783

sežnú. Zř. F. I. On ty peníze naň poslal,
šp. m. jemu. Jv. -- koho jak. P. koho na
svém místě. Václ. IX. Když jsem poslal vás
bez měšce a mošny a obuvi. SŠ. L. 201 —
s dvěma akkusativy. Odtud jej svázána
poslal. Pass. Vz Akkusativ, 9. — ke komu
oč. Dsky I. 153., Let. O pomoc p. Nt. Po-
slal k němu o příměří. Let. 160. O jiné škody
má odsavad úředníky tam na dědinu p. Půh.
— se sup. Nero lovce lovit zvěři poslal.
Pass. 595. — s infinit. Poslal služebníka
v hodinu večeře pověděti. Bibl. lob. 485.
(Bdl.). — aby. Posýlal ho, aby kradl. Us. --
Cf. Poručiti.

Poslátko, a, n., malý posel, ein junger,
kleiner Bote. Potkalo ju mladé pacholátko
a to bylo od Boha p-ko. Mor. P. 6.

Poslé, najposlé=posléze, nejposléze, spä-
ter, zuletzt. Však z toho i poslé nepokoj
přijde. Št., Výb. I. 752.

Posled, u, m., das Letzte. K posledu, na
p., na p-dy = konečně, zuletzt. K posledu
se chválí činy. Ende gut, alles gut. Prov.
Sloužiti někomu k p-du, Jemanden den letz-
ten Dienst erweisen. Dch.

Posleď = později, später. Na mor. Zlín-
sku. Brt.

Posleda, y, f., posledek, das Letzte. I kehdy
docházeše р. vojev, der Nachtrab. Rkk. 21.

Posledek, dku (zastr. -dka), posledecek,
čku, m., posled, konec, ostatek, das Letzte,
Ende. V. K p-dku. V. Na p-dky. Ros. Do-
stane se k posledku do vězení. Reš. Po-
čátek, p. řeči. Až do p-dka. Reš. — P.,
dka, m., kdo jest poslední,der Letzte, Nach-
komme. Tamto vzdechne Čechů p. Hlas. P-ci
budú horší nežli předci. M. Dám tvým p-kóm
všecky tyto vlasti. BO.

Posledkovati, posledním býti, der Letzte
sein. — kde. Kdo zde jiným předkoval, tam
(na onom světě) p. bude a naopak. Sš. Mt.
270.

Posledně, naposled, endlich; onehdy, neu-
lich. D.

Posledněkrát, zum letztenmal. Šm. Vz
Posledníkrát.

Poslední, poslednější, nejposlednější, der
letzte. P. vůle (vz Kšaft, Závěť), čtvrť (mě-
síce), den, soud, V., cena, příčina, oběd,
tanec, Jg., cíl a konec, muž, bolesť, D., po-
mazání. Kom., lhůta, pořízení o něčem. J.tr.,
zápas smrti, zkouška, místo, hodinka. Srn.
Prosinec p. (měsíc) jest. Kom. Sepsání p.
vůle; p. službu vykonati; z p-dního mlátiti,
p. mlátiti (v koncích býti, mříti); na p-dním
soudu; p. den života vyplniti. V. P. vůli
vyhotoviti, Sych., sepsati. V. Oči mu jdou
v sloup, již z p-dního mlátí; jest s ním na
mále, mele z p-dního. Sych. Do p-dního
všecky zabili. Us. Do p. krajnosti; ještě
nejsou p. konce; pracuje již k p. hodince;
p. místem, ale ne p. cenou. Dch. Chodí na
p-dních. Us. Dr. Tu jsem na p-dním roce
stál před úřadem. Půh. II. 358. Má jemu p.
rok třetí dán býti. Půh. II. 146. V najpo-
sledních, najposlezších dnech. B0. P. tah, vz
Tah. Od prvního slova až do posledního.
NB. Tč. Jíme již z posledního; dnes jsem
napekla chleba již z posledního; Us.' Hý.
Chce vždycky p. slovo míti. Troj. P. babku

někomu vydříti. Sych. P. sousto z huby
komu vydříti. Do p. krůpěje krve se brá-
niti. Sych. Do pekla hluboko, do nebe vy-
soko a nebeského soudu ku p-dnímu dni
dlouho čekati. Jg. Zvoní mu na poslední.
Vz Prodělání. C. Vydal by do posledního.
Vz Štědrý. Lb. Hřiech, ukradnúc sniesti, leč
by poslední (největší) núze k tomu přitiskla.
Št. N. 67. — Často chybně m.: tento, když
se slovy těmi ukazuje jenom ku bližšímu ze
dvou předmětů dříve jmenovaných. Páni
a rolníci, z nichž poslední smlouvy nepode-
psali atd., místo : z nichž tito .... Brs. 130 ,
Šb., Š. a Ž.

Poslednice, e, f., die letztgeborene Toch-
ter. Mus.

Posledník, u, m., stračí nůžka, primula
veris, bylina. Byl.

Posledníkrát, zum letztenmale. Ms.

Poslednosť, i, f., die Letztheit. Ros.

Poslehnouti, hnul a hl, utí, auf eine
kurze Zeit sich zusammenlegen. — s kým
kde. S ní (s paní) na truhle poslehl. BN.

Poslech, u, m. Dveřmi (ránem, nocí, ve-
čerem, soumrakem) na p-chy vycházeti. .,,.
a Ž. Vz Posluch.

Poslechnouti, vz Poslouchati.

Poslechnutí, n., die Anhörung. D. —
P., das Gehorchen, die Befolgung. Jg.

Poslena, y, f. =poslice. Na mor. Zlínsku.
Brt.

Poslepjati, poslepiti, ganz zusammenkle-
ben. Na Ostrav. Tč.

Poslepnouti, pnul a pl, utí, der Reihe
nach erblinden. — komu kde. Všichni ptáci
mu v klecích poslepli.

Poslešný = poslušný. Us. u Opavy. Klš.

Posléz, posléze, (poslíze), poslézeji
(komp.), superlat. nejposléz, nejposléze, spä-
ter. Co se p. stalo, prvé pokládá. V. To
jest o 9 let p. nežli Hájek psal. V. V té
trojici nic nenie prvé ani posléze (potom).
Št. 185. — P. = nejposléz, na posledy, zu-
letzt, endlich. Len se suší, tře a posléz přede.
Sych. Vz Věta spojovací.

Poslíbiti, il, en, ení = slíbiti, verspre-
chen. Man. sv. Aug. ms.

Poslice, e, f., poslíčka, die Botin.

Poslíček, vz Posel.

Poslinek, nku, m., slina, kterou předoucí
sliní niti, der Speichel. D. — P., dar, kdy?
se dopředlo, das Spinngeschenk. Prositi o p.,
dáti p. T. — Něco na p. = k jídlu (aby
přadleny předouce měly hojnosť slin). Na
Slez. a na Mor. Jg., Klš. Trnky usuším
v zimě na p-nky. Slavie II. 4. 269.

Poslinění, n., die Begeiferung. D.

Posliněný; -en, a, o, begeifert. Jg.

Posliniti, il. ěn, ění, speicheln, be-, an-
geifern. — co: niti, prsty.

Poslintaný, begeifert. Děti mají šatv p-né.
Us. Tč.

Poslintati, poslintávati, begeifern.— co,
se. D., Ros.

Poslíš = později. V Písecku. Slm.

Poslizovka, y, f., posliznice, položka
na blanách plzkových, epithelium. Schd. II.
318., Presl.

Poslíž. Us. Vk. P. m.: poslíz (=posléze,
komp. od posled. Cf, příz, snáž m.: příz, .