772

Porub, u, m., vrubovka, rabuše, Šm., na
Slov. = vrub, das Kerbholz. — P., rozdě-
lení, ku př. p. daně, die Reparation. Na
Slov. Bern., Plk.

Poruba, y, f. = paruba, paseka, Gehau,
n. Zř. těš. — P., der Abbauort, Abbau, Ver-
hau, v horn. Hř., Bc. — P., ves ve Slezsku
v Klimkovsku. — P., Pilgersdorf, ves v prus.
a rakous. Slezsku. Vz S. N. — P., ves u
Hranic na Mor. PL.

Porubání, n., das Gemetzel. I by klání
i by p. Rkk.

Porubati, vz Poroubiti.

Porubisko, a, n., místo v lese, kde stromy
porubány, posekány jsou. Vz Poruba. U Pří-
bora, Mtl.

Porubní, -ný, Abbau-. P. střída, -strecke,
f., (-ort, m.), havíř (rubač), der Abbauhauer,
předek, -ort, úkol, -gedinge, n., v horn.,
Hř., Bc., bok n. stěna, -stoss. Bc.

Porubový, Abbau-. P. dřevení, -Zimme-
rung, f., zdění, -mauerung, f. Bc.

Poructví, n., die Verwaltung, Machtbe-
fugniss. Královští hradové od jeho p. již
byli odlúčeni. Arch. Ш. 71.

Poručeji = poroučím. Kat.

Poručenec, nce, m., sirotek, der Empfoh-
lene, Mündel, Waise. J. tr.

Poručení, í, n., rozkázání, rozkaz, der
Befehl, das Gebot. V. Z tvého p., na tvé p.
V. P. vyšlo. D. P. se podrobiti. Sych. Čím
p-ním, na čí p. se to deje? Ros. Vzhledše
na jeho pilnosť, kterouž jest při tom napra-
vování těch práv z p. našeho měl. Zř. F. I.
Mluvil z p. pánů. Čr. — P., věc poručená,
rozkaz, der Befehl. P. učiniti, udělati, vy-
dati, zdíti, zříditi, vykonati, vyříditi; z p.
vykročiti, vystoupiti; proti p. danému činiti;
p. nenaplniti, V., nevykonati. Flav. P. dáti.
Jg. — P., odevzdání k starosti, k ochraně,
die Empfehlung. D. — P., odkázání, odkaz,
das Vermächtniss. Plk. — P., poručenství.
Proč bych já v tom p. byla. Kat. 278.

Poručenský, poručnický, Vormund-, Vor-
mundschafts-, vormundschaftlich. Ros. P. do-
hlídka (vrchní), kniha, peníze, soud, úřad,
věc, záležitosť, J. tr., účet. Sp.

Pornčenství, n., dozor, ochrana, die Ob-
hut, Aufsicht, Pflege. Pobral mi v mém p.
koně, svině a nábytek. Půh. II. 28. — P.,
úřad poručnický, poručnická povinnosť, die
Vormundschaft. P. jest svěření dětí a statků
jich osobě n. osobám od otce n. děda na-
řízeným. Pr. měst., Kol. 48. P. jest dětí a
statku svého svěření a po smrti poroučejí-
cího postoupení té osobě, na kterouž práce
a povinnosti poručenské od otce u. práva
se skládají. Vš. Vz Vš. 567. Přijal nad ním
p. V. P. nad sirotky. V. Dítě někomu v p.
dáti, zum Vormund eines Kindes bestellen.
Nál. 217., Biancof. P. se vzdáti. Er. Z p. se
vytahovati. Er. V p. vjíti, přijíti. Sych. P.
robiti. Mor. P. 154. P. a) otcem učiněné n.
otcovské, když otec sám poručníky ustanovil;
b) přirozené n. příbuzné, když otec umřel
neustanoviv žádného poručníka n. když po-
ručník otcovský zemřel a příbuzní v p. se
uvázali; c) dané králem, když otec nikoho
poručníkem neučinil aniž tu pak bylo pří-
buzných (vz Vš. 567.). P. odepříti, do desk

