742

P. i na chromém dojde. C. Jako mordéř má
p-u trpěti. Pr. měst. P-u vzal od Boha —-
trpěl. Kom. Pro takovou věc p. smrti slušela.
Mus. 1848. I. 73. Hrozní skutkové hroznými
p-ami se trescí. Rb. Ižádné zlé nevyjde bez
p-y; Spravedlivosť nic zlého nenechá bez
p-y a nie dobrého bez odplaty; Pro bázeň
p-y drží poslušenství. Št. 161., 181., 221. Hle
p. ve dveřích. Kom. Máť jest p. a odplata;
A uvede p-u na nepřátely své. Br. Bohu
p-u dej, ty jen víru měj. Slez. Tč. Vzíti
hodnou p-tu. Bart. 3. 7. Jak veliké jsou ony
p-y (muka), které věčný oheň zapaluje. Vš.
Místo věčných pomst (muk). Br. Anděl p-y;
modlitba o p-u; meč soud p-y. Šm. Bůh
s pomstou na lidi hříšné přikročuje. Sš. I.
54. Vz Rb. 270. a strany pořekadel: Půjčka,
Veta, Vrchovatý.

Pomstění, pomstení, n., das Rächen,
die Rache; die Strafe. P. křivdy. V.

Pomstěný, pomštený; -ěn, a, o, gerächt.
Jel. Válku na p-nou zdvihnouti. Dal.

Pomsti — pomstil, a, o. Kat. (zastr.).

Pomstitel, e, m., der Rächer, pl. -é. BO.

Pomstitelka, pomstitelkyně, ě, f., die
Rächerin. Us. Jg.

Pomstitelnosť, i, f., die Ahndbarkeit. Jg.

Pomstitelný, ahndbar, was sich rächen
t. Den p. = msty, dies ultionis. BO.

Pomstiti (na Slov. také pomstviti), il, stěn
a štěn, ění; pomšťovati n. pomsťovati (zastr.)
= trestati, pokutovati, bezpráví odpláceti,
rächen; strafen. — co, koho. P. toho, ktož
netbá držeti přikázánie. Št. 160. Aby mohli
p. zlé pána svého. Chč. 445. — čeho: křivdy.
V., Br., Háj. P. něčí hanby. Dal. 82. Ciesař
Lotr, chtě Němcóv p. Dal. 111. Pastýřských
zlostí sám pomstí. Hus. I. 397. — se čeho.
Pomstil se té potupy. V., Háj. Musím se toho
pomstiti. Dač. — (se) čeho nad kým (za
koho). Chtěl nad nimi toho skutku p. Sych.
Kterak by se křivdy nad králem pomstil. V.
Aby se nad Uhry škod svých pomstil. V.
Aby se nad tebou pomstil za lidi nepravé.
Br. Kterak by pomstili nad Trojanskými
únosu Eleny královny. Výb. II. 127., Troj.
Věz, že nad tebou pomstím vedlé sv. ustavení.
Exc. Nikdy se nad ním p. nežádal. Pass. 731.
Pomstěme se nad ním. Br. Syn boží přijde,
aby pomstil nad hříchy jménem Boha otce.
Sš. J. 55. Bude nad námi pomstěno. BO. Po-
mstil se nad Uhry škod svých. V — co,
se čím. Takové provinění trestem smrti p.
I zamysli nevěry nevěrú p. Dal. 86. — se
za co: za urážku. Ml. Posilni mne, abych
se ještě jednou p. mohl za své obě oči nad
Filistynskými. Br. — se na kom (čeho).
Aby se toho na Židech pomstil. Plác. Židé
chtějí samozvaně p. na něm (na Kristu) toho
domnělého ruhotu. Sš. J. 157. Chtěje se na
nich p. Čr. — se komu. Rk. — se z koho,
z čeho, Ы. na Slov., Baiz. Hleděl se nad
nimi p. ze škody své. Jir. Anth. II. 361. —
se nad kým proč. Pomstili se nad ním pro
tvrz Perštainec. PČ. 39. Pomsti sv. Kateřiny
pro jejie pokorné činy nad pohanstvem. Kat.
2916. — jak. K tomu má hned k hrdlu po-
mštěno býti. Tov. — čemu: křivdě. Brt.
S. §. 88. — Ve Mstíti.

