737

Pomlouvání, n., hanění, die Nachrede,
Lästerung, Verleumdung. V. Kom., Jel.
Nechte toho p. Us. — P. o čem (rozmlou-
vání). Troj.

Pomlouvaný; -án, a, o, beredet, gelä-
stert. Jg.

Pomlouvati, vz Pomluviti.

Pomlouvavosť, i, f., vz Pomlouvačnosť.

Pomlouvavý = pomlouvačný.

Pomlsati (zastr. pomlseti), pomlsiti, il,
en, ení=smlsati, naschen, vernaschen, auf-
naschen. — co kde proč. Víš dobře, co
jsou první rodičové v sadu rájském z po-
nuknutí ďábelského pomlsili. Rad. zv. — Jg.

Pomlsek, sku, m., pomlska, y, f., pa-
mlsek, pochoutka, das Naschwerk, Konfekt,
der Leckerbissen. P-ky sobě kupovati, Reš.,
p-ků hledati. Lom. Nenoste nám tolik p-kň.
Us. V rozkošech a p-cích živi jsou. Lut.
Antik. 1522. Věci k pomlsce (na pomls).
U Solnice.

Pomluva, y, f., rozmlouvání (zast. vý-
znam), das Gespräch, die Rede, Unterredung.
Nebylo o tom p-vy. Troj. O obecném do-
brém p-vu míti. Pulk., Výb. I. 653. — P.,
v starém českém právě — dovolení, aby po-
hnaný námitky proti půhonu činiti směl,
die Einrede des Geklagten gegen die Klage.
Prosím pomluvy prvé, druhé i třetí, i toho
všeho, což mi k mému právu třeba. Tov.
k. 72. Toho se pomluvú obránil. Půh. I. 384.
U p-vě řekl, že jest při tom nikdy nebyl;
Jakož se Petr v první p-vě desk dotyče,
chtí páni dsky slyšeti. Půh. II. 250, 573.
Vz Gl. 248. — P., die Verabredung. Jakož
máte p-vu s W. zlatníkem, že má vám dělati
monstranci. Záp. měst. 1450. Pr. Na každou
při man má míti tři pomluvy, totiž můž se
třikrát raditi. Pr. Man. v Olom. 1538. — P.,
mluvení zlého o jiném, utrhání. V. P., zten-
čování cti bližního lháním, buď že pravé
přednosti se mu upírají aneb chyby neprav-
divě přičítají, die Verleumdung, Nachrede,
calumnia. MP. 204. P-vou na někoho se po-
trhovati. Sš. I. 351. P-vou lehkost' někomu
učiniti. Sych. P-vy neujdete, že . . . Sych.
Šij široké rukávy, budeš míti več p-vy
klásti. Pk. Vz strany přísloví a pořekadel:
Bláto, Huba, Husa, Lejno, Les, Lev, Moudrý,
Otříti, Pověst', Pomluvač, Řeč, Straka, Svět,
Tlachač, Ústa, Zívati, Žlab. Vz S. N. — P.,
pověsť, das Gerede, die Sage, Kunde. Zvěděl
divnú p-vu o sv. Ciprianovi. Pass. 507. 1.

Pomluvač (novější: pomlouvač), e, m.,
utrhač, hánce, der Verleumder, Nachredner,
Verschwärzer. Pomlouvačům jazyk vytažen
bývá. Kom. Pomluvač ze cti loupí. Br.
Strany pořekadel vz: Broušený, Drbati
koho, Huba, Ipse, Jazyk, Léč, Pomluva, Po-
mluviti, Rameno, Utříti se oč. Vz Rb. 270.

Pomluvačka, pomlouvačka, y, f., die
Nachrednerin, Verleumderin.

Pomluvačnosť, pomlouvačnosť, po-
mlouvavosť, i, f., verleumderisches Wesen,
die Verleumdungssucht.

Pomluvačný, pomlouvačný, pomlou-
vavý, verleumderisch, nachredensch. D.,
Ros.

Pomluvce, e, m. = pomluvač. Aqu.

Pomluvení, vz Pomlouvání.

