713

Poláni, n., das Schelten, increpatio. BO.

Polánka, y, í., ves v Opavsku, vz S. N.,
jm. mnoha vsí v Čech.

Polany, pl. = Polsko. Jel do Polan. Dal.

Polap, u, m., polapení, loupež, der Fang,
Raub. Ž. k. 16.

Polapa, y, m., dle Despota, kdo rád lapá,
je z Berouna, Dieb, m. V Dobrušce. Vk.

Polapení, n., das Ergreifen, Ertappen.

Polapený; -en, a, o, ergriffen, ertappt,
gefangen. — kam. P. jako v síť -~ zamo-
taný. Z 1tí. stol.

Polapiti, il, en, ení; polapnouti, ul, ut,
utí; polapati, polapávati, er-, an-, aufgrei-
fen, erhaschen, erschnappen, ertappen, auf-
fangen, erwischen, wegschnappen. Jg. — co,
koho: ryby, ptáky, zvěř, D., zloděje. Sych. --
koho čím: osidlem, lstí, V., tenetem. Jel. —
kde: síkory na čihadle. Sych. P. koho při
skutku (vz Líce), auf der That. J. tr. —
v co: v osidlo, v leč. V. — v čem: v skutku.
Háj. P. někoho v zlodějství n. v skutku
zlém. Václ. VII. Tak dotírali na Pána, aby
jej v řeči polapili. Sš. J. 178. — koho zač.
Polap ryby za laloky (žábry). BO. — se
čeho (zastr.) = chytiti se něčeho. Jedné se
dsky veliké polapili. Výb. I. (Pass.).

Polapka, y, f., die Fangschlinge. Rk.

Polarisace, e, f., die Polarisation. P. gal-
vanická (proměna stejnorodých desk plati-
nových, které sloužily k rozkládání tekutin
sloupem voltaickým); p. světla (proměna při-
rozeného světla). P. světla lomem, odrazem.
KP. II. 402. Vz více v Šfk. 739., Bř. 62.,
65., S. N.. Schd. II. 17.

Polarisační, Polarisations-. P. přístroj
Doveův, Nörrembergův, Ck., plocha, cukro-
měr. KP. II. 402.

Polarisator, u, m., nástroj, kterým se
světlo polarisuje. Bř. 68.

Polariskop, u, m., nástroj k poznáni po-
larisovaného světla. Vz S. N. P. Aragův,
Babinetův, Savartův, Senarmontův. Ck.

Polarisovati, polarisiren. Jg.

Polarita, y, f., protiva vlastností neb sil
nějakého tělesa ku př. magnetu. Die Pola-
rität. Vz S. N.

Polarka, polárka, y, f., bod polarní či
nejvyšší, stupeň nejvyšší, vrchol (summus
apex). Jakkoli člověk . . . samé p-ky vě-
doucnosti dotýkati se zdál. Sš. J. 110. — P.,
polární hvězda, der Polarstern. Rk.

Polarní, -ný, k polu náležitý, Polar-. P.
drát, hodiny, hvězda (polarka), kruh, led,
moře (severojihopolarní), odlehlosť, promítka
(Projektive), pás, průměr, působení, souřad-
nice (Coordinate), světlo, trojúhelník, země,
zvířena. Nz., vz S. N.

Polarnosť, i, f., die Polarität.

Polás = Polanech. Bž. 83., Mkl. B. 81.
Vz Lokal.

Poláskati, polaskovati = pomilovati, lie-
ben. Ros.

Polaškovati (pohráti, scherzen). — s kým
kde: v zahradě. — si s kým. Us. Hý.

Polátati, alles flicken, vz Látati a Nový
(II. 188. b., 16. ř. s h.).

Poláti, polaji, ál, ání; polávati, ein wenig
schelten. — komu. Ros., Leg.

Polatiniti, il, ěn, ění, latinisiren. Šm.

