745

Ponechání, n., die Belassung. Dch.

Ponechati, ponech a ponechej, ponechá-
vati, lassen. Bž. 197. — Ponech tak, Háj.; p.
maličko. Jel. komu čeho D. čeho, koho
(gt.). Ponechá-li mne Bůh. Ros. Ponechte
mne, ať hořekuji. Br. Ponechav rady starých
je se s mladými raditi. BO. — co za kým.
Peníze za sebou p. Hos. 82. — koho čemu:
nouzi, lépe: zůstaviti. Km. — čeho v čem.
Může se ve své zvyklosti ponechati. Const.
lima. — k čemu co komu. Ponechal mu
to k volnému užití (aby toho dle libosti
své užil. Km.). Us.

Ponejprve, ponejprv = nejprve, poprvé,
zum erstenmal. V. P-ve něco zamysliti. V.
Kteráž p-ve ku porodu pracuje. Br. — P.,
na počátku, anfangs. P-prv všem se to líbilo.
Plk.

Ponejvíce = nejvíce, meistens. Světoz.,
Šf. Rozpr. 82., Us. v Jičínsku. Mš. Síla tá-
borská uhostila se ponejvíce v městě. Pal.
Radh. Lépe: nejvíce, obyčejně, z pravidla,
z větší části atd. Brs. 129., Jg. — Vz Na-
zvíce.

Poněkavad = poněkud. D.

Pouěkolikrát, etlichemal. Puch.

Poněkterý, na Slov. = některý.

Poněkud, poněkavad, poněkad. — a)
O místě, doněkud, do některého místa, bis
etwa so weit. Až p. V. Odcházejícího po-
někud vyprovoditi. Kom. — 2. O čase =
do některého času, po nějakou dobu, eine
Zeit lang. Buďte jim p. poddáni, až bych
já zprávu učinil císaři. Flav. Až p. V. —
3. O způsobu =jakž takž, nějak, einiger-
massen, zum Theil. P. jest oulisný. Kom
Jen když mi p. lépe. Dch. Potužil jsem se
p. na něj. Har. Budou moci p. soud o tom
učiniti. Byl. -- Positiv adjektiva s poněkud
rovná se komparativu. Tato kniha jest po-
někud chatrná, vilior.

Poněkudný, což poněkud jest, einiger-
massig. Proch.

Poněmčilec, lce, m., ein Germanisirter.
Kom.

Poněmčilosť, i, f., das Germanisirtsein.
Šm.

Poněmčilý, deutsch geworden. P. soused,
Us., čeština, Gníd., krajina, Sych.

Poněmčiti, il, en, ení ;poněmčovati, deutsch
machen, germanisiren. — co, koho. P. češ-
tinu. Plk. On ho poněmčil. — čím: něme-
ckými školami. — se, deutsch werden.

Poněmčovací, Germanisirungs-. P. snaha.
Ml. Vz Poněmčiti.

Po německu, nach deutscher Art; vz
Po tichu.

Ponemoci, ponemohu. mohl, žení; pone-
máhati = postonati, ein wenig krank sein.
Leg.

Ponenáhlosť, i, f., die Allmähligkeit. Sm.

Ponenáhlu, znenáhla, allmählig, gemach,
sachte. Br. Užívání slonů z obyčeje p. vyšlo
jest. Jel. P. zdlouhavěji a slaběji, poco a
poco ritardando e diminuendo. V musice.
Dch. — Výb. I. 679. 28., BO,

Ponenáhlý, allmählig. P. úpadek mravův;
p. zkvétání věd a umění. Vz Znenáhlý. Nt.

Ponepřáteleti, el, ení, feind werden. Ros.,
Jg.

Ponepřáteliti, il, en, ení, feind machen.
— koho s kým. — se, feind werden.

Poneřáditi, il, ěn, ění = pošpiniti, be-
mackeln, besudeln. Ros. — co čím.

Ponésti, nesu, nesl, šen, ení; ponositi, il,
šen a sen, ení; ponášeti, 3. pl. -šejí, el, en,
ení -- poněkud nésti, eine Zeit lang tragen,
ein wenig tragen helfen; trpěti, snášeti, tra-
gen, leiden. — co. Já to ponesu. Us. Bo-
lestné to ponese. Jel. Nosíček vysoko po-
nášeti (pyšným býti). Šm. — Sych., Ros.,
Br. — čeho. Troj. — se k čemu: k do-
konalosti. Kom., Br. P. se k výši, zur Höhe
emporschweben. — se s čím. Dlouho se
s tím ponášel. Ros. P. se s otázkou. Šm. —
se nač = podobati se, ähneln. Syn se po-
náší na otce. Us. Slova jen poněkud na slo-
vanské zvuky se ponášející, ähneln. Šf.
Rozpr. 25. Mnoho se na něho ponášá =
podobá se mu velmi. Na Slov. Kd. — se
čím nač. Latina mluvnickým ústrojím svým
mnohem více ponáší se na severní jazyky .. .
Ht. Mus. 1857. 576. — co kde. Samostříl
ponesu u boka. Žk. 374.

