Předchozí (746)  Strana:747  Další (748) |
|
|||
747
|
|||
|
|||
nákaze. Sš. Bs. 199. Železo v ohni ponořené
ohněm se stává. Sš. I. 8. — koho kdy kam. V Rusku ponořují dítě při křtu pod vodu. Ml. — Vz Mkl. aL. 26. Ponorka, y, f., hydroporus, hmyz. Krok.
Ponos, u, m., ponosa, y, f. = stížnosť,
žaloba, Beschwerde, f. Na Slov. Plk. — P., die Balance. V ponos zbraň! Čsk. Ponositi, vz Ponésti.
Ponositý, plný, při těle. Slov. Hdk.
Ponoska, y, f., etwas Getragenes; Apport
(v. Hunden). Dch. Ponosný, tragend. Dch.
Ponosovati se, na Slov. = stěžovati si,
žalovati, sich beschweren, klagen, vz Ponos. Ponosovala se, že ji hlava bolí. Koll. — se komu. Neponosuj se tomu, kdo ti spomoci nemůže. Koll. — Jg. Ponoše, e,ponoška, y, f., druh ženského
šatu. Výb. I. 1128. 6., St. skl. II. 238. Ponouceti, vz Ponutiti.
Ponoukání, n., die Anreizung, Verlei-
tung, Aufmunterung, Anspornung. Jeho p-ním to učinil, auf seinen Betrieb. D. Ponoukatel, e, m., ponukatel, der An-
reizer. Krab. Ponoukati, vz Ponuknouti.
Ponov, u, m., ponova, y, f., ponovek,
vku, m., ponovení, die Erneuerung. L. Ponoviti, il en, ení, ponovovati, erneuern.
Na Slov. Ponož, e, f. Eine Art Schlinge. P-že, oka,
která se okolo ptačích hnízd líčí. Šp. Ponoží, n., das Fussgestelle. Dch.
Ponožka, y, f. (zastr.), pták vábný za
nohu přivázaný, der Ruhr-, Rohrvogel. Výb. I. 238., St. skl. — P., die Fusssocke. Rk. Ponrav, a, m., ponrava, y, f., lépe než:
pondrav, pondrava, kondrava, kundrava, konrád, kondrát, kundrát, Jg.; od ponrěti (ponořiti); v pondrav d se vsulo. Šf., Gb. H1.120., Mkl. B. 220. Místy také: pondravice, pandrab, pandrav, ponrava, krondrák; u my- slivcův: červ. Sp. P. = larva, která má blíže hlavy tři páry noh ; larvy broukli jsou vesměs ponravy. S. N., Schd. II. 506. Der Enger- ling, Egerling. — P., ryzec, roup = červ červený, na palec dlouhý, chlupatý, pevně zuby se zakusující v žaludku koní a v částce střev, der Engerling. Ja. Pontifex, gt. -fika, m., duchovní dozorce
v starém Římě. Vz S. N. Oberpriester, m. Pontifikale, e, n., kniha, obsahuje mo-
dlitby, obřady a pravidla oněch služebností, jež vykonávají papežové, biskupové, opa- tové, Kirchenbuch, n. S. N. Pontifikali-a, dle Gymnasium (v pl.),
oděv obřadní zvl. biskupu příslušící, Priester- kleider, n., S. N.; in pontificalibus = v slav- ném rouše církevním. Rk. Pontifikat, u, m., důstojenství i uřad
biskupa vůbec, zvl. pak důstojenství i úřad papežův. S. N. Das Oberpriesterthum, Pabst- thum. Ponton, u, m., z lat. pons (most), můstek,
most na loďkách, Schiffsbrücke, f.; loďka pod most a k převážení vojska vůbec, das Brücken- schiff. Pontonier (fr., pontonié), mostař (voják
mosty stavějící). Rk. |
Pontrava, y, f., calamites, druh žab. Aqu.
