711

vzíti (pomstiti, trestati); smrť p. věčná; p-tu
zaplatiti, dáti; statek v p-tě propadený; p-tou
smrti, peněžitou trestati. V. Na někoho p-tu
pro nepravosť uvaliti; p-tu za hříchy nésti;
p-tu někomu přisouditi. Br. P-tami někomu
platiti. V. Hodnou p-tu za své vraždy vzala.
V. Ty sobě za to nejměj, by tobě to tak
bez pokuty sešlo, že se proti Bohu váleti po-
kusieš. BO. Za p-tu jim uložili. Kram. P-tami
na pomstu přispěti. Plác. P-ty se na ně valí,
hrnou; to v p-tě již jest zahrnuto; p-tu pod-
niknouti; p-ty zniknouti. Kram. P-tu splatiti,
zakusiti, zažiti, konati. Berg. P-ty umenšiti,
uskrovniti; do p-ty, v p-tu padnouti; p-tu
propadnouti. D. P-tu dáti. Mus. P. složiti. Us.
Tato se jim p. činí za to. Tov. 72. Ten p-ty
položiti má půl kopy grošů. Sedl. Rychn. 39.
Žádné p-ty neponese. Bdž. 187. S p-tou do
30. dne odloženo bylo. Bdž. 171. Upadne
v p-tu, která jest o hanění. Vl. zř. 482. Pod
p-tou. Ros. A to pod p-tou 50 kop grošů praž-
ských propadení. Zř. F. I. A. II. Do města
žádný pod velikou p-tou nesmí. Har. II. 17.
Pod pět set p-ty. Er. 446. Pod p-tou něco
zapověděti. D. Zapověděti něco pod pokutou
ztracení hrdla. Pod p-tou smrti. D. Pod p-tou
pěti zlatých. J. tr. Zakázati něco pod p. Šp.
(Sr. A tať jest příčina, že tak přísně pod
nemilostí ostříhati sobot poručil. Kom. Aby
pod kletbu listy vyplatili. Hus. I. 419. Vz
také Pod a Jg. sub. Ostřehu). Složil p-tu
hřivnu zlata. Sych. Ten se krčí, že má p-tu
klopiti. Sych. Statkové stavů nemají v pokutě
na krále přijíti. Lib. imp. 1620. P-tou na
někoho, k někomu přikročiti, vz Přikročiti.
P-tu u soudu, při soudu dáti, složiti; po-
kutě n. trestu poddán býti; p-tou stižen
býti; vysaditi p-tu na přestupce některého
nařízeni; p-ta na majetnosti; summa v p-tě
propadená. J. tr. (Povaleče) v službě u po-
kutě držel, Jemanden zur Strafe zum Dienste
verhalten. Zř. F. I. Do p-ty upadnouti; p-ty
na dědice se nevztahují; prve než na někoho
p. bude vložena; o tu p-tu nastupovati moci
nebude; někomu zboží v p-tě pobrati (ein
Waarenkontrebande machen), p-ty pilně uva-
žovány býti mají, aby nebyly větší než pro-
vinění; p-tu na odporníky vysaditi; p-ty po-
cházejí z uvážení soudců. Er. P. od 5 zlatých,
šp. m.: p. pěti zlatých n. pět zl. pokuty.
Os. P-tou něco stížiti; summa peněz v po-
kutě propadlá (propadená. V.). Šp. P. budiž
rovna zavinění; P. nebuď pomstou, alebrž
zlým uzdou; P-tu nes ten, kdo zavinil. Rb.
Vz Trest, Rb. 270.— P., pokání uložené ve
zpovědi, die Busse. P. milosrdenství. V.

Pokutaliti, pokutouliti, il, en, ení; po-
kutáleti, el, en, ení; pokutulovati, ein wenig
wälzen. — co, čím, On to nebo tím poku-
tuluje (pomalu kutoulí). Ros. Kouli hůlkou
pokutulovati.

Poktati, durchwühlen. Us. u Brušperka.
Mtl. Vz Kutati.

Pokutice, Pokutitz, ves v Kadaňsku.
PL.

