718

2.Poležeti = záležeti. — na čem. Ne-
poleží na vóli toho, jenž chce, ale na tvém
smilování to poleží. Št.

Polhák, u, m., kratší flinta, der Stutz.
Plk.

Polhauz, u, m., z Ballhaus. Lum. 1860.137.

Polhotný = ochotný, hotový, bereitwillig.

— k čemu. Us.

Polhubek, bku, m., der Halbmund. Pol-
hubkem, mit halbem Munde. Směje se pol-
hubkem. Koll. Vz Polohubek.

Polhůtný. Summa p., kterou po uplynutí
každého jistého času platiti náleží, dekursive
Rate. J. tr.

Polianit, u, m., nerost. Br. N. 197.

Polib, u, m., políbení, der Kuss. Hlk.

Polibek, bku, m., novější = políbení, Kuss,
m. Mus., Kos. Ol. I. 92.

Políbení, políbeníčko, a, n., pocelování,
Líbání jest časté p. Ros. P. dáti, vzíti. V.
P. ruky,nohou, přátelské,D., Jidášovo
(zrádné). Č., Jidášské. Syr., Šm.

Políbiti, polib, líbě (íc), il, en, ení; po-
líbati, küssen. — co, koho (akk.). Políbil
jej. Ben. P. kříž. Us. — jak: s velikou
úctou kříž políbil. — koho (gt). I políbila
jich. Br. P. synů. Br. Políbiv všech bratří
svých. Kram. — koho kam: na tvář, na
čelo, Rk., v ústa. Cyr. Chudoba cti netratí,
polibte nás v kapsu bohatí. Prov., Jg. Polib
mne v prdel. Us. — proč : na rozchodnou.
Er. P. 104.

Polica = police. Na Mor. Pk.

Policaj, a, m.= policajt. Na Ostrav. Tč.

Policajt, a, m., sluha policejní, der Polizei-
diener; dráb n. biřic úřední, jenž má pečo-
vati o pořádek na ulicích, der Polizeiwach-
mann, -Soldat. Rk.

Policajtka, y, f., das Weib eines Polizei-
wachmannes. Us. Rk.

Policajtovna, y, f. (nové), die Polizei-
wachstube. Us.

Policajtský, Polizeiwachmann-. Us. Rk.

Policajtství, n., der Polizeidienst. Us. Rk.

Police, e, f., z pola = jedna ze dvou stej-
ných částek. P. m.: polenice. Bž. 48. Gestell
an der Mauer, der Schrein. P. na hrnce, na
knihy, Us., V., na kopyta, na sklenice, na
číše, hrnčířská, lékárnická. Srn. Vz Polička.

— P. (z fr., polís), it. polizza, list pojišťo-
vací, pojistná listina, pojistka. Rk.; list daný
pojištěnci od pojišťovatele na důkaz smlouvy
mezi nimi učiněné. S. N. Vz Mz. 279. — P.,
mě. v Královéhradecku, Politz. Tk. I. (521.,
III. 656., IV. 757. Vz S. N. — P., kobylice,
der Eisensteg. Šp. — P., Pohlitz, ves u Va-
laš. Meziříčí. — P., Pollaitz, ves u Mohelnice
na Mor. — P., Pullitz, ves v Dačicku na
Mor.

Policejní, k správě veřejné bezpečnosti
se vztahující, Polizei-. Rk. P direkce n. ře-
ditelství, dohlídka (býti pod dohlídkou po-
licejní), kommissař, kommissařství, přestupek,
příčina, řád, řemeslo, úřad, ústav, záležitosť,
zřízení, živnosť, zřízenec (Hilfsorgan der P.),
J. tr., dohled, stráž, věda, S. N., důchod,
fond, příjmy, radní, rada, referat, ředitel,
vězeň, vyzvídání, Šp., pořádek. Us.

Policie, e, f., správa, úřad veřejné bez-
pečnosti, die Polizei. Rk. P. bezpečnosti,

mravní, tajná, zdravotní, S. N., medicinská
(dohlídka k zdravotním úřadům, lékárnám
atd.), Rk., čelední (Gesinde-), myslivní (Jagd-
polizei), J. tr., kázně, Zucht-, pocestní,
Strassen-, živnostenská, Gewerbe-, Us., nad
cizinci (cizinecká); policii vykonávati, vy-
konávání policie stavební. Er. Úředník od
policie (policejní). Us.

Policovati, líc věci dáti, schön machen.
Ros.

Poličan, a, n., z Police jsoucí.

Poličany, dle Dolany. P. bílé, ves v Ho-
řicku. Vz S. N. — P., ves v Budějovsku. —
P., ves v Kutnohorsku. PL.

Poliček a políček, čku, m.; lépe: poliček
než políček; poliček: V., Kom., Br., Záv.,
Sych., políček: Reš., Tkad. Pod líce, po lí-
cích. Slova dvouslabičná i jednoslabičná po-
zbývají délky ve spojení s předponami, kde
ji pohlcuje přízvuk předpony: chvála —po-
chvala, síla — posila, víra — nevěra, jméno

— zájmeno, líce — obličej, tedy také líce —
poliček. Mk., Ml. B. 408. P., udeření po líci,
facka, na Mor. liskanec, der Backenschlag,
die Schelle, Maulschelle, Ohrfeige; udeření
po hlavě: pohlavek, na Mor. lepanec. Hý.,
Jg. P. jest udeření rukou v tvář na důkaz
potupy a nevážnosti. Vz S. N., Pohlavek. P.
někomu dáti. V., Br., Žk. 100. P. někomu
vytíti, Zav., applikovati. Kos. Ol. I. 269.
V líce p. mu dal. Kom. P-kem někoho ude-
řiti. Kom. Políčkem někoho praštiti. Bl.

Políčí, n., polouhlaví, der halbe Thier-
kopf. Jg.

Políčiti, il, en, ení, berechnen. Ve Slez.
Tč.

Políčiti, il, en, ení = něčím potáhnouti,
potříti, anstreichen. — co čím : barvou. —
P., vz Poléknouti, Líceti.

Polička, y, f. = police. Odlož toho na
vrchní poličku (poruč pánu Bohu). Vz Tram-
poty. Č., Š. a Ž. Ostatně vz Police. — P.,
mě. v Chrudimsku. Vz S. N., Tk. I. 621.,
IV. 737., Tf. 391.

Políčko, vz Pole.

Poličkování, n., das Ohrfeigen. Us.

Poličkovaný, geohrfeigt. Us.

Poličkovati, poličkovávati, ohrfeigen. —
koho zač. Za polektání ho poličkovali. Sych.

— koho čím: kamením (bíti), Kram., ru-
kou. Chč. 445.

Poličky, dle Dolany, Politschek, ves u
Kojetína na Mor. PL.

Poličná, é, f., Politschna, ves u Val. Me-
ziřičí na Mor. PL.

Polidný, volkreich. Dch.

Po lidsku s nimi zacházel, menschlich.
Vz Příslovky.

Políbati, vz Poléhati.

Polichviti, il, ení, ein wenig wuchern.
Ros.

Políkati, vz Poléknouti.

Poliklinika, y, f., z řec. (тгоЪс, město),
léčení nemocných po městě, léčení podomní,
Rk., ambulatorní klinika.

Políkno, a, n., Polliken, ves a) u Jindř.
Hradce, b) v Karlovarsku. PL.

Políknouti, vz Poléknouti.

Polikovec, vce, m., nerost, Silberkupfer-
glanz, m. Min.