Předchozí (783)  Strana:784  Další (785) |
|
|||
784
|
|||
|
|||
snáz ort před, snad-no) = později. Máš to
jedno jít tam meň neb poslíž (dřív nebo později). Vz Meň u Kamýku nad Vltavou. Prk. Přišla poslíž. Us. v Táborsku. Poslouchač, vz Posluchač.
Poslouchání, slyšení, das An-, Zuhören.
Pilným p-ním něco vyskoumati. D. — P., činění dle rady, dle rozkazu, das Gehorchen, die Befolgung. Jel. Poslouchati (zstr. poslúchati); poslech-
nouti, chnul a chl, ut, utí = slyšeti, hören, zu-, anhören. Horchen, zuhorchen; podlé rady n. poručení činiti, gehorchen, gehorsam sein ; v Krkonš. místy = cítiti. Já rád poslouchám tavák (tabák) kouřiť. Kb. Koř. slъch Mkl. aL. 131. — abs. Poslechněte, kdo tu tluče. Poslechněte pak. Pilně p. D. Žák poslouchá pozorně. Kom. Radosť, až milo, až libo p.; těžko, hrozno, hořko p.; potajmo. Sych. Po- slúchá jak sviňa, rty do slámy ští. Na Slez. Tč. Poslyš! Dch. Napiatě p. Dch. — co, koho (akkus.) = auscultare, slyšeti, naslé- chati, pozor míti na to, co kdo povídá. Kdy- bys byl Jeníčku poslouchal matičku. Er. I. 182. Nechcete p. pány. Er. P. 426. P. zpěv, hudbu. Bart. Rád ho poslouchám, když mlčí. Us. — čeho, koho (gt.) = obtemperare, po- slušnu býti. Kněz poslouchaje řečí jejích tr- val při ní za dvě hodiny. Bart. 260. 5. Po- slechněte řeči mé. Br., V. P. rozkazu, rady jiného, V., Kom., Jel., slova božího. Pass. Kdo otce a matky neposlouchá, bude poslu- šen telecí kůže. Pk. P. starších. Št. Kdo každého poslouchá, zle činí, kdo nikoho, ještě hůře. Č., Pk. Poslechni mé rady. Suš. Jeho rozkazu poslouchá celá země. Sm. Po- slúchaj mé rady. Smil v. 1643. Káza jim na Strahov státi, tu svej trúby poslúchati. Dal. Poslúchajte slova mého. Dal. 96. Poslúchajte těch novin, jež vám povědě. Výb. I. 67. Drž se Boha, poslyš lidí a čiň, jak se tobě vidí. Ve Slez. Tč. P. hlasu zpěvákóv a zpěvákyň Bj. Poslúchajte sna mého. BO. — čeho v čem. Poslechněte v tom dobré rady. Háj. Nemá ho v tom poslúchati. Hus. I. 409. Duše chce poslúchati v dobrém Boha svého. Hus. I. 47. V službě ledakoho p. musí. Er. P. lf>9. P. koho v čem. Výb. II. 42., Kat. 199. — nač na koho. Neposlouchej na žádného Er. P. 480. P. na rozkaz, na slovo. Brs. 104. — koho na čem. Na tom mne neposlúchaj. Pass. 553. — komu, Us. u Přer. Kd. Cf. Poslušný komu. — jak : s pozorem p. V.— kde. Poslouchá, ale za dveřmi (dvojsmyslně). Č. Kdo za dveřmi poslouchá, sám o sobě slýchá. Č. — čím: ušima. Us. Posluchaj uchem, ni bruchem. U Opav. Klš. Posloupenský pořad, die Erbfolgeord-
nung. J. tr. Posloupenství, n., posloupnost, die Erb-
folge. Dědictvie ot předkóv přišlé buďto poslúpenstvím neb kúpením. O. z D. Posloupně, po sobě, jeden po druhém,
der Reihe nach. Pošli od něho p. takto. P. připadlo dědictví naň (po krvi a příbuz- nosti). Pr. P. až do Viléma. V. Posloupník, a, m., nástupce, der Nach-
folger. J. tr. Posloupnost, i, f., postupnost, vůbec řada
