Předchozí (717)  Strana:718  Další (719) |
|
|||
718
|
|||
|
|||
2.Poležeti = záležeti. — na čem. Ne-
poleží na vóli toho, jenž chce, ale na tvém smilování to poleží. Št. Polhák, u, m., kratší flinta, der Stutz.
Plk. Polhauz, u, m., z Ballhaus. Lum. 1860.137.
Polhotný = ochotný, hotový, bereitwillig.
— k čemu. Us.
Polhubek, bku, m., der Halbmund. Pol-
hubkem, mit halbem Munde. Směje se pol- hubkem. Koll. Vz Polohubek. Polhůtný. Summa p., kterou po uplynutí
každého jistého času platiti náleží, dekursive Rate. J. tr. Polianit, u, m., nerost. Br. N. 197.
Polib, u, m., políbení, der Kuss. Hlk.
Polibek, bku, m., novější = políbení, Kuss,
m. Mus., Kos. Ol. I. 92. Políbení, políbeníčko, a, n., pocelování,
Líbání jest časté p. Ros. P. dáti, vzíti. V. P. ruky,nohou, přátelské,D., Jidášovo (zrádné). Č., Jidášské. Syr., Šm. Políbiti, polib, líbě (íc), il, en, ení; po-
líbati, küssen. — co, koho (akk.). Políbil jej. Ben. P. kříž. Us. — jak: s velikou úctou kříž políbil. — koho (gt). I políbila jich. Br. P. synů. Br. Políbiv všech bratří svých. Kram. — koho kam: na tvář, na čelo, Rk., v ústa. Cyr. Chudoba cti netratí, polibte nás v kapsu bohatí. Prov., Jg. Polib mne v prdel. Us. — proč : na rozchodnou. Er. P. 104. Polica = police. Na Mor. Pk.
Policaj, a, m.= policajt. Na Ostrav. Tč.
Policajt, a, m., sluha policejní, der Polizei-
diener; dráb n. biřic úřední, jenž má pečo- vati o pořádek na ulicích, der Polizeiwach- mann, -Soldat. Rk. Policajtka, y, f., das Weib eines Polizei-
wachmannes. Us. Rk. Policajtovna, y, f. (nové), die Polizei-
wachstube. Us. Policajtský, Polizeiwachmann-. Us. Rk.
Policajtství, n., der Polizeidienst. Us. Rk.
Police, e, f., z pola = jedna ze dvou stej-
ných částek. P. m.: polenice. Bž. 48. Gestell an der Mauer, der Schrein. P. na hrnce, na knihy, Us., V., na kopyta, na sklenice, na číše, hrnčířská, lékárnická. Srn. Vz Polička. — P. (z fr., polís), it. polizza, list pojišťo-
vací, pojistná listina, pojistka. Rk.; list daný pojištěnci od pojišťovatele na důkaz smlouvy mezi nimi učiněné. S. N. Vz Mz. 279. — P., mě. v Královéhradecku, Politz. Tk. I. (521., III. 656., IV. 757. Vz S. N. — P., kobylice, der Eisensteg. Šp. — P., Pohlitz, ves u Va- laš. Meziříčí. — P., Pollaitz, ves u Mohelnice na Mor. — P., Pullitz, ves v Dačicku na Mor. Policejní, k správě veřejné bezpečnosti
se vztahující, Polizei-. Rk. P direkce n. ře- ditelství, dohlídka (býti pod dohlídkou po- licejní), kommissař, kommissařství, přestupek, příčina, řád, řemeslo, úřad, ústav, záležitosť, zřízení, živnosť, zřízenec (Hilfsorgan der P.), J. tr., dohled, stráž, věda, S. N., důchod, fond, příjmy, radní, rada, referat, ředitel, vězeň, vyzvídání, Šp., pořádek. Us. Policie, e, f., správa, úřad veřejné bez-
pečnosti, die Polizei. Rk. P. bezpečnosti, |
mravní, tajná, zdravotní, S. N., medicinská
(dohlídka k zdravotním úřadům, lékárnám atd.), Rk., čelední (Gesinde-), myslivní (Jagd- polizei), J. tr., kázně, Zucht-, pocestní, Strassen-, živnostenská, Gewerbe-, Us., nad cizinci (cizinecká); policii vykonávati, vy- konávání policie stavební. Er. Úředník od policie (policejní). Us. Policovati, líc věci dáti, schön machen.
Ros. Poličan, a, n., z Police jsoucí.
Poličany, dle Dolany. P. bílé, ves v Ho-
řicku. Vz S. N. — P., ves v Budějovsku. — P., ves v Kutnohorsku. PL. Poliček a políček, čku, m.; lépe: poliček
než políček; poliček: V., Kom., Br., Záv., Sych., políček: Reš., Tkad. Pod líce, po lí- cích. Slova dvouslabičná i jednoslabičná po- zbývají délky ve spojení s předponami, kde ji pohlcuje přízvuk předpony: chvála —po- chvala, síla — posila, víra — nevěra, jméno — zájmeno, líce — obličej, tedy také líce —
poliček. Mk., Ml. B. 408. P., udeření po líci, facka, na Mor. liskanec, der Backenschlag, die Schelle, Maulschelle, Ohrfeige; udeření po hlavě: pohlavek, na Mor. lepanec. Hý., Jg. P. jest udeření rukou v tvář na důkaz potupy a nevážnosti. Vz S. N., Pohlavek. P. někomu dáti. V., Br., Žk. 100. P. někomu vytíti, Zav., applikovati. Kos. Ol. I. 269. V líce p. mu dal. Kom. P-kem někoho ude- řiti. Kom. Políčkem někoho praštiti. Bl. Políčí, n., polouhlaví, der halbe Thier-
kopf. Jg. Políčiti, il, en, ení, berechnen. Ve Slez.
Tč. Políčiti, il, en, ení = něčím potáhnouti,
potříti, anstreichen. — co čím : barvou. — P., vz Poléknouti, Líceti. Polička, y, f. = police. Odlož toho na
vrchní poličku (poruč pánu Bohu). Vz Tram- poty. Č., Š. a Ž. Ostatně vz Police. — P., mě. v Chrudimsku. Vz S. N., Tk. I. 621., IV. 737., Tf. 391. Políčko, vz Pole.
Poličkování, n., das Ohrfeigen. Us.
Poličkovaný, geohrfeigt. Us.
Poličkovati, poličkovávati, ohrfeigen. —
koho zač. Za polektání ho poličkovali. Sych. — koho čím: kamením (bíti), Kram., ru-
kou. Chč. 445. Poličky, dle Dolany, Politschek, ves u
Kojetína na Mor. PL. Poličná, é, f., Politschna, ves u Val. Me-
ziřičí na Mor. PL. Polidný, volkreich. Dch.
Po lidsku s nimi zacházel, menschlich.
Vz Příslovky. Políbati, vz Poléhati.
Polichviti, il, ení, ein wenig wuchern.
Ros. Políkati, vz Poléknouti.
Poliklinika, y, f., z řec. (тгоЪс, město),
léčení nemocných po městě, léčení podomní, Rk., ambulatorní klinika. Políkno, a, n., Polliken, ves a) u Jindř.
Hradce, b) v Karlovarsku. PL. Políknouti, vz Poléknouti.
Polikovec, vce, m., nerost, Silberkupfer-
glanz, m. Min. |
||
|
|||
Předchozí (717)  Strana:718  Další (719) |