovora se jim po- kázal. Dal. Tuť se jemu črt pokázal. Žk.193. Pokázal mi potok vody čisté. ZN. Škody p. Zř. F. I. Když pokáže své kněžství, jemu se oznámí. Jdn. A toho ničím nepokázal. Vl. zř. 526. Ješto by to slušně pokázati mohli a bylo to zjevně vědomo. Zř. F. Stavte město, kdežto vám pokáži. Dal. Když noc hvězdy pokáže. Troj. P. příčiny, Šm., svou неѵіпи. Zř. F. — co, se kde: při soudu. Zř. F. Ten hrdinstva ni v čemž nepokázal. Dal. 114. Což neskoná, však to pokáze v svém chtění. Alx. Tu se na nich pokáza div krásný. Kat. 2122. — co do koho kde. To se do nich před námi pokáže. Akt. m. Ferd. — co proti komu. Nepokáže-li žalobník proti obžalovanému svědomí. Pr. kut. — co, koho čím. To mnohými věcmi a příčinami poka- zuji. Krab. Důvody něco p. O Vald. Pokáže listem, že má v listě lesy medlovské (be- weisen) ; Chci to listem královým p. Půh. II. 484., 505. Pán pokaž sirotčím právem. Kn. rož. čl. 126. Pokáží jeho věží (budou trestati). Št. — co na koho = dokázati. Bart. 1. 12. Skutek ten na Sexta pokázali. Ms. Cerron. Na kohožby se to pokázalo a provedlo. Zř. F. A. V. — se = ukázati se. Kat. 3500. Pokazba, y, f., pokažení, pokaženosť, das
Verdorbensein, die Verdorbenheit, Verderbt- heit. P. vůle. Sš. I. 30. Pokaziti, pokaž, kaze (íc), il, žen, žení,
porušiti, zhoršiti, verderben, schlecht machen, verwüsten. Jg. — co: dříví, papír, nůž, D., hodinky, Us., město. Har. Tys to více po- kazil, než zlepšil. Ros. — co, koho, se čím. Krajinu ohněm pokaziti. V. Mládež příkladem zlých se pokazila. Sych. P. soudce dary (porušiti). Ros. — koho na čem, na kom. P. někoho na mravích. Hlas. Pokazil na něm pán Bůh lékaře. Šm. — si co: něčí přízeň. Dch. Pokázka, vz Pokaza.
Pokazování, n., das Zeigen. Není potřebí
dalšího na to p. Verweis, m. Akt. m. Ferd. Pokazovaný; -án, a, o, gezeigt, bezeigt,
erwiesen. Jg. Po každé = vždy, immer, jedesmal. P.
se leknu. P. třetí den. D. Nemůž se p. zda- řiti. Kdykoli přijde, po každé něco přinese. Ros. Pokaždékrát = po každé, jedesmal. Ros.
Pokaždý, který vždy bývá, jedesmalig.
Jakosť tedy citu v pokaždém úkazu jeho. Mus. III. a. 94. Pokažení, n., das Verderben, die Beschä-
digung, Verderbtheit, Zerrüttung, das Ver- derbniss. Jg. P. zdraví, D., města, Reš., slunce a měsíce (zatmění). Troj. P. těla, srdce. D. Pokaženosť, i, f. = pokažení. Jg.
|
||
|
|||
Předchozí (695)  Strana:696  Další (697) |