766

Porciunkula, y, f., z lat., roční slavnost
františkánská 2. dne srpna. Vz S. N.
Porculán atd., vz Porcelán atd.

1. Pořečí = nářečí. D.

2. Pořečí, n., pořičí, trávník, die Land-
strecke am Flusse, die Aue. D.

Pořečník, pořičník, u, m., bylina na
pořečí rostoucí. Ms.

Pořečniti, il, ěn, ění, eine Zeit lang reden.
Ros..

Pořečtiti, il, ěn, ění, griechisch machen.

— se čím. Řím povahou a jazykem ten-
kráte docela se pořečtil. Sš. I. 12.

Poředilý, sbořený. Cesty p-lé (dirutae).
BO.

Pořediti (zastr.),spořádati, ordnen, reihen.
—- koho k čemu: lid k boji. St. skl.

Poředlý, který poředl, verdünnt. Ros.

Pořednouti, dnul a dl, utí, allmählig dünn
werden. Ros.

Poředný (zastr.) = pořádný.

Pořehotati, -tám a -ci, pořehotávati, ein
wenig wie die Frösche schreien. Ros.

Pořehtati, pořehtávati, ein wenig wiehern.
BO Kůň pořehtává, wiehert in kleinen Zwi-
schenräumen. Us. Hý.

Porejditi, porejdovati, pohráti, podová-
děti, sich herumtummeln. — abs. Děti již
porejdily. Us. Hý. — P., vůz obraceti, den
Wagen einrichten.

Pořekadlo, a, n., zlá pověsť, přípovídka,
povídačka,pomluva, přísloví (vе zlém smyslu),
die Nachrede, das Sprichwort. Lidským po-
řekadlem učiněn. Ros. Byl jim za pořekadlo.
Br. Dal se jim ѵ p. Kom. Jest jiným pro
p. (pomlouvají ho). Kb. — P. (v dobrém
smyslu) ve smyslu novějším slove obecná
průpověď mající do sebe význam jakýsi cha-
rakteristický, ale od přísloví tím se rozezná-
vající, že nemusí vždy skládati úplnou větu
a že není obsahu poučného n. př.: Měsíc
svítí jako rybí oko. Tma, že by ji krájeti
mohl. Šel, jakoby ho pes kousl. Každý pes
z jiné vsi. S. N. — Výb. 1. 9. P-dla nejsou
než prostonárodní figury mluvnické důleži-
tosti ovšem veliké, dodávajíce mluvě názor-
nosti a živosti. KB. 218.

Pořeknouti, knul, ut, utí; poříci, řeku,
řekl, řkl, řečen, řčen, ení; poříkati =pomlou-
vati, utrhati, übel nachreden, beschuldigen;
nřknouti, uhranouti, beschreien. — se = říci,
dělati, jakoby poraditi se, in Zank gerathen.

— Křičí, jakoby byl porčen. Us. u Kunv. Msk.

— koho. Soudce p. k hrdlu sahá. Kom. Snads
mne pořkla (uřkla, uhranula). Tabl. — co
na koho: zlý skutek na někoho p. Hus. —
koho čím: zlodějstvím. Mor. Hý. — koho
z čeho: ze zlodějství. Vz Nařknouti. Mor.
Hý. — se. Pořekla se, že by byla těžká
dítětem. Leg. — se s kým čím (povaditi
se). Rozmluv s bližním svým, prve nežliby
se s ním tvrdými slovy pořekl. Reš. — se
s kým proč: toliko pro sukni. Štelc.

Poreptati, tám a pci, al, ání; poreptávati,
eine Zeit lang murren. Poreptá drobet a
umlkne. Ros. I poreptávali zákoníci. Sš. L. 147.

Pořešice, Poreschitz, ves u Sedlčan. PL.

Pořešín, a, m., sesutý hrad v Budějovsku.
Vz S. N., Tk. IV. 443., III. 657. — P., ves
u Kaplice, u Sedlčan. PL.

