Předchozí (712)  Strana:713  Další (714) |
|
|||
713
|
|||
|
|||
Poláni, n., das Schelten, increpatio. BO.
Polánka, y, í., ves v Opavsku, vz S. N.,
jm. mnoha vsí v Čech. Polany, pl. = Polsko. Jel do Polan. Dal.
Polap, u, m., polapení, loupež, der Fang,
Raub. Ž. k. 16. Polapa, y, m., dle Despota, kdo rád lapá,
je z Berouna, Dieb, m. V Dobrušce. Vk. Polapení, n., das Ergreifen, Ertappen.
Polapený; -en, a, o, ergriffen, ertappt,
gefangen. — kam. P. jako v síť -~ zamo- taný. Z 1tí. stol. Polapiti, il, en, ení; polapnouti, ul, ut,
utí; polapati, polapávati, er-, an-, aufgrei- fen, erhaschen, erschnappen, ertappen, auf- fangen, erwischen, wegschnappen. Jg. — co, koho: ryby, ptáky, zvěř, D., zloděje. Sych. -- koho čím: osidlem, lstí, V., tenetem. Jel. — kde: síkory na čihadle. Sych. P. koho při skutku (vz Líce), auf der That. J. tr. — v co: v osidlo, v leč. V. — v čem: v skutku. Háj. P. někoho v zlodějství n. v skutku zlém. Václ. VII. Tak dotírali na Pána, aby jej v řeči polapili. Sš. J. 178. — koho zač. Polap ryby za laloky (žábry). BO. — se čeho (zastr.) = chytiti se něčeho. Jedné se dsky veliké polapili. Výb. I. (Pass.). Polapka, y, f., die Fangschlinge. Rk.
Polarisace, e, f., die Polarisation. P. gal-
vanická (proměna stejnorodých desk plati- nových, které sloužily k rozkládání tekutin sloupem voltaickým); p. světla (proměna při- rozeného světla). P. světla lomem, odrazem. KP. II. 402. Vz více v Šfk. 739., Bř. 62., 65., S. N.. Schd. II. 17. Polarisační, Polarisations-. P. přístroj
Doveův, Nörrembergův, Ck., plocha, cukro- měr. KP. II. 402. Polarisator, u, m., nástroj, kterým se
světlo polarisuje. Bř. 68. Polariskop, u, m., nástroj k poznáni po-
larisovaného světla. Vz S. N. P. Aragův, Babinetův, Savartův, Senarmontův. Ck. Polarisovati, polarisiren. Jg.
Polarita, y, f., protiva vlastností neb sil
nějakého tělesa ku př. magnetu. Die Pola- rität. Vz S. N. Polarka, polárka, y, f., bod polarní či
nejvyšší, stupeň nejvyšší, vrchol (summus apex). Jakkoli člověk . . . samé p-ky vě- doucnosti dotýkati se zdál. Sš. J. 110. — P., polární hvězda, der Polarstern. Rk. Polarní, -ný, k polu náležitý, Polar-. P.
drát, hodiny, hvězda (polarka), kruh, led, moře (severojihopolarní), odlehlosť, promítka (Projektive), pás, průměr, působení, souřad- nice (Coordinate), světlo, trojúhelník, země, zvířena. Nz., vz S. N. Polarnosť, i, f., die Polarität.
Polás = Polanech. Bž. 83., Mkl. B. 81.
Vz Lokal. Poláskati, polaskovati = pomilovati, lie-
ben. Ros. Polaškovati (pohráti, scherzen). — s kým
kde: v zahradě. — si s kým. Us. Hý. Polátati, alles flicken, vz Látati a Nový
(II. 188. b., 16. ř. s h.). Poláti, polaji, ál, ání; polávati, ein wenig
schelten. — komu. Ros., Leg. Polatiniti, il, ěn, ění, latinisiren. Šm.
|
Polatovati = latěmi pobiti. Ros. — co:
střechu, Überlatten. Polatovník, u, m., nebozez, jímž díra la-
tovníkem vyvrtaná se zvětšuje. Us. Dch. Polava, lépe: Palava, y, f., Polau, ves
u Hustopeče na Mor. Hý. Polavec, vce, m., albinum. Rostl.
Polaziti, il, ení; polazovati, gehen, schlei-
chen, kriechen. — kudy: po domích (cho- diti jako děti). Na Slov., Plk. Polbir, a, m., z něm. Barbier, a to z lat.
barba, vous, = Holič (brady, vousů). Rk Polča, dle Káča, Apollonia. Na Slov.
Polčanín, a, m. = vojín. Vký.
Polčí, n. = polky, die Stachelbeere. Slov.
Polčice, Polkendorf, ves u Hostinného.
PL. Polčina, y, f. = polština, die polnische
Sprache. D. Polčiti, il, en, ení (zastr.), pojiti, einen,
Polda, y, f., v obec. mluvě = Leopold.
Jg.
Póldomník, a, m., halbansässiger Bauer.
Slov. Rb. Poldovka, y, f., Leopoldsdorf, ves u Dačic
na Mor. PL. 1. Pole, e, půlko, políčko, a, n., dříve
polo (m. poljo, Schl.). Jg. Slova, skloňující se dle vzorce Pole skloňují se na Hané dle vzorce Slovo: moře, do mořa, po mořu; o vzorci Pole vz Skloňování. — P., rovina, planina, das Feld, die Ebene. P. rovné. V. P. moabské, Br., moravské v Rakousích (Marchfeld), lipnické ve Štýrsku (Leibnitzer Feld), dravské (Drauf.), Kosovo p. ve St. Srbsku. Vz více v S. N. — P., krajina n. země okolo města, okolo ves- nice, třebas byla nerovná (hornatá), das Feld, Land, Gefilde, der Gau, Anger, die Flur. Jg. Čiré, šíré p.; číré p. míti (nic na překážce neměti); pole jsou všechna sněhem zapadlá. D. P. městská. Br. V šírém poli dubec stojí. Rkk. Půjdu do pole, abych se prošel. Us. Na poli bydleti. V. Na poli milo. Dům ve vsi neb na poli. V. V poli od bouřky za- stižený. Kram. Přes pole jití n. jeti (do sou- sedního města n. vesnice jíti n. vůbec ce- stovati). V. Přes pole jíti, jezditi, choditi, pracovati jinak = cesty další konati, v ci- zině býti, přes svět pracovati. Kdo pres p. pracuje. V. Přes p. býti. Ros. Jsem zde přes pole (cizí). Us. Vk. Je doma hospodář? Není, jeli přes pole. U Náchoda. Hrš. — Hrajte mi přes p. (marš v tanci sedlském). Jg. — To je ještě v dalekém poli (nejisto, bude-li). — P., část povrchní země, do níž se obilí seje nebo jiné plodiny sázejí, role, rolí, dědina, obůr, das Feld, der Acker. Špatné p. = škrabotina, šum, psina, škrob. Šp. P. tučné, Rkk., orné, V., podorané, ji- trní (klučenina), Plk., zarostlé, Sych., zaseté (osení), Sych., desátné (z něhož se desátek dává), Bern.; p. na úhor, na jařinu, na ozim; Us., bobové (boboviště), V., pšeničné (pše- ničniště), žitné (žitniště), ječmenné (ječniště), zpupné (panské), Rohn., vyžilé, vysílené, vy- slabené,vydřené, vymrskané, vyplaněné; nové: kluč, klučenina, novina, niva; mělké: radlina ; neúrodné: lado, lada, draha, plahočina, pla- hotina, hampejs; oseté (osetek, osení); napla- |
||
|
|||
Předchozí (712)  Strana:713  Další (714) |