Pomluviti, il, en, ení; pomlouvati = roz-
mlouvati, reden, sich unterreden; přestati mlu-
viti, die Rede enden, zu reden aufhören; zle o
kom mluviti, hanobiti, utrhati, nachreden, lä-
stern, verleumden, Böses nachsagen. — s kým
oč = rozmlouvati. Troj.— Někoho křivě a
neprávě p. (hanobiti). V. Pomluvil ho, že na
něm zdravého chloupku nezůstalo, Dch., že
by od něho pes kus chleba nevzal. Vz Po-
mluvač. Lb. — koho po kom: po lidech.
Rozm. O. a S. — koho kde. Do očí se
nám pěkně stavíte, ale za hřbetem nás po-
mlouváte. Sych. Kdo před tebou pomlúvá,
tebe též nevymlúvá. Slez. Tč. — o kom,
o čem. Spraveni jsme, že o nás někteří po-
mlouvají. Rkp. Mus. Pomlúvali s sebú o tom,
což k spasení sluší. Št. — co proč. Kte-
rýchžto věcí ani z barvy ani z hrubosti ne-
mají p. Zák. s. Ben. — jak na koho z čeho.
Zle pomlúvajíc naň z toho. Alx. — koho
s kým. Alx.

Pomluvný = pomluvačný. Brikc.

Pommada, vz Pomáda.

Pommern, ze slov. Pomořany.

Pomnější (zastr.), menší, kleiner, geringer.
Pakli jest řeč o p-ších doktořiech. Hil. 49.

Pomněna, y, f., novější = pomnění, die
Erinnerung. Kam.

Pomnění, í, n., die Erinnerung. V. P., stsl.
роmenъ =- memoria, koř. тьп a příp. ъ.
Mkl. B. 15. P. na něco. Jel.

Pomněný; -en, a, o, gedacht, in Erin-
nerung gebracht. Jg.

Pomněnka, y, f., rostl., vranní očko, žabí
oko. nezabudka, nezapomněnka, nezapomenka,
myší ouško, okotěška, okotěšinka, uzaninka,
vzpomínáček, myosotis, Vergissmeinnicht, n.
Šp. Vz S. N. P. různokvětná, m. sparsiflora,
lesní, silvatica, podhorní, alpestris, bahní,
palustris, rolní, arvensis, strakatá, versicolor.
Flora. — Vz Schd. II. 290., Kk. 180., FB. 53.,
Čl. 77.

Pomněti, pomníti, 3. os.pl. pomní, pomni,
ěl, ěn, ění = pamatovati, na paměti míti,
sich erinnern, denken; rozvážiti, mysliti nač,
überlegen, erwägen, sich erinnern, denken.
Jg. Koř. mьn. — co, koho (pamatovati).
Mnohé věci p. Jel. Abychom pomněli jeho
moc. Št. P. svú šlechtu i rod. Alx. 1117. Po-
mni výsosť svého stavu. Jir. Anth. I. 151. —
na koho (pamatovati), nač. Na dobrodiní.
Pís. br. Pomni na to. Št. Na přikázání p. Br.
Pomněte na smrt. Hus I. 39. P. na dobro-
družstvo. Alx. 1126. Pomni na jeho krev
drahú. Smil v. 1833. Pomniž na to, synu
milý. Anth. I. 153. Rač na bratróv diel po-
mnieti. Dal. 49. P. nač. Št. N. 85. P. na Boha.
Jir. dh. — V., Ros. — o kom. Pomníš-li
o oné. (ženě — pamatuješ-li se na ni). Leg. —
Lom. — čeho (rozvážiti, mysliti nač). Pomněli
všichni slova mého. Dal. Pomni Hospodine
sluli svých. Št. Pomni pilně toho. Smil v. 1139.
Takého sněhu nepomnie viec než od sta let.
Let. 91. Bůh žehná tomu, kdo dobrodiní po-
mní. Mudr'. 49. — zač. Jiní národové za to ani
nepomněli. Berg. — se=pomněti,pamatovati
se, denken, gedenken. Dobré se pomní dlouho,
zlé ještě déle. Prov. Pomni se a věz, že Bůh
jest všemohoucí. Tkad. I tu sě pomni, při-
pustí-liť na tě (Buoh) co protivného. Št. 267. —