Pořešinec, nce, m., Klein-Poreschin, ves
u Kaplice. PL.

Porešt, u, m. Co se dotýče dluhů, kteříž
se při p-štích ukazují na lidech. Mus. IX. 233.

Poretovati, osvoboditi, vyprostiti. — co.
Br.

Porevit, a, m., u Polabanů — Svatovit.
Mus. 1863. 150. Jir.

Pořezáč, e, m., osní nůž šindelářův, osník.
U tesařů: strouhař, u bednářů: poříz. Us.
Dch.

Pořezati, pořezám a pořeži, řež, zal, án,
ání; pořezávati; poříznouti, znul a zl, ut,
utí, alles nach einander o. etwas ein wenig
ab-, beschneiden, wegsägen. — Už mají po-
řezáno (již mají konec všeho). U Rychn. —
co čím: stůl nožem, Us.,vinný kmen žabkou,
Us., pilkou prkénka, Sych., knihy obřezákem.
Techn. — se čím: nožem, sich schneiden,
verwunden. — se kam do čeho. Ml.

Pořeznice, e, f., osní stolice, die Schneide-
bank. Truhlářská p.; k tažení stříbrného drátu.
Jg. P. šindelářů = kozlík. Hý.

Pořezník, u, m., der Schnitzmesserhälter,
police na železa. Šp.

Porezovatěti, ěl, ění, rostig weiden, Eos.

Pořežín, a, m., Pesendorf, ves u Přibyslavi.

Porfyr,u, m., červec, huka, hukovec, hukva,
brunát. Šm. P., hmota plutonická, celistvá,
v níž jsou jednotlivé krystally živce, kře-
mence, slídy neb jinorazu, někdy též gra-
nátu n. kyzu železného vrostlé. Vz S. N.,
KP. III. 367., Schd. II. 71., 142., Bř. N. 243.,
244., Krč. 151., 272., 471. P. křemenný, Krč.
152., bezkřemenný, Krč. 151., 152., 605., augi-
tový, Krč. 711., felsitový, Krč., 471, 492.,
570., 604., 645., 711., žulový, Krč. 237., dio-
ritový, Krč. 239., slídnatý, Krč. 415., angu-
ritový, Krč. 813. P. živcový n. červený, hli-
nitý, rohovcovitý, syenitový. Vz Hornina. Bř.

Porfyrit, u, m., mramor purpurově pru-
hovaný. — P., druh porfyru. Vz S. N., KP.
III. 13., Krč. 604., 154., 153.

Porfyri-us, a, m., filosof, zemř. r. 305.
po Kr. Vz S. N.

Porfyroid, u, m. P-dy jsou podobné ce-
listvé rulovité kameny obsahující celistvou
hmotu ze živce a křemene složenou a plást-
vičkami nebo tenkými kožkami slídy pro-
loženou, barvy bílé, zarudlé n. šedé. Krč.
79., 263.

Porfyrový sloh, vlastnosť porfyru, že se
skládá z hmoty stejnorodé, která obsahuje
jednotlivé krystally některého nerostu, čímž
na pohled hrubě skvrnitou se býti zdá. S. N.,
Krč. 183.

Poříci, vz Pořeknouti.

Pořický m. poříčský, Ufer-. P. brána
(v Praze), Porziczer Thor, právo. Ros.

Pořič, e, m. a f., Pořičí, n., jindy ves, nyní
čásť města Prahy. Vz Tk. I.621., IV. 737.,
II. 546., III. 657. — Pořičí, Pořitsch, ves
u Lubence, u Budějovic, u Chřelovic, u Při-
byslavi, u Litomyšle, u Nespek, u Náchoda,
u Březnice, u Letovie, u Horažďovic, u Přeštic.
PL.

Pořičan, a, m., der Flussanwohner. Jg.

Pořičany, dle Dolany, ves u Čes. Brodu.
Tk. I. 410., II. 546., III. 61.

Pořičeti, el, ení, ein wenig wiehern. Ros.