747

nákaze. Sš. Bs. 199. Železo v ohni ponořené
ohněm se stává. Sš. I. 8. — koho kdy kam.
V Rusku ponořují dítě při křtu pod vodu.
Ml. — Vz Mkl. aL. 26.

Ponorka, y, f., hydroporus, hmyz. Krok.

Ponos, u, m., ponosa, y, f. = stížnosť,
žaloba, Beschwerde, f. Na Slov. Plk. — P.,
die Balance. V ponos zbraň! Čsk.

Ponositi, vz Ponésti.

Ponositý, plný, při těle. Slov. Hdk.

Ponoska, y, f., etwas Getragenes; Apport
(v. Hunden). Dch.

Ponosný, tragend. Dch.

Ponosovati se, na Slov. = stěžovati si,
žalovati, sich beschweren, klagen, vz Ponos.
Ponosovala se, že ji hlava bolí. Koll. — se
komu. Neponosuj se tomu, kdo ti spomoci
nemůže. Koll. — Jg.

Ponoše, e,ponoška, y, f., druh ženského
šatu. Výb. I. 1128. 6., St. skl. II. 238.

Ponouceti, vz Ponutiti.

Ponoukání, n., die Anreizung, Verlei-
tung, Aufmunterung, Anspornung. Jeho p-ním
to učinil, auf seinen Betrieb. D.

Ponoukatel, e, m., ponukatel, der An-
reizer. Krab.

Ponoukati, vz Ponuknouti.

Ponov, u, m., ponova, y, f., ponovek,
vku, m., ponovení, die Erneuerung. L.

Ponoviti, il en, ení, ponovovati, erneuern.
Na Slov.

Ponož, e, f. Eine Art Schlinge. P-že, oka,
která se okolo ptačích hnízd líčí. Šp.

Ponoží, n., das Fussgestelle. Dch.

Ponožka, y, f. (zastr.), pták vábný za
nohu přivázaný, der Ruhr-, Rohrvogel. Výb.
I. 238., St. skl. — P., die Fusssocke. Rk.

Ponrav, a, m., ponrava, y, f., lépe než:
pondrav, pondrava, kondrava, kundrava,
konrád, kondrát, kundrát, Jg.; od ponrěti
(ponořiti); v pondrav d se vsulo. Šf., Gb.
H1.120., Mkl. B. 220. Místy také: pondravice,
pandrab, pandrav, ponrava, krondrák; u my-
slivcův: červ. Sp. P. = larva, která má blíže
hlavy tři páry noh ; larvy broukli jsou vesměs
ponravy. S. N., Schd. II. 506. Der Enger-
ling, Egerling. — P., ryzec, roup = červ
červený, na palec dlouhý, chlupatý, pevně
zuby se zakusující v žaludku koní a v částce
střev, der Engerling. Ja.

Pontifex, gt. -fika, m., duchovní dozorce
v starém Římě. Vz S. N. Oberpriester, m.

Pontifikale, e, n., kniha, obsahuje mo-
dlitby, obřady a pravidla oněch služebností,
jež vykonávají papežové, biskupové, opa-
tové, Kirchenbuch, n. S. N.

Pontifikali-a, dle Gymnasium (v pl.),
oděv obřadní zvl. biskupu příslušící, Priester-
kleider, n., S. N.; in pontificalibus = v slav-
ném rouše církevním. Rk.

Pontifikat, u, m., důstojenství i uřad
biskupa vůbec, zvl. pak důstojenství i úřad
papežův. S. N. Das Oberpriesterthum, Pabst-
thum.

Ponton, u, m., z lat. pons (most), můstek,
most na loďkách, Schiffsbrücke, f.; loďka pod
most a k převážení vojska vůbec, das Brücken-
schiff.

Pontonier (fr., pontonié), mostař (voják
mosty stavějící). Rk.

Pontrava, y, f., calamites, druh žab. Aqu.

Pontský. Trpěl (J. Kristus) pod p-ským
Pilatem. Us. Hý. Vz Pontus.

