735

Pomíjeti, vz Pominouti.
Pomíjitelnosť, pomíjejicnosť, i, f., po-

minutelnosť, die Hinfälligkeit, Vergänglich-
keit. D. — Pomíjitelný, na Slov. pomíje-
jicný = pominutelný, hinfällig, vergänglich.
Kom. P. krása. Sych.

Pomikač, e, m., der Zwischenhändler,
Zwischenkäufer. Er.

Pomilitkovati se s kým, ein wenig
tändeln, liebkosen, liebeln. Šm.

Pomilovati, ein wenig lieben. — koho.
Pomiloval ji a opustil. Us. — P., smilovati
se, sich erbarmen. Hospodine pomiluj ny.
St. skl. III. 250. Pomilujte nebesa! Dch. Aby
tě pán Bůh pomiloval. Prov. — Jg.

Pomimo, dvě předložky. Hleděl, aby to
nikdo neuviděl p. princezky. K. poh. 208.
P. cesty; šel p. Mor. Tč. Vz více v Km. III.
338. Vz Z popod.

Pominek, nku, m., pominutí, výpustek,
das Auslassen, der Auslass. Nejznamenitější
p. či výpustek jest o ustanovení velebné
svátosti. Sš. J. 210.

Pominina, y, f., pominulosť, vzteklina,
die Wuth, Wasserscheu. Us. u Petrovic.
Dch.

Pomíniti (zastr.), il, ěn, ění = mníti, po-
kládati, mysliti, přičísti, umíniti, uložiti,
gedenken, denken. — nač, na koho. St.
skl. P. na zlé. Alx. 1130. — koho z čeho,
nařknouti, beschuldigen, bezichtigen. Brt.
v Mtc. 1872. 94. (Hý.).

Pomínka, y, f., das Gedenken, die Erin-
nerung. Rk.

Pominouti, ul, ut, utí; pomíjeti, 3. os.
-její, ej, eje (íc), el, en, ení = mizeti, ver-
gehen, schwinden, aufhören; přejíti, mimo
jíti, vorbei gehen; zameškati, unterlassen,
Umgang nehmen; opustiti, verlassen. — abs.
Nezpomínej toho, což jest již pominulo. Prov.
Štěstí snadně pomíjí. Ros. Ti póhonové mají
p. Půh. I. 203. Jiná všecka věc, co jest mezi
nimi, má pominuta býti. Půh. I. 383. Tak
pomíjí člověk jako stín na stěně obražený.
Br. Pominul jako vidění noční. V. Nepomi-
nou nikdá ty hody. Kom. Dokudž svět ne-
pomine. V. Nemohl jsem pominouti (se vy-
hnouti, nečiniti toho). Us. Čas pomíjí. V.
Všecko pomine — švec i kopyto. Č. Vše
pomine, vz o tom pořekadla v: Buben,
Konec. — co,koho. Lučané pomíjejíce
jej poklonu jemu činili. Háj. Pomine tebe
žádost' karbanu. Sych. Až ho zlosť, hněv,
pomine. Us., Šm. Pavel pominul Efez. Br.
Pominouce jiné případnosti. Šm., D. Řeč ho
pominula. V. — v čem. V tom trápení můj
život pomíjí. Kadl. Zd. Veliká čásť života
lidského pomíjí v zahálce. Štelc. — čím.
Vše časem pomine. V. Hlukem p. (verrau-
schen). D. Něco mlčením p. V., Kom. Mnoho
divů a nauk se od sv. Jana tu mlčením po-
míjí. Sš. J. 81. Ušima hluchýma vůli krá-
lovskou p. Bart. 203. Aniž mlčením máme
pomíjeti té znamenité rozšafnosti. Koc, Ml.
Mlčením mamičných kejklířů p. Zyg. Ať ji-
ných bíd mlčením pominu. V. Proč toho
mlčením pomíjíte? Štr. — komu. Až jim
pomine kašel, D., bolesť. Čern., Ml. — s čím.
Upřímnost pominula s těmi lidmi starými.
Er. P. 514. — (se) čeho. Pavel pominul