zapsati, z desk vymazati; k p. se přiznati,
přihlásiti; p. přijati; kvitance z vedení p.
Vz Pr. 1869. str. 513., 549 a násl. P. na
přítele připadá. Mezi blízkými a dalšími pří-
buznými má p. obdržeti, kdo jest nejbližší.
Přítel přirozený obdrží p. proti tomu, komuž
by král n. páni p. dali. V ženském p. sestra
před tetou p. obdrží. P. nikdo zpěčovati se
nemá. P. kdo k sobě přijímá, napřed pří-
sahu vykonati povinen jest. Přítel každý
vcházeje v p. sirotku uručiti má, aby mu
statku neumenšoval. Kdo nechce statku si-
rotčího tak věrně jako svého a mnohem pil-
něji než vlastního opatrovati, nebeř na se
p. dětí a statku žádného. Žádné p. déle ne-
může trvati, než dokudž sirotek k letům
spravedlivým nepřijde. Vš. P. zbavenu býti,
der V. enthoben sein. Vl. zř. 69. Z p. ně-
čího vyjíti. O. z D. Forma a způsob p. ot-
covského a králem daného; p. mohlo býti
doma kromě desk; jak dlouho p. trvalo;
z čeho kladli poručníci účty; co při p. si-
rotčím za právo bylo. Vz Vš. 568. P. pří, vz
tamtéž. Vz také Tk. II. 315., Gl. 254.-255.,
Sirotek, Poručník. Pr. — P., rozkaz, der
Befehl. Ostříhají p. jeho. Ms. Bel. 115. Sáhl
mi bezpravným p-stvím v mé panství. Půh.
II. 262. — P., odevzdání k starosti, poru-
čení, die Empfehlung. List p. P. k víře, das
Fideikommiss. Aqu. — P., poslední vůle,
das Testament. P. učiniti o domu svém. Br.
Učinil poslední p. před radou na smrtelné
p. Boč. Dědic z p. Aqu. Když poručenstvie,
totiž poslední rozkázánie, činiti budeš. Št.
N. 59. Ve své nemoci p. učinil jest. NB.
Tč.

Poručenstvo, a, u. = poručenství. Jg.

Poručený; poručen, a, o, befohlen; em-
pfohlen, vermacht. Pánu Bohu poručeno. Us.
Poručena někoho sobě míti. V. Věc nějakou
poručenou sobě míti. V. S tím se vám po-
ručeny činíme. Bl. 91., Apol. Račte mě
míti poručena; někoho poručena činiti; list
na poručenou. Šm. Můžeme tedy říkati:
Činím se vám poručena, ač obyčejněji ří-
káme: Poroučím se vám.

Poručí, n., zábradlí u lávek přes vodu,
das Geländer. Bc, Pk.

Poručidlo, a, m., poslední vůle, das Te-
stament. Slov. Koll.

Poručík, a, m., po ruce, k ruce setníkovi,
der Lieutenant. P. záložní, Reserve-Lieute-
nant. Dch.

Poručitel, e, n., der Befehler. Sš. J. 25.

Poručiti, poruč, ruče (íc), il, en, ení; po-
roučeti (zastr., ale u Uher. Hradiště na Mor.
posud (Hý.): poroučati), 3. os. pl. -ejí, el,
en, ení; poroučívati, poručovati. P. = ode-
vzdati, jako z ruky své jinému dáti a svěřiti,
důvěřiti, übertragen, überlassen, heimstellen,
empfehlen, anvertrauen;\přimlouvati se, schvá-
liti někoho, empfehlen; rozkázati, rozkaz dáti,
naříditi, uložiti, befehlen, schaffen, anordnen,
gebieten; odkázati, poslední svou vůli ohlá-
siti, testiren. Jg. — abs. Račte poroučeti.
Us. Neporoučej, dokud neumíš poslouchati.
Lb. — co. Co poroučíte V Was schaffen Sie?
Dch. Mohú opravu na těch lesích p., komuž
chtí. Půh. II. 450. — co, koho, se komu
(k čemu): k vyřízení, k vykonání; radu