717

(napraviti): života, životů svých, mravů. V.
Toho jsem sobě měl p. Půh. II. 400. Po-
lepšil svého a mého pohoršil. Půh. I. 186.
Toho polepšil. Let. 9. — komu čeho. P.
někomu škody. Dal. 8. Já mu polepším. Ros.
Polepšil Plzeňským erbu. V. P. někomu
služby, stravy (zvýšiti, přidati). Jg— komu
čím. Aby sobě tím polepšovali. Št. — čeho
čím: svých obyčejů pokáním. Št. Tiem po-
lepší svého smutka. Alx. 1123. Tiem své
škody zle polepšichu. Dal. 122. — co kde.
Něco polepšil na zboží a na stavení. Půh.

II. 489. — se. Nemocný se polepšil. D., Šm.
Žák se polepšil. Věc se polepšila. Us. Dch.
Polepšil se co řemen v ohni. Hadr vonuci
tresce, žádný se polepšiť nechce. Prov. Jg.

— se s kým. Polepšuje se s nimi (stávají
se lepšími).

Polepšovací ústav, die Besserungsanstalt.
Vz S. N. Vz násl.

Polepšovna, y, f., Korrektionsanstalt, f.
Rk.

Polepy, dle Dolany, něm. Polep, ves a)
u Litoměřic, b) u Kolína. PL., Tk. I. 621 ,

III. 131.

Polerady = Polehrad.

Polesenský, Wald-, Waldbereiter-, Wald-
bereiteramt-. P. písař, mládenec, úřad (po-
lesenství). D. — P., ého, m., der Waldamts-
schreiber. Rk.

Polesenství, n., das Waldbereiteramt.

Polesí, n., les, der Wald, die Waldstrecke.
Um. les.

Polesk, u, m., lesk, Glanz, Schimmer, m.
Jimižto slunce obráží v přelepém p-ku krásy
nebeské. Sš. Bás. 49.

Polesklosť, i, f., der Glanz, Abglanz.
Dch.

Polesklý, glänzend. Dch.

Polesknouti se, knul a kl, utí = blyštěti
se, glänzen. — se čím. Tento kámen brou-
šením se poleskne. Us.

Polesné, ého, n., plat z lesa, z lovu, das
Forstgeld. Č.

Polesní, lesní, Wald-. P. zvíře; 2. —po-
lesný, Waldbereiter. D.

Polesnický,Waldbereiter-. P.úřad,služba.

Jg-

Polesnictví, n., úřad polesného = pole-
senství.

Polesnictvo, a, n., das Forstpersonale.
Rk.

Polesný, Wald-. P. muž. St. skl. IV. 59.

— P., ého, m., dle Nový, der Waldbereiter,
Wald-, Forstmeister, der Förster; zastr. der
Forstknecht, 1561; polesná, é, f., dle Nová,
die Waldbereiterin. D.

Polesovice, Polešovice, dle Budějovice,
Polleschowitz, mě. v okr. hradišťském na Mor.
Vz S. N.

Poleť, ltě, f., die Schinkenseite. Dvě poltě.
Ve Slez. Tč. Vz Polec, Polt.

Polet, u, m., let, der Flug. Č. — P., vz
Polt.

Poletáček, čku, m. = motýl, der Falter.
Slov. Hdk.

Polétávati, vz Poletovati.

Poletěti, 3. pl. -tí, poleť, -tě (íc), ěl, ění;
poletívati. fliegen, hinfliegen. — abs. Podí-
vej se, jak dolů poletí (spadne). Ros. —

komu kam. Domnívá se, že mu pečení
vrabci do huby poletí. Ros. —■ jak: ptákem,
bleskem (jako pták). Jg.

Poletí, n., čas po létě nastupující, der
Nachsommer, zvl. srpen a září. Kalend. 1489.

Poletní, Nachsommer-. P. čas = poletí.

Poletný, fliegend. P. věci, zboží = mo-
vité, beweglich. Na hradě pražském byly
všecky p-né věci zinventovány. Skl. (Blk.).

Poletování, n., das Hin- u. Herfliegen.
— P., das Löthen. Jg.

1. Poletovati, polétávati, polítávati, po-
létati, anfangen zu fliegen; absatzweise, lang-
sam hinfliegen, flattern. Jg. — abs. Ti ptáci
již poletují. Sníh poletuje. Vždy dále pole-
tuje. — jak. Sníh poletuje klubkem. Bart.
Instr. 15. Vz Instrum. jakosti. — kde. Po
čirém jsi měla polétati zvůru. Sš. B. 58. P.
po horách. Sš. B. 84. Poletova holub se
dřeva na dřevo. Rkk. 27.

2. Poletovati — kovy spojiti, löthen. —
co. Vše poletoval. Us.

Poletucha, y, f., pteromys volans, hlo-
davec % čeledi veverek, das Flughörnchen.
Vz S. N., Frč. 388., Schd. IL 412.

Polev, u, m., polití, der Uiber-, Aufguss.
Polejíce nějakou rostlinu vodou, odstavíce
tento p. v místo teplé. Rostl. P. cukrový,
Zuckerguss. Dch.

Poleva, y, f., nedobrá polévka. Na mor.
Zlínsku. Brt. — P., glasura, die Glasur. Šp.
Cf. Polev.

Polevací konev, die Giesskanne.

Polevač, polévač, polivač, e, m., der
Begiesser, Verzinner.

Polevačka, y, f., která polévá, die Be-
giesserin; 2. konev polevací; 3. bandur, kru-
chovka, eine schwarze Semmel.

Polevadlo, a, n., die Pantschtafel. Rk.

Polévání, n., die Glasur.

Polévanina, y, f., polev, der Aufguss.
Rostl.

Polévati, vz Politi.

Polévečník, vz Polívečník.

Poleviti, uleviti, ulehčiti, erleichtern, nach-
lassen.

Polévka, vz Polívka.

Polevník, a, m., nálevník, Infusionsthier-
chen, n. Rostl.

Polézti, polezu, zl, zení; polézati, polí-
zati, polézávati, hinkriechen, ein wenig krie-
chen. — abs. Kam, kudy tam polezeš ? —
koho. Když se odtamtud brali, mýtného po-
lézali: Poď ty s námi putovat. Mor. p. 15.
(Zb.). — kam: na strom. —jak: po všech
čtyřech k lesu poleze. — odkud proč. Ce-
chové s hradóv hladem i z země polezú.
Dal. 166.

1. Poležeti, el, ení, lange o. ein wenig
liegen. — abs. Tu on poležav, což se mu
zdálo, táhl jest na zejtřie k jednomu jezeru.
Let. 58. Nech ať tu poležím. Us. — kde.
Mnohý na desíti kyjích poleží (jimi bit bude).
Ctib. P. na lavici. — si. Ten si poleží =
dlouho 1. ležeti, 2. stonati bude. Dnes si po-
ležím, že nemám nic na práci. Sych. — jak
dlouho. On si vždy až do deváté' hodiny
poleží. Us. Sd. — si kde: v posteli, v ne
mocnici. Us. — si s čím. Ten si s tím po-
leží. Us. Sd.