článků stejného druhu po sobě následujících |
na př. p. panovníků. S. N. Die Nachfolge,
Reihe. P. času, D , králův, rodu, knížat. Jg. P. v dědictví (nápad), D., v děděni, dědičná, Nz. P. tonů, die Stufenfolge. Mus. Právo k p-sti, pořad p-sti; p. pokolení, die Reihen- folge der Geschlechter; p. v manství, die Lehenssuccession. J. tr. P. plodin = pro jistou dobu určitý pořádek, v jakém polní plodiny za sebou následovati mají, die Frucht- folge, der Fruchtumlauf, Turnus. Pta, P. není v té zemi žádným zákonem ustanovena. Ml. Lukáš šetří p-sti ve svém vypravování. Sš. L. 14. — P., pojití, die Abstammung. P. svou od někoho míti. Plk. P. po meči, po přeslici. Nz. Honositi se rovnou p-stí od králů českých. Ml. — P., podání (ústní, tradice), die Uiberlieferung. D., Br. — P. v mathem., progressio, die Reihe, Progres- sion. P., řada arithmetická (počtářská), geo- metrická (měřická). vzestupná, vzestupující. vzhůru postupující, rostoucí, steigend, se- stupná, sestupující, dolů postupující, fallend. Nz. — P. električná n. mlunná. die elek- trische Reihe (Säule). Pr. Chym. — P. listu, vz Sch. II. 195. Posloupný, -ní, postupný, nach einander
folgend; traditionell, überkommen. Vz Po- sloupnosť P. učení, podání (tradice). I), P. dědictví. Vš. To je dědina má p-ná po mém otci Petrovi z Boru někda řečeném. Kn. rož. 282. Dlužen jest jim (synóm) dáti všeho statku buď p-ný neb přidobytý, pravý díl. O. z D. Posloužená, é, f., posloužení, Dienstes-
erweisung, f. Děkuji za p-nou. Us. Posloužení, n., die Bedienung, Bewir-
thung, der Dienst. K p. hotový. V. P. z lásky. D. Míti někoho k p. (k posluze). P. ochotné, bystré, správné (reell), slušné, hbité. Šm., Šp. — P., pohřbení, die Bestattung zur Erde, der letzte Dienst. Posloužený; -en, a, o, bedient. Jeho p-né
svátosti jsou dobré a pravé. Peyt. 7. Posloužiti, služ, slouže (íc), il, en, ení;
posluhovati. — P. = sloužiti, službu konati, dienen, bedienen, aufwarten, bewirthen; udě- lovati, podávati, reichen, geben; trochu slou- žiti, ein wenig bedienen; prospěti, pomoci, k něčemu přivésti, helfen, verhelfen, nützen, Dienst leisten. Jg. — komu : Bohu, rodičům atd. Us. On mu dobře posloužil, Ros., zle. V. Poslúžil vóli boží. ZN. Jak mi má p., když ho pořád po všech peklech posýlají? Dch. — kdy: při porodu. Jel. — komu čím: svátostmi. Reš., D , Chč. 304. Apoštolé lidu křestem posluhovali. Sš. J. 64. P. ně- komu pokrmem. Pass. 78. — komu jak. Aby každé ovci dle její zvláštní potřeby posluhovati mohl. Sš. J. 170. Dobrým ně- komu p., V., dobrou radou. V. Zradou svou zle nám posloužil. Sych. Něčím dobře si p. D., Šm., Sych. — k čemu. K dobrému a k užitku p. V. To mu k slávě poslouží. V. Obávaje se, abych čtenáři k tesknosti ne- posloužil. Ler. — komu s čím. Sobě s tím nejhůře posloužil. Br. komu proč: z pouhé lásky. Poslovaněti, ěl, ění, poslovanštěti, ěl, ění,
slawisch werden. Jg. |
||
|
|||
Předchozí (783)  Strana:784  Další (785) |