773

svou jiným k uváženi poručil; někomu úřad
p., království (správu jeho mu dáti); stádo
ovcí vlku p.; hojení sebe lékaři poručil; se
Bohu p. V. Ta obeslání (král) sám osobou
svou slyšeti aneb komu jinému p. ráčí, über-
tragen. Zř. F. I. Svůj statek někomu dáti,
poručiti, odkázati. Tov. 158. Komu můž mě-
štěnín své zbožie p. Sob. 88. Prohrá-li ten,
který by poručil při. nemá ten, ktož vyhrá,
k poručníku hleděti, Jemanden zu einem Pro-
cesse bevollmächtigen. P. někomu úřad. Žer.
Pečeť někomu p. neb dáti. Sob. 15. Poruč
to vše Bohu. Dh. 10. Poručiv duši Bohu
zemřel. Pass. 664. Jazyk váš várna poru-
čiuju (doporoučím). Dal. 121. Kněžím svou
duši p. Chč. 303. Tobě poručeju své děti.
Dal. 60. Poručichu jej svatej Ludmile. Dal.
44. P. čertu duši. Chč. 298. P. ženu i sbožie
svým věrným. Výb. II. 40. Pak múdřejším
hrad poruči. Dal. 17. Komu jsi nás poručila?
Er. P. 469. Ten póhon poručím muži svému.
Půh. I. 134. Poroučím vás Bohu. ZN. Po-
rúčím Benešovi (činím poručníkem). Půh. I.
188. Jan svů při porúčí Erhardovi. Půh. II.
77. Ciesař Valentin sv. Ambroži úřady nad
rozličnými vlastmi poručil. Pass. 329. Ale
tu řeč poručiemy Bohu. Dal. 161. Ten umí
penězům poroučeti (je rozhazovati.). Us.
Dch. Práci u vykládání písem jim poručil.
Br. Něco komu k opatřeni p. Har. Správu
obce někomu p. V. Poruč vlku berana. Zemi
k ochraně jim poručil. Flav. Něco paměti
p.; slepému štěstí toliko se p. Kom. K věrné
ruce někomu něco p., dáti. V., Půh. II. 163.
Zpovědník pokrytce vlastnímu svědomí po-
roučí. Kom. Poroučím jich k božiemu domu
pravú polovici a druhý diel manželce svej.
NB. Tč. Při na místě svém otčimu poručil.
NB. Tč. Aby ten, komuž by se škoda stala
neb komuž by na svém místě poručil, Je-
manden bevollmächtigen. Václ. VII.— Kat.
1030., Arch. I. 140., Bj. — co komu čím:
dekretem. V., poslední vůlí. V., Har. Pánu
některému súd rukú poručieše. Dal. 158. Já
tobě svým poručenstvím mocné vydávám a
poroučím. Troj. 12. 1. — komu čeho, šp.
m.: co. Poručil mu krušných věcí (m. krušné
věci). Brt. — komu jak. Pečlivým činem
ji Jana poručil. Pass. — nad čím. Nad ži-
vými a mrtvými p. Ojíř. — nač. To já ti
poručuji na tvou věru. Ms. pr. pr. Já vám
mou chlupatou kůži na paruku poroučím.
Er. P. 385. Deset zlatých na klášter poru-
čila. NB. Tč. — co, koho v co. V tvé
ruce duši i tělo poroučím. Ojíř. S tím v boží
ochranu vás poroučim. V. Svůj život v správu
boží p. Br. Svú duši u boží ruce poručieše.
Dal. 52. — o čem; Když vám o něčem ta-
kovém poroučím. Žer. — co komu o čem

= strany čeho. Již jsem svému synu o tom
o všem poručil. Arch. I. 84. Vás při tom
žádajíce, že konšelům dostatečně o tom po-
ručíte. Apol. 342. Ode mne také poručeno
jest, co byste měli činiti. Br. — se, sich
empfehlen; také = hynouti. Ten strom se
poroučí. Polívka by se poručila (pokazila).
kdyby příliš dlouho stála. Zb. exc. Ty schody
začínají se poroučeti (bráti za. své). Us. Zkr.