Pont-us, a, m., krajina v Malé Asii. —
2. Černé moře. Vz S. N. — Ponťan, a, m.,
obyvatel Ponta, pl. -né.

Ponucení, u., der Antrieb. Leg. Radou
a p-ním obce zabili židé Ježíše. Ctib.

Ponuceti (zastr.), vz Ponutiti.

Ponůcka (zastr. ponocka), y, f. = bdění,
noční stráž, hláska, hlásání noční, ponoco-
vání, hlídka, die Nachtwache, Nachtpatrouille.
P-ku držeti. V. Na kom je dnes p. ? Kdo
dnes na ponůcce byli? Ros. Z p-ky ujíti.
V. P-ky osazovati. V. Na p-ku jiti. Apol.,
Sych. P-ky obcházeti. V. Hned sem v mě-
stečku ponuocku osadil atd. Arch. I. 243.
Knížata nad p-kou. BO.

Ponůckovati, wachen, Wache halten. Vz
Ponůcka. Č.

Ponuče = ponukl (aby jeli). Výb. I. 151.
Vladař jemu ponuce, aby mluvil. ZN.

Ponučenie = ponuknutí, zastr. Kat. 2217.,
GR.

Ponuk, u, m., ponuka, vnuknuti, pobídka,
pobídnutí, pud, popud, podnět, der Antrieb,
Anreiz, die Eingebung. Jednati dle p-ků. Sš.
J. 19., 21. P-ku se oddati. Sš. Sk. 236. P-ku
božímu nepovoliti. Sš. I. 85. Kněz duchem
svatým a jeho p-ky se říditi povinen. Sš.
L. 59. P. stehnem m. ostruh (u koní), die
Schenkelhilfe. Čsk.

Ponuka, y, f., ponuknutí, pokynutí, zastr.
Leg., Kat. 717., 1078., 2984., 3477. Vz Po-
nuk.

Ponukač, ponukatel, e, m., der Anrei-
zer. P. krveprolití. Ctib.

Ponukačka, ponukatelka, y, ponuka-
telkyně, ě, f., die Anreizerin. Jg.

Ponuknouti (místy: poňuknouti, ponouk-
nouti) knul a kl, ut, utí; ponoukati, ponu-
kovati, ponoukávati = pobídnouti, navésti,
namluviti, puditi, poštvati, antreiben, an-
führen, anreizen, verhetzen, aufmuntern, an-
spornen, anhetzen ; znamení dáti, navrhnouti,
winken, Zeichen geben. V., Jg. — abs. Ne-
ponoukej (nezlob) pořád. Na Mor. Hý. — co,
koho k čemu: k milosti, V., D., ku paměti,
V., k pokání. Chč. 637. Martha svú sestru
Magdalenu k službě ponúkala. Pass. 602.
Vždy ho k tomu ponouká. Ros. Ponoukej
ruce k dílu a ne hubu k jídlu. Č., Pk. Budu
mluviti, k čemužkoli mě má mysl ponúká.
BO. — Troj., Byl., Brikc., Jel., Šmil v. 110.

— z čeho do čeho: z jednoho hříchu do
druhého ponouká. Agend. česk. — čeho,
koho k čemu. BO. Lidí k pomáhání p.
Kram. Ponukaše jich Hekuba. Troj. Ponoukal
jich k moudrosti, Bur., k hříchu. D. K mi-
lování vlasti jich ponoukal. V. — komu
čím (znamení dáti, nabídnouti, veleti). BN.
Ponuče svým pacholkům. Leg. Ponuk jim
rukú, aby mlčeli. ZN. Často ponukne čert
helmbrechticím, aby šly do kostela. Št. —
koho na koho. Na plavce ho ponukl. Háj.

— koho, se čím k čemu. I jiní příkladem
vaším k témuž se ponukli. Pr. k. Vždycky
a zvláště z cizích zemi kverkové tím více
k tomu se ponoukají obdarováními. Nar.
o h. a k. Ponuce rukú k lidu (kynul). ZN.