Pomstivosť, i, f., die Rachsucht. Jg.

Pomstivý, msty žádostivý, mstivý, rach-
süchtig, rachgierig. P. vóle. BO.

Pomstník, a, m. = mstitel. Lex. vet.

Pomstva, y, f. = pomsta. Slov.

Pomštění, pomštěný, vz Pomstení atd.

Pomůcka, y, f.. vz Pomoc.

Pomučiti, il, en, ení, ein wenig quälen.
Pč. 38.

Pomuky, dle Dolany, Pomuk, a, m. Ne-
pomuk, ves v Plzeňsku. Tk. IV. 45., III. 656.

Pomužštilá, zum Manne gemacht, welche
die Lebensweise eines Mannes angenommen
hat. P. žena, mužatka. Us.

Pomužštiti, il, ěn, ění, pomužšťovati, zum
Manne machen. — koho: ženu. Us. Jg.

Pomyčnosť, i, f., die Verschiebbarkeit.
O p-sti částeček těl pevných vz KP. II. 116.

Pomydlík, u, m., zpěrek, Rest von ge-
brauchter Seife. Us. Jg.

Pomyjce, e, m., der Abwäscher, Reiniger.
Gl. 249.

Pomyje, pomeje, í, pl., dle Růže; voda špi-
navá po mytí zůstávající, das Spülicht, Spülig,
Wasch-, Spülwasser. V. Když se vyplakují
mísy, dčbány atd., dělají se pomyje. Kom.
Však je jako pomyjemi zkalí. Br. Hodila to
do pomejí. Kom. Vléci se co moucha z po-
myjí (zdlouha). V. Co moucha z pomyjí se
vypravuje. Har. Leze co moucha z pomyjí.
Sych. - Jg.

Pomyjky, ův, pl., m. = pomyje, das Spü-
licht. 1411.

Pomyjný, pomejný, od pomyjí, Spül-.
V. P. škopek. — P., nečistý, unrein. Reš.

Pomykání, n., das Rücken. P. stolů, das
Tischrücken. Rk.

Pomykati, vz Pomknouti.

Pomýliti, il, en, ení, täuschen. — koho
čím. Us. — se v čem, irren, sich täuschen.
Berg.

Pomylka, y, f., die Beirrung. Rk.

Pomylný = mylný. Rk.

Pomysl, u, m., pomyslení, predstavení
v mysli, rozmýšlení, rozjímání, das Bedenken,
Nachdenken, der Gedanke. Plodina rozumem
zarozená sluje p-sl. Marek. Dáti někomu něco
na p. V prvé částce byl apoštol pojmy před-
chozí shrnul v ten p. Sš. I. 82. To byly
myšlénky, ježto Pavel Galatům na p. dáti
volil. Sš. II. 68. — P., die Idee. P-slu utkvě-
lého (fixe Idee) někoho zbaviti. Sš. Mt. 63. —
P., úmysl, die Absicht. Hank.

Pomyslitelnosť, i, f., die Denkbarkeit.

Jg.

Pomyslitelný, denkbar. Jg., D.

Pomysliti, 3. pl. -slí, pomysli,-sle (íc),
il, šlen, šlení; pomýšleti, 3. pl. -ejí, šlej, šleje
(íc), el, šlen, ení; pomýšlívati = v mysli si
představiti, denken, sich vorstellen, glauben,
sich einbilden; rozvazovati, bedenken, über-
legen, nachsinnen, nachdenken; starati se,
pečovati, žádati, zřetel obraceti, bedacht sein,
sorgen, Massregel nehmen, gedenken, worauf
denken. Jg. — ahs. Člověk by ani nepo-
myslil. Dch. — (si) co. Kdo by si to byl
pomyslil? D. Pomyslete si mužovu útratu,
mou starosť, radosť, mé překvapení. Us.
Pomýšleti mi jest krásy partikularní. Kos.
Ol. I. 195. — nač. Pomyslete na to. V. Často
na to pomýšleje. Kom. — Sych., Háj., Jel.,