696

Pokánice, e, f., která pokání činí, die
Büsserin. Pass. 327.

Pokáník, a, m., der Büser. Pass. 561.

Pokaniti, vz Pokančiti.

Pokanný, kající, kajícný, pokajný, Buss-,
bussfertig. Opět a opět má býti pokanná zpo-
věď. St. 338. A nebudu chtieti p-né práce
nésti.Št. 263. 4. Jáť nevědě, zbude-liť ten
dluhu hodinného n. pokanného, ktož netbavě
řieká. O 7 vstup.

Pokanouti, kanouc téci, tröpfeln. Ros.

Pokapati, kapám a kapu; pokapovati,
pokapávati, betröpfeln, beträufeln; začíti
kapati, anfangen zu tröpfeln; poscepeněti,
krepiren, fallen. Jg. — abs. Bude pršeti,
již pokapává (začíná kapati). Us. Ten sou-
dek pokapává (drobet kape). Us. Pokapaly
ovce, mouchy (poscepeněly, Us.; z husta na
Slov.) — co čím: inkoustem. Ros. Pokapal
si kalhoty voskem.

Pokara, y, f., pokárání, der Tadel. Us. Bf.

Pokarabáčovati, alle nach einander geis-
sein, peitschen. Ros.

Pokárání, n., die Züchtigung. D.

Pokárati, ein wenig züchtigen, schelten.
V. — koho. Kom. -— koho čím: slovem,
zrakem. — koho kde proč: žáka ve škole
před ředitelem, u přítomnosti ředitele pro
nedbalosť, za příčinou nedbalosti jeho po-
kárati. Us.

Pokartáčovati, ein wenig bürsten.

Pokartiti, ěl, ěn, ění, pohatiti, verderben.
— co komu. Us. — se, verdorben werden,
misslingen. Ros.

Pokassirovati, z něm. kassiren, pokaziti,
zrušiti; peníze zmrhati, verthun. Ros.

Pokašlati, pokašlám a pokašli; pokašlá-
vati, hüsteln. Pořád pokašlává. Us.

Pokašlávání, n., das Hüsteln. Us.

Pokáti se, pokaji se, pokám se, ál, al, ání,
litovati, do sebe jíti, büssen, Busse thun. —
abs. Musí z toho, nepokaje-li se, těžký počet
vydati. V. Dal jsem jie čas, aby sě pokála.
ZN. — se čeho. Svých hříchů se pokáli.
Leg. Když zhřešíš, pokaj se toho. Cato. Když
sě poká svého hřiecha. Dal. 131. Zloději
svých se hřiechuov pokáše dobří byli. Pass.
42. Když sě poká svého hřiecha, přijde mu
božie útěcha. Dal. 131. Pokáli se svých
vražd. ZN.

Pokatoličiti, il, en, ení, katholisch ma-
chen. Šm.

Pokatovati, nach einander peinigen, hin-
richten. — co. Všecko to pokatoval. — se
s kým= jej katovati, peinigen. Ros.

Pokavad, vz Pokud, Dokud.

Pokavčiti, il, en, ení, černými kapkami
pokáleti, schwarz beflecken, bekleksen. —
co čím: knihu inkoustem. Us.

Pokaz, u, m., pokázka, y, f., pokázání,
das Zeigen, Erweisen. Mnoho zakázky, málo
pokázky. Reš. (Multa praecipiunt, pauca ex-
pediunt. Kinský). Jg. — P. celní, die Bol-
lette, Anweisung. Celní p-ka na zboží, die
Waarenbollete. J. tr.

Pokaza, y, f., pokazení, das Verderbniss,
die Mackel. Pulk. Květina ta mrazy p-zu
vzala. U Ml. Bolesl.

Pokázání, n., die Darstellung, Erweisung,
Bezeigung. Jg.

Pokázaný; -án, a, o, prokázaný, bezeigt.
Dobrodiní někomu p-né. Reš. — P., uká-
zaný, gezeigt, angezeigt. P. cesta. Č.