Poněšice, dle Budějovice, Ponieschitz,
ves u Budějovic. PL.

Ponešvářiti, il, en, ení; ponešvařovati =
poneřáditi, pokáleti, pomazati, verunreinigen,
besudeln. Jg. - co. Kom., Ros.

Ponět, u, m. =podnět, Zündmittel. P.
dobrých povah, Weck-., Reizmittel. Kom.

Ponětí, n., m. pojetí od pojíti, pojati, n se
vsulo : ponjetí, vz N. P. co myslí pojato,
der Begriff. Soustava jest spojení rozmani-
tosti dle jednoho ponětí. Marek. Na prázd-
ném a holém p. přestati. Sš. O 156. Tak
se vyvíjí p. o království božím. Sš. Mt. 45.
V pozdravení svém Pavel dvojí poslední p.
spolu pojímá. Sš. I. 22. Vz Pojem.

Ponětíčko, a, n. = malé ponětí. Kos.

Ol. I. 41.

Ponětný, Begriffs-. P. obsah a rozsah.
Kos. Ol. I.51.

Poněvač, šp. m.: poněvadž. Km.

Poněvadž, poněvadžť, (zastar. poňa-
vadž, poňadž, ponědž, poněž, ponidž).
P. 1. o čase, po který se co děje, während,
so lange. Z jaké příčiny přišli jste ke mně,
poněvadž vy nenáviděli jste mne a vypu-
dili jste mne od sebe. Ponidž jest tu opatem
byl, klášterského nic jest nežil. St. skl. I.
16. Boha jen dotud milují, ponidž se jim
dobře vede. Vz Listy filolog. 1874. 289.' —

2. O příčině = protože, když, weil, da, dem-
nach, indem, da nun; vz A. a) Když se dů-
vod v okolnostech sobě odporných vidí a
obzvl. když od toho, což více podobné jest,
na to, což méně podobné jest. uzavíráme a
naopak. Věta hlavní má zde obyč. formu
tázací do sebe. Poněvadž nepomáhá Hospo-
din, odkud já mám pomoci. Br. Ale nebudu
tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí po-
slouchati mne. Br. — b) Když se důvod béře
z věci samé n. z jisté vlastnosti n. když se
důvod na přiměřenosti a slušnosti zakládá.
Poněvadž on jest čistý, také nám sluší býti
čistu. Št. Poněž sirotek rok neměl; Poněž
Žáček se táhl na ubrmany. Půh. I. 216.,
266. Poněvadž to jinak býti nemůže, musím
to učiniti. Svěd. Nemóž tento papež hříchy