— co jak. S velikou radostí něco p. Kom.
Při všech obyvatelích s pilností a přísně

pod potrestáním od pánů rychtáři se po-
roučí. 1532. Pr. Někomu něco z úřadu svého
p., Žer. Záp. II. 77., pod jistým ročním pla-
tem. Har. I. 221. — kde. Otec mi poručil
na smrtelné posteli. Půh. II. 204 — co na
kom. Muž mój dřevní poručil mně na něm
a před ním 30 hř. gr. Půh. II. 430. Otec
poručil a odkázal mi na něm 60 kop. Půh.
II. 74. — aby. Poručil jsem, aby přišel. D.
Všem mistrům, aby též šli, o tom poručeno
bylo. 2. Apol. 186. P. někomu, aby přišel.
D. — Pozn. Této vazby z pravidla užíváme,
je-li osoba, které poroučíme, zřejmě vytčena.
Ale i tehdáž, když zřejmě vytčena není.
Poručil, aby se peněz mezi nás rozdělilo.
Vrat. — s inft. z pravidla, není-li osoba,
které rozkaz se týče, zřejmě vytčena. Poručil
jsem most stavěti. Kos. Poruč více vína při-
točiti. Sych. Trestati ho poručil. Sych. Po-
ručil při hrdle ho zůstaviti. Sych. Poručil
ta svědomí otevříti . . ., vypustiti . . ., pře-
psati. Žer. Záp. 1., 18. Vz Bdl. Obr. L. S.
78., 79. — Někdy však jest osoba, které něco
poroučíme, vytčena. Bohu je porúčiem sůditi.
Dal. 162. Jimž (apoštolům) Kristus stádo
svoje pásti poručil. Sš. I. 3. Vz Kázati, Do-
voliti, Zapověděti. — že, když co tvrdíme
n. s jistotou očekáváme. Poroučím, že jej spo-
kojíte. Žer. Vám dostatečně poroučím, že
s ním účet učiníte. Žer. Vz Chtíti.
Poručivý, befehlerisch. Šm.

1. Poručka, y, f.. příručka, das Hand-
buch. D.

2. Poručka, y, m, poručník,der Zucht-
meister. D.

Poručlivý. poroučející, gebieterisch.
Guido. 79.

Poruční otec, der Vormund. Vš. 298. —
P., kšaft ní, Testaments-. P. list. 1449.

Poručnice, e, f., die Aufseherin, Vor-
münderin. Aqu. P-ci činím Elišku. Půh. 1.
155.

Poručnický, poručníku náležitý = po-
ručenský. P. úřad, počet, Ros., kniha, slib,
účet, povinnosť, věc. J. tr. — P., vladař-
ský, Vogt-. P. právo. Jg.

Poručnictví, n. = poručenství. D. P. nad
sirotky. V.

Poručnictvo, a, n., die Vormünder. J. tr.

Poručník, a, m., komu něco poručeno,
svěřeno, odevzdáno jest, plnomocník, der Voll-
niachtsträger, Bevollmächtigte. P., kdo cizí
věci přikázáním pánů nebo stran spravuje.
Blř. K těm póhonóm mohou p-ky každý k své
při udělati. Vl. zř. 29. Lečby (pohnaný), maje
co činiti, p-ky sobě zjednal. O. z D. P. může
k soudu státi, vizy klásti, hojemství bráti,
poklidy dělati, smlouvati se, právo stané
i půhon po nálezu propustiti, nebo po právu
staném na úmluvu vzíti, panování činiti,
k odhádání úředníky vésti a na vrch práva
dovésti a to vše jménem toho, od kohož
jest p-kem. Nál. 216. P-ka činím Jana z P.
na zisk i na ztrátu. Na ty všechny póhony
činím p-ky. Pňh. I. 147., 223., II. 109. Toho
mi stúpiti jako p-ku dskami spravedlivému
nechce. Půh. II. 503. Kdožkoli na žádosť
něčí co na sebe z lásky a dobrého přátel-
ství k vykonání přijal, slove p. Pr. měst.
Komužkoli dopustíš žalovati o svou věc neb