Pokázati, pokáži, pokaž, al, án, ání;po-
kazovati= ukázati, dopustiti, aby pohleděl,
zeigen, vorzeigen, darstellen; dovésti, doká-
zati, zeigen, beweisen, erweisen, darthun;
trestati, strafen, ahnden. Jg. — Pojme posly,
aby pokázal, kde se škoda stala. Kn. rož.
čl. 252. — co, se komu. Hovora se jim po-
kázal. Dal. Tuť se jemu črt pokázal. Žk.193.
Pokázal mi potok vody čisté. ZN. Škody p.
Zř. F. I. Když pokáže své kněžství, jemu
se oznámí. Jdn. A toho ničím nepokázal.
Vl. zř. 526. Ješto by to slušně pokázati
mohli a bylo to zjevně vědomo. Zř. F. Stavte
město, kdežto vám pokáži. Dal. Když noc
hvězdy pokáže. Troj. P. příčiny, Šm., svou
неѵіпи. Zř. F. — co, se kde: při soudu.
Zř. F. Ten hrdinstva ni v čemž nepokázal.
Dal. 114. Což neskoná, však to pokáze v svém
chtění. Alx. Tu se na nich pokáza div krásný.
Kat. 2122. — co do koho kde. To se do
nich před námi pokáže. Akt. m. Ferd. —
co proti komu. Nepokáže-li žalobník proti
obžalovanému svědomí. Pr. kut. — co, koho
čím. To mnohými věcmi a příčinami poka-
zuji. Krab. Důvody něco p. O Vald. Pokáže
listem, že má v listě lesy medlovské (be-
weisen) ; Chci to listem královým p. Půh.
II. 484., 505. Pán pokaž sirotčím právem.
Kn. rož. čl. 126. Pokáží jeho věží (budou
trestati). Št. — co na koho = dokázati.
Bart. 1. 12. Skutek ten na Sexta pokázali.
Ms. Cerron. Na kohožby se to pokázalo a
provedlo. Zř. F. A. V. — se = ukázati se.
Kat. 3500.

Pokazba, y, f., pokažení, pokaženosť, das
Verdorbensein, die Verdorbenheit, Verderbt-
heit. P. vůle. Sš. I. 30.

Pokaziti, pokaž, kaze (íc), il, žen, žení,
porušiti, zhoršiti, verderben, schlecht machen,
verwüsten. Jg. — co: dříví, papír, nůž, D.,
hodinky, Us., město. Har. Tys to více po-
kazil, než zlepšil. Ros. — co, koho, se
čím. Krajinu ohněm pokaziti. V. Mládež
příkladem zlých se pokazila. Sych. P. soudce
dary (porušiti). Ros. — koho na čem, na
kom. P. někoho na mravích. Hlas. Pokazil
na něm pán Bůh lékaře. Šm. — si co: něčí
přízeň. Dch.

Pokázka, vz Pokaza.

Pokazování, n., das Zeigen. Není potřebí
dalšího na to p. Verweis, m. Akt. m. Ferd.

Pokazovaný; -án, a, o, gezeigt, bezeigt,
erwiesen. Jg.

Po každé = vždy, immer, jedesmal. P.
se leknu. P. třetí den. D. Nemůž se p. zda-
řiti. Kdykoli přijde, po každé něco přinese.
Ros.

Pokaždékrát = po každé, jedesmal. Ros.

Pokaždý, který vždy bývá, jedesmalig.
Jakosť tedy citu v pokaždém úkazu jeho.
Mus. III. a. 94.

Pokažení, n., das Verderben, die Beschä-
digung, Verderbtheit, Zerrüttung, das Ver-
derbniss. Jg. P. zdraví, D., města, Reš.,
slunce a měsíce (zatmění). Troj. P. těla,
srdce. D.

Pokaženosť, i, f. = pokažení. Jg.