	745

	Ponechání, n., die Belassung. Dch. Ponechati, ponech a ponechej, ponechá- vati, lassen. Bž. 197. — Ponech tak, Háj.; p. maličko. Jel. komu čeho D. čeho, koho (gt.). Ponechá-li mne Bůh. Ros. Ponechte mne, ať hořekuji. Br. Ponechav rady starých je se s mladými raditi. BO. — co za kým. Peníze za sebou p. Hos. 82. — koho čemu: nouzi, lépe: zůstaviti. Km. — čeho v čem. Může se ve své zvyklosti ponechati. Const. lima. — k čemu co komu. Ponechal mu to k volnému užití (aby toho dle libosti své užil. Km.). Us. Ponejprve, ponejprv = nejprve, poprvé, zum erstenmal. V. P-ve něco zamysliti. V. Kteráž p-ve ku porodu pracuje. Br. — P., na počátku, anfangs. P-prv všem se to líbilo. Plk. Ponejvíce = nejvíce, meistens. Světoz., Šf. Rozpr. 82., Us. v Jičínsku. Mš. Síla tá- borská uhostila se ponejvíce v městě. Pal. Radh. Lépe: nejvíce, obyčejně, z pravidla, z větší části atd. Brs. 129., Jg. — Vz Na- zvíce. Poněkavad = poněkud. D. Pouěkolikrát, etlichemal. Puch. Poněkterý, na Slov. = některý. Poněkud, poněkavad, poněkad. — a) O místě, doněkud, do některého místa, bis etwa so weit. Až p. V. Odcházejícího po- někud vyprovoditi. Kom. — 2. O čase = do některého času, po nějakou dobu, eine Zeit lang. Buďte jim p. poddáni, až bych já zprávu učinil císaři. Flav. Až p. V. — 3. O způsobu =jakž takž, nějak, einiger- massen, zum Theil. P. jest oulisný. Kom Jen když mi p. lépe. Dch. Potužil jsem se p. na něj. Har. Budou moci p. soud o tom učiniti. Byl. -- Positiv adjektiva s poněkud rovná se komparativu. Tato kniha jest po- někud chatrná, vilior. Poněkudný, což poněkud jest, einiger- massig. Proch. Poněmčilec, lce, m., ein Germanisirter. Kom. Poněmčilosť, i, f., das Germanisirtsein. Šm. Poněmčilý, deutsch geworden. P. soused, Us., čeština, Gníd., krajina, Sych. Poněmčiti, il, en, ení ;poněmčovati, deutsch machen, germanisiren. — co, koho. P. češ- tinu. Plk. On ho poněmčil. — čím: něme- ckými školami. — se, deutsch werden. Poněmčovací, Germanisirungs-. P. snaha. Ml. Vz Poněmčiti. Po německu, nach deutscher Art; vz Po tichu. Ponemoci, ponemohu. mohl, žení; pone- máhati = postonati, ein wenig krank sein. Leg. Ponenáhlosť, i, f., die Allmähligkeit. Sm. Ponenáhlu, znenáhla, allmählig, gemach, sachte. Br. Užívání slonů z obyčeje p. vyšlo jest. Jel. P. zdlouhavěji a slaběji, poco a poco ritardando e diminuendo. V musice. Dch. — Výb. I. 679. 28., BO, Ponenáhlý, allmählig. P. úpadek mravův; p. zkvétání věd a umění. Vz Znenáhlý. Nt. Ponepřáteleti, el, ení, feind werden. Ros., Jg.	Ponepřáteliti, il, en, ení, feind machen. — koho s kým. — se, feind werden. Poneřáditi, il, ěn, ění = pošpiniti, be- mackeln, besudeln. Ros. — co čím. Ponésti, nesu, nesl, šen, ení; ponositi, il, šen a sen, ení; ponášeti, 3. pl. -šejí, el, en, ení -- poněkud nésti, eine Zeit lang tragen, ein wenig tragen helfen; trpěti, snášeti, tra- gen, leiden. — co. Já to ponesu. Us. Bo- lestné to ponese. Jel. Nosíček vysoko po- nášeti (pyšným býti). Šm. — Sych., Ros., Br. — čeho. Troj. — se k čemu: k do- konalosti. Kom., Br. P. se k výši, zur Höhe emporschweben. — se s čím. Dlouho se s tím ponášel. Ros. P. se s otázkou. Šm. — se nač = podobati se, ähneln. Syn se po- náší na otce. Us. Slova jen poněkud na slo- vanské zvuky se ponášející, ähneln. Šf. Rozpr. 25. Mnoho se na něho ponášá = podobá se mu velmi. Na Slov. Kd. — se čím nač. Latina mluvnickým ústrojím svým mnohem více ponáší se na severní jazyky .. . Ht. Mus. 1857. 576. — co kde. Samostříl ponesu u boka. Žk. 374. Poněšice, dle Budějovice, Ponieschitz, ves u Budějovic. PL. Ponešvářiti, il, en, ení; ponešvařovati = poneřáditi, pokáleti, pomazati, verunreinigen, besudeln. Jg. - co. Kom., Ros. Ponět, u, m. =podnět, Zündmittel. P. dobrých povah, Weck-., Reizmittel. Kom. Ponětí, n., m. pojetí od pojíti, pojati, n se vsulo : ponjetí, vz N. P. co myslí pojato, der Begriff. Soustava jest spojení rozmani- tosti dle jednoho ponětí. Marek. Na prázd- ném a holém p. přestati. Sš. O 156. Tak se vyvíjí p. o království božím. Sš. Mt. 45. V pozdravení svém Pavel dvojí poslední p. spolu pojímá. Sš. I. 22. Vz Pojem. Ponětíčko, a, n. = malé ponětí. Kos. Ol. I. 41. Ponětný, Begriffs-. P. obsah a rozsah. Kos. Ol. I.51. Poněvač, šp. m.: poněvadž. Km. Poněvadž, poněvadžť, (zastar. poňa- vadž, poňadž, ponědž, poněž, ponidž). P. 1. o čase, po který se co děje, während, so lange. Z jaké příčiny přišli jste ke mně, poněvadž vy nenáviděli jste mne a vypu- dili jste mne od sebe. Ponidž jest tu opatem byl, klášterského nic jest nežil. St. skl. I. 16. Boha jen dotud milují, ponidž se jim dobře vede. Vz Listy filolog. 1874. 289.' — 2. O příčině = protože, když, weil, da, dem- nach, indem, da nun; vz A. a) Když se dů- vod v okolnostech sobě odporných vidí a obzvl. když od toho, což více podobné jest, na to, což méně podobné jest. uzavíráme a naopak. Věta hlavní má zde obyč. formu tázací do sebe. Poněvadž nepomáhá Hospo- din, odkud já mám pomoci. Br. Ale nebudu tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí po- slouchati mne. Br. — b) Když se důvod béře z věci samé n. z jisté vlastnosti n. když se důvod na přiměřenosti a slušnosti zakládá. Poněvadž on jest čistý, také nám sluší býti čistu. Št. Poněž sirotek rok neměl; Poněž Žáček se táhl na ubrmany. Půh. I. 216., 266. Poněvadž to jinak býti nemůže, musím to učiniti. Svěd. Nemóž tento papež hříchy