Pontský. Trpěl (J. Kristus) pod p-ským
Pilatem. Us. Hý. Vz Pontus. Pont-us, a, m., krajina v Malé Asii. —
2. Černé moře. Vz S. N. — Ponťan, a, m., obyvatel Ponta, pl. -né. Ponucení, u., der Antrieb. Leg. Radou
a p-ním obce zabili židé Ježíše. Ctib. Ponuceti (zastr.), vz Ponutiti.
Ponůcka (zastr. ponocka), y, f. = bdění,
noční stráž, hláska, hlásání noční, ponoco- vání, hlídka, die Nachtwache, Nachtpatrouille. P-ku držeti. V. Na kom je dnes p. ? Kdo dnes na ponůcce byli? Ros. Z p-ky ujíti. V. P-ky osazovati. V. Na p-ku jiti. Apol., Sych. P-ky obcházeti. V. Hned sem v mě- stečku ponuocku osadil atd. Arch. I. 243. Knížata nad p-kou. BO. Ponůckovati, wachen, Wache halten. Vz
Ponůcka. Č. Ponuče = ponukl (aby jeli). Výb. I. 151.
Vladař jemu ponuce, aby mluvil. ZN. Ponučenie = ponuknutí, zastr. Kat. 2217.,
GR. Ponuk, u, m., ponuka, vnuknuti, pobídka,
pobídnutí, pud, popud, podnět, der Antrieb, Anreiz, die Eingebung. Jednati dle p-ků. Sš. J. 19., 21. P-ku se oddati. Sš. Sk. 236. P-ku božímu nepovoliti. Sš. I. 85. Kněz duchem svatým a jeho p-ky se říditi povinen. Sš. L. 59. P. stehnem m. ostruh (u koní), die Schenkelhilfe. Čsk. Ponuka, y, f., ponuknutí, pokynutí, zastr.
Leg., Kat. 717., 1078., 2984., 3477. Vz Po- nuk. Ponukač, ponukatel, e, m., der Anrei-
zer. P. krveprolití. Ctib. Ponukačka, ponukatelka, y, ponuka-
telkyně, ě, f., die Anreizerin. Jg. Ponuknouti (místy: poňuknouti, ponouk-
nouti) knul a kl, ut, utí; ponoukati, ponu- kovati, ponoukávati = pobídnouti, navésti, namluviti, puditi, poštvati, antreiben, an- führen, anreizen, verhetzen, aufmuntern, an- spornen, anhetzen ; znamení dáti, navrhnouti, winken, Zeichen geben. V., Jg. — abs. Ne- ponoukej (nezlob) pořád. Na Mor. Hý. — co, koho k čemu: k milosti, V., D., ku paměti, V., k pokání. Chč. 637. Martha svú sestru Magdalenu k službě ponúkala. Pass. 602. Vždy ho k tomu ponouká. Ros. Ponoukej ruce k dílu a ne hubu k jídlu. Č., Pk. Budu mluviti, k čemužkoli mě má mysl ponúká. BO. — Troj., Byl., Brikc., Jel., Šmil v. 110. — z čeho do čeho: z jednoho hříchu do
druhého ponouká. Agend. česk. — čeho, koho k čemu. BO. Lidí k pomáhání p. Kram. Ponukaše jich Hekuba. Troj. Ponoukal jich k moudrosti, Bur., k hříchu. D. K mi- lování vlasti jich ponoukal. V. — komu čím (znamení dáti, nabídnouti, veleti). BN. Ponuče svým pacholkům. Leg. Ponuk jim rukú, aby mlčeli. ZN. Často ponukne čert helmbrechticím, aby šly do kostela. Št. — koho na koho. Na plavce ho ponukl. Háj. — koho, se čím k čemu. I jiní příkladem
vaším k témuž se ponukli. Pr. k. Vždycky a zvláště z cizích zemi kverkové tím více k tomu se ponoukají obdarováními. Nar. o h. a k. Ponuce rukú k lidu (kynul). ZN. |
||
|
|||
Předchozí (746)  Strana:747  Další (748) |