Pokutiti, il, cen, ení; pokucovati = po-
hrabati, tropiti, zahrabati, wühlen, treiben,
zetteln, einscharren. — koho. St. skl. — se.
Trochu se tam pokutí. Ros. — se kde:
v knihách, ve spisech (přebírati se), Šm, —-

P. = pokutovati (zastr.). Den súdný je po-
kutu. BO.

Pokutlík, u, m., pohrabáč, jímž se uhlí
pod kotlem rozhrabuje, die Schürstange. Us.
Č.

Pokútně, pokoutně, abseits. P. jsme od-
sázeni а ne v tom místě, kde právo. O. z D.

Pokutní kniha, peníze, nález. Straf-. D.

Pokútní, vz Pokoutní.

Pokutník, a, m., der Sträfling. Kinský.

Pokutný, trestatelný, strafbar. P. a trestání
hodná věc. V. — P., trestní právo, Straf-
gericht, n., Plk., trestní p. zákon, Straf-.
Th. — P., kající, bussfertig. Jeho život byl
p-tný. Leg. — Jg.

Pokutování, n., das Strafen, die Bestra-
fung. Pr. měst.

Pokutovaný; -án, a, o, gestraft. Us.

Pokutovati, pokutovávati = pokuta ulo-
žiti, kárati, trestati, kázati, v trestání n.
kázeň vzíti, strafen, rügen, Jg. — koho:
zrádce a odpadlíky p. Kom. Spravedlivého
p. není dobré. Br. — koho s kým. My
všichni s tebou pokutováni budeme. Flav. —
koho čím: penězi, Jel., smrtí. Jel. Rozma-
řilost života ohněm nesnesitelným p. bude.
V. Bůh tytýž nemocemi hříchy pokutuje.
Sš. J. 84. Aby odsoudil pohany a věčnými
tresty pokutoval. Sš. J. 55. Bůh pokutuje
hřích odvrácením tváře své t. j. odepřením
milosti. Sš. I. 30. — co, koho na kom,
na čem. Zpouru na nich pokutoval. Kram.
Někoho na statku, Br., na penězích, D.,
zrádce vlasti na hrdle p. Sych. Přestupky
proti náboženství jejich dopuštěné smrtí po-
kutovali také na nežidech. Sš. J. 279. —
koho proč. Aniž mne pokutuj pro zaslou-
žení má. Ojíř. — koho vedle čeho. Aby
byl vedlé tvé vůle a rad tvých uvážení po-
kutován. Solf. — skrze co. Kdo skrze co
hřeší, skrze to také pokutován bývá. Štolc.

— s adv. Těžce někoho p. V.
Pokutulovati, vz Pokutaliti.
Pokvákati, pokvakovati, krächzen. — abs.

Vrány zase pokvákají. Ros. — na koho (po-
křikovati). Us.

Pokvapiti, il, en, ení, eilen. — abs. Hned
tam pokvapím. Us. — kam. Já tam na něho
pokvapím. Ros. Mrtví k soudu pokvapí. Ráj.

— Jg.

Pokvas, u, m., der Schmaus. Rk.
Pokvasiti, il, šen, ení, schmausen, zechen.

— jak dlouho. Již oni až do neděle po-
kvasí (pohodují). Ros. — s kým nač. Nemá,
nač by s tovaryši pokvasil. — Jg.

Pokvěsti, pokvětu, květl, čtení, správně;
pokvésti, kvetu, kvetl, etení; pokvětnouti,
správně; pokvetnouti, ul, utí, blühen, auf-
blühen. Stromoví již brzo pokvete. Us. Vz
Kvésti. — Jg.

Pokvětovati, pokvítkovati, kvítím poma-
lovati, beblümeln. Ros. — co. Us.

Pokvičeti, el, ení, pokviknouti, kl, utí,
pokvíkati, pokvíkávati, ein wenig quicken,
winseln. Kvičala pokvíkává. To prase ještě
více pokvičí. Ros., Jg.

Pokvíliti, il, ení, jammern. P. sl. Rk.

Pokydati, pokydávati, beschmutzen. —-
co: ubrus. Ros. — co čím: ubrus omáčkou;
pole hnojem, bemisten.