Efesu. V. Pominul jsem toho místa. Kom.
P. slibu (neplniti ho). V. Na psaní Vaše jsem
odpovědi pominouti nechtěl. Jarosl. z Pernšt.
Aniž toho můžeme p., že súdce na počátku
přijetí toho úřadu před přísežnými hor pří-
sahati musí CJB. 289. Pominu Němců nyní
tak, samy Čechy před sebe vezmu. Žer. P.
se smysla. Lék. kn., Krab. — co čím před
kým. Mlčením to pomíjím před otcem. Háj.
— čeho v čem. Rozkazu císaře v něčem
p. (neplniti). Plk. Otec dětí svých v kšaftu
pominouti nemá. Er. — co na čem. Na
tobě hříchy pominul (netrestal). Pís. Br.
Avšak myšlénka ta na obloze mysli jejich
milostem pominula. Sš. J. 128. — kdy.
S léty skuoro ta věc pominula. Bart. — co
při čem, kdy. Při těch pracech umění literní
p. jste neráčili. V. — mezi kým. Přísahy
s obé strany mezi nimi jsú pominuly; Všecky
věci mají mezi nimi p. Půh. II. 72., 349. —
čeho proč: pro krátkosť času. Apol. — od
koho. Chceš-li, by to neštěstí od nich po-
minulo. Ms. — čeho proti čemu: proti
zákonu. J. tr. — s čím. Služebnost', když
na osobě záleží, s osobou pomíjí. Pr. — se,
von Sinnen kommen, sinnlos, wahnsinnig
werden; wüthend werden, die Wasserscheu
bekommen. Pes se pominul. Us. Boday si
se pominul. Na Slov., Plk. On se pominul
= zemřel. U Brušperka. Mtl. — se čím, se
s čím: smyslem, se smyslem, V., Prot. 9.,
Bart. 1. 4., s rozumem. Háj., rozumem, pa-
mětí (= zblázniti se). Jg. Mohl bych se zlostí
pominouti (pojíti). Na Mor. P. se hněvy ve-
likými, Výb. I. 298., radostí. St. skl. IV. 213.
Pes hladem a zimou se pominul. Ml. Leknu-
tím pominul se smyslem. Ml. P. se vedrem.
Ml. P. se s pamětí. T. — s inft. Podlé
čehož nepomíjejte se tak zachovati. Žer.
Nepominu se vám odměniti. Žer. Nemohl
jsem p. to tobě oznámiti. Us. — aby. Ne-
mohu p., abych tu krátce nedotekl. Har.
Vz Brániti.

Pominulec, lce, m., der Wahnsinnige.
Bije Uhry, černé p-ce. Hdk. (v Lum. V. 259.).

Pominulka, y, f., der Lolch, die Toll-
gerste, fík.

Pominulosť, i, f., minulost, die Vergan-
genheit. P. času. — P., šílenost, vzteklosť,
die Sinnlosigkeit,Verrücktheit Wuth,Wasser-
scheu. Jg.

Pominulý, minulý, přešlý, vergangen. P.
čas, dni; učinil to v p-lé válce. V. O p-lém
mluviti. Br. Byť mi Bůh má p-lá navrátil
léta zhynulá. Kom. — P., bláznivý, pošetilý,
verrückt, sinnlos. — čím: smyslem, V., Lk.,
Hš., pamětí. Zlob. Počíná si (skáče) jako
smyslem p-lý. Sych. — P., vzteklý, wüthend.
A vy jako p-lí psi těkáte. St. skl.

Pominutelnosť, i, f., pomíjitelnosť, die
Vergänglichkeit. V. P. vezdejších věcí. Sych.

Pominutelný, pomíjitelný, netrvalý, ver-
gänglich, hinfällig, flüchtig. V., Br. Všecky
věci p-né jsou. Kom.

1. Pominutí, n.,přejití, minutí, dasVorbei-
gehen, Vorübergehen. P. čího domu. P. roku.
D. P-tím jiných případnosti. D. P. trestu,
Us., výsady. J. tr. P. práv a závazkův, vz
Rb. 270. P. smysla, vz Pominulosť. Aqu. —
v čem: v úřadě (das Präteriren). Zlob. —