712

Pokýchati; pokýchnouti, chl a chnul, utí,
ein wenig niesen. Ros.

Pokykmati, besudeln, beschmieren. U Olo-
múce. Sd.

Pokyn, u, m., der Wink. Dch.

Pokynouti, ul, utí; pokynovati = hýbati
se, sich bewegen, sich heben, aufgehen; po-
hnouti, povrci,znamení dáti, werfen, bewegen,
nicken, winken, zuwinken. Jg. — abs. Těsto
brzo pokyne. Us. Král pokynul (dal znamení).
Us. — čím komu (znamení dáti): očima,
prstem, I)., rukou, Troj., hlavou. Br. Pokyna
hlavou odešel jsem. Kom. — (čím) nač, na
koho. P. na někoho hlavou. Solf., Us. Až
kopím vztýčeným na znamení pokyne. Ráj.
— komu k čemu: ku brani. Dal. 145.

Pokynování, n., das Nicken. D.

Pokynutí, n., die Bewegung der Augen,
des Hauptes, des Fingers, der Wink. P. hlavou.
D. Rukou p. učinil, aby se lid upokojil. Háj.
K p. poslušným býti. Kom., Sych. Na p.
k službám ochotným býti, Sych., pozor dáti.
Berg. P. klackem, po lopatě, Wink mit dem
Zaunpfahl. Dch.

Pokypať = pokapati hustou tekutinou
ku př. omáčkou, medem, beträufeln. Us.
u Opav. Klš.

Pokypěti, ěl, ění, überlaufen. — z čeho.
Polívka hnedle z hrnce pokypí. Us.

Pokysati, pokysám a pokyši, pokvasiti
se, gären. To těsto dobře pokyše.

Pokýválek, lka, m., posměšně, der Kopf-
nicker. Rk.

Pokývati, pokývám a pokývi; pokývávati,
pokývnouti, vnul a vl, utí; pokyvovati, be-
wegen, wedeln, nicken, zunicken. — komu
čím nač: hlavou, rukou, prstem (na znamení).
Us. Na hudbaře prsty pokyvl. Č. — kam:
rukou v dálku. C. — se kývavě jíti,
wackeln, wackelnd gehen. Ros.

Pol, u, m. (ne: pól; z lat. polus), jeden
z koncův osy, okolo které zemská koule ve
24 hodinách se otáčí, točna, der Pol. P. se-
verní, jižní; poly země, zemské; výška polů;
odlehlosť od polů; poly nebes, nebeské, p.
světové. Jg., Nz. Vz Točna. — P. ve fysice,
dva konce magnetu sobě protivné, z nichž
jeden k severu, druhý k jihu se obrací. Jg.
P-ly magnetické, galvanické, S. N., KP. IІ.
215., 187., Voltova, sloupu, KP. II. 215.; p.
magnetu, elektrické, magnetické; jedno-, stej-
noramenné, stejné, rozdílnojmenné, rozdílné,
nestejné. Nz. Vz 8. N.

Pol, gt. polu, m., zastr.= půle, die Hälfte.
Jg. Vz Pola.

Pola, y, f., půla, půle, die Hälfte. Kat.
2879. Na poly děliti; rozetne tě na poly.
BO. Na poly mrtva bieše. GR. Za poly jíti
(do křížku se dáti). Us. Mtl. Mrtvá na poly.
Dr. v. 53. Vz Půl. — P. u oděvu, der Schoss,
u šatu paní také: klín. Řása, záhyb v pole,
kazajka s polami (šosatá); kraj, délka, díl
poly; šev na pole. Šp.

Polaban, a, m., pl. -né, der Elbebewoh-
ner.

Polabí, n., Polaba, y, f., krajina na Labi,
die Elbegegend.

Polabský. Elbe-. Polabští Slované. Vz
S. N.

Polácký, šp. m.: polský.

Poláček, čka, m., der kleine Pole. — P.,
čku, m., polský krejcar, polnischer Kreuzer.
Klat.

Polačka, Polka, y, f., die Polin. Us.

Polahoditi, il, zen, ení; polahodívati, po-
lahozovati, ein wenig schmeicheln. — komu.
Ros. — čím: pochválením.

Polajka, y, f. == polej, na Mor. a Slov.
Chodila po hájku, trhala p-ku, trhala, volala:
Poď ke mně šohajku. Mor. P. 232.

1. Polák, a, m., pl. poláci vlastně obyvatelé
roviny, pole = rovina, planina, die Bewoh-
ner der Ebene. Ros., Gl. 247. — P., Polan,
a, m., der Pole. Polan slovo starší, Polák
obecnejší. Jg. Polné = Polané. Dal. Poláci,
národ rytířský. Č. Poláci — tuláci (říkají
Hanáci). Č. — Vz S. N.

2. Polák, a, m., polský kůň, ein Polak. Na
poláku jezditi. Us. — P., kachna holubní.
die Tafelente. Pdy. •— P., polní zajíc, Feld-
hase, m. Sp. — P., polské prase. Us. — P.,
u, m., polský vítr studený. Na mor. Zlínsku.
Brt. — P., chlost, na zadek zvl. dudkami, der
Polak, Schilling.

Polakati; polakotiti, il, ěn, ění = pohl-
tati, požrati, pojísti, verschlucken, auffressen.
— co. Ros.

Polákati, polákávati,povábiti, locken. Ros.

Polakomiti, il, en, ení, geizig an sich
bringen. — co. On by vše polakomil (rád
měl, pobral). Ros.

Polakovati, vyšetřiti, ausspähen. — co.
Us. — P., něco lakem, pokostem potříti,
lackiren.

Polaky, dle Dolany, Pohlig, ves v Kadaň-
sku. Vz S. N.

Polámanec, nce, m., der Gebrochene,
Verletzte. Chronici a p-ci. Reš.

Polámání, n., die Zerbrechung. P. stroje
nějakého, mlýna, nohou. Us.

Polámanina, y, f., der Bruch, die Ver-
hebung. V.

Polámaný; polámán, a, o, ge-, zerbro-
chen. P. mlýn, člověk. Vz Polámati. Jg.

Polámati, polámáni a polámu, al, án, ání;
polomiti, il, en, ení; polamovati = ztrosko-
tati, na kusy zlámati, zerbrechen, zerstücken;
uškoditi na těle zdvíháním n. jinak, verren-
ken. — co, koho: nádobí, Us., něčí jho,
Br., nepřítele. Us. Mus. Vítr stromy polá-
mal. — co jak: na kusy. V. — se komu
(kdy). Polámaly se mu váhy (stroje) = do-
hospodařil. Jg., Šm. Při té povodni paleční
kolo se mu polámalo. Sych. — koho, se
čím: nesením veliké tíže, prací. — co o
koho: hůl o vola. — si co: jazyk (říká se
dítku, přeje-li si smetany). U Olom. Sd. —
se kde. V kříži jsem se polámala. Er. P.
180. Že se mně na poli pluh polámal. Er.
P. 411. Nechtěl Pán za nejednou příčinou
na kostech býti polámán. Sš. J. 292.

Polamoziti, pohlamoziti, il, en, ení po-
lamozívati, pohlamozívati, trochu lamoziti,
ein wenig rascheln. Ros.

Polan, vz Polák. S. N.

Polana, y, polanka, y, f., pole v horách,
ebenes Gebirgsfeld. Bern., Km. Na Slov.
také = louka pod vrchem; na vrchu: hola.
Na vých. Mor. = vymýtěný les v pole n.
louku obrácený.