Polatovati = latěmi pobiti. Ros. — co:
střechu, Überlatten.

Polatovník, u, m., nebozez, jímž díra la-
tovníkem vyvrtaná se zvětšuje. Us. Dch.

Polava, lépe: Palava, y, f., Polau, ves
u Hustopeče na Mor. Hý.

Polavec, vce, m., albinum. Rostl.

Polaziti, il, ení; polazovati, gehen, schlei-
chen, kriechen. — kudy: po domích (cho-
diti jako děti). Na Slov., Plk.

Polbir, a, m., z něm. Barbier, a to z lat.
barba, vous, = Holič (brady, vousů). Rk

Polča, dle Káča, Apollonia. Na Slov.

Polčanín, a, m. = vojín. Vký.

Polčí, n. = polky, die Stachelbeere. Slov.

Polčice, Polkendorf, ves u Hostinného.
PL.

Polčina, y, f. = polština, die polnische
Sprache. D.

Polčiti, il, en, ení (zastr.), pojiti, einen,

Polda, y, f., v obec. mluvě = Leopold.

Jg.

Póldomník, a, m., halbansässiger Bauer.
Slov. Rb.

Poldovka, y, f., Leopoldsdorf, ves u Dačic
na Mor. PL.

1. Pole, e, půlko, políčko, a, n., dříve
polo (m. poljo, Schl.). Jg. Slova, skloňující se
dle vzorce Pole skloňují se na Hané dle vzorce
Slovo: moře, do mořa, po mořu; o vzorci Pole
vz Skloňování. — P., rovina, planina, das
Feld, die Ebene. P. rovné. V. P. moabské, Br.,
moravské v Rakousích (Marchfeld), lipnické ve
Štýrsku (Leibnitzer Feld), dravské (Drauf.),
Kosovo p. ve St. Srbsku. Vz více v S. N. —
P., krajina n. země okolo města, okolo ves-
nice, třebas byla nerovná (hornatá), das Feld,
Land, Gefilde, der Gau, Anger, die Flur. Jg.
Čiré, šíré p.; číré p. míti (nic na překážce
neměti); pole jsou všechna sněhem zapadlá.
D. P. městská. Br. V šírém poli dubec stojí.
Rkk. Půjdu do pole, abych se prošel. Us.
Na poli bydleti. V. Na poli milo. Dům ve
vsi neb na poli. V. V poli od bouřky za-
stižený. Kram. Přes pole jití n. jeti (do sou-
sedního města n. vesnice jíti n. vůbec ce-
stovati). V. Přes pole jíti, jezditi, choditi,
pracovati jinak = cesty další konati, v ci-
zině býti, přes svět pracovati. Kdo pres p.
pracuje. V. Přes p. býti. Ros. Jsem zde přes
pole (cizí). Us. Vk. Je doma hospodář?
Není, jeli přes pole. U Náchoda. Hrš. —
Hrajte mi přes p. (marš v tanci sedlském).
Jg. — To je ještě v dalekém poli (nejisto,
bude-li). — P., část povrchní země, do níž
se obilí seje nebo jiné plodiny sázejí, role,
rolí, dědina, obůr, das Feld, der Acker.
Špatné p. = škrabotina, šum, psina, škrob.
Šp. P. tučné, Rkk., orné, V., podorané, ji-
trní (klučenina), Plk., zarostlé, Sych., zaseté
(osení), Sych., desátné (z něhož se desátek
dává), Bern.; p. na úhor, na jařinu, na ozim;
Us., bobové (boboviště), V., pšeničné (pše-
ničniště), žitné (žitniště), ječmenné (ječniště),
zpupné (panské), Rohn., vyžilé, vysílené, vy-
slabené,vydřené, vymrskané, vyplaněné; nové:
kluč, klučenina, novina, niva; mělké: radlina ;
neúrodné: lado, lada, draha, plahočina, pla-
hotina, hampejs; oseté (osetek, osení); napla-