784

snáz ort před, snad-no) = později. Máš to
jedno jít tam meň neb poslíž (dřív nebo
později). Vz Meň u Kamýku nad Vltavou.
Prk. Přišla poslíž. Us. v Táborsku.

Poslouchač, vz Posluchač.

Poslouchání, slyšení, das An-, Zuhören.
Pilným p-ním něco vyskoumati. D. — P.,
činění dle rady, dle rozkazu, das Gehorchen,
die Befolgung. Jel.

Poslouchati (zstr. poslúchati); poslech-
nouti, chnul a chl, ut, utí = slyšeti, hören,
zu-, anhören. Horchen, zuhorchen; podlé rady
n. poručení činiti, gehorchen, gehorsam sein ;
v Krkonš. místy = cítiti. Já rád poslouchám
tavák (tabák) kouřiť. Kb. Koř. slъch Mkl.
aL. 131. — abs. Poslechněte, kdo tu tluče.
Poslechněte pak. Pilně p. D. Žák poslouchá
pozorně. Kom. Radosť, až milo, až libo p.;
těžko, hrozno, hořko p.; potajmo. Sych. Po-
slúchá jak sviňa, rty do slámy ští. Na Slez.
Tč. Poslyš! Dch. Napiatě p. Dch. — co,
koho (akkus.) = auscultare, slyšeti, naslé-
chati, pozor míti na to, co kdo povídá. Kdy-
bys byl Jeníčku poslouchal matičku. Er. I.
182. Nechcete p. pány. Er. P. 426. P. zpěv,
hudbu. Bart. Rád ho poslouchám, když mlčí.
Us. — čeho, koho (gt.) = obtemperare, po-
slušnu býti. Kněz poslouchaje řečí jejích tr-
val při ní za dvě hodiny. Bart. 260. 5. Po-
slechněte řeči mé. Br., V. P. rozkazu, rady
jiného, V., Kom., Jel., slova božího. Pass.
Kdo otce a matky neposlouchá, bude poslu-
šen telecí kůže. Pk. P. starších. Št. Kdo
každého poslouchá, zle činí, kdo nikoho,
ještě hůře. Č., Pk. Poslechni mé rady. Suš.
Jeho rozkazu poslouchá celá země. Sm. Po-
slúchaj mé rady. Smil v. 1643. Káza jim na
Strahov státi, tu svej trúby poslúchati. Dal.
Poslúchajte slova mého. Dal. 96. Poslúchajte
těch novin, jež vám povědě. Výb. I. 67. Drž
se Boha, poslyš lidí a čiň, jak se tobě vidí.
Ve Slez. Tč. P. hlasu zpěvákóv a zpěvákyň
Bj. Poslúchajte sna mého. BO. — čeho
v čem. Poslechněte v tom dobré rady. Háj.
Nemá ho v tom poslúchati. Hus. I. 409. Duše
chce poslúchati v dobrém Boha svého. Hus.
I. 47. V službě ledakoho p. musí. Er. P. lf>9.
P. koho v čem. Výb. II. 42., Kat. 199. —
nač na koho. Neposlouchej na žádného
Er. P. 480. P. na rozkaz, na slovo. Brs. 104.
— koho na čem. Na tom mne neposlúchaj.
Pass. 553. — komu, Us. u Přer. Kd. Cf.
Poslušný komu. — jak : s pozorem p. V.—
kde. Poslouchá, ale za dveřmi (dvojsmyslně).
Č. Kdo za dveřmi poslouchá, sám o sobě
slýchá. Č. — čím: ušima. Us. Posluchaj
uchem, ni bruchem. U Opav. Klš.

Posloupenský pořad, die Erbfolgeord-
nung. J. tr.

Posloupenství, n., posloupnost, die Erb-
folge. Dědictvie ot předkóv přišlé buďto
poslúpenstvím neb kúpením. O. z D.

Posloupně, po sobě, jeden po druhém,
der Reihe nach. Pošli od něho p. takto. P.
připadlo dědictví naň (po krvi a příbuz-
nosti). Pr. P. až do Viléma. V.

Posloupník, a, m., nástupce, der Nach-
folger. J. tr.

Posloupnost, i, f., postupnost, vůbec řada
článků stejného druhu po sobě následujících

na př. p. panovníků. S. N. Die Nachfolge,
Reihe. P. času, D , králův, rodu, knížat. Jg.
P. v dědictví (nápad), D., v děděni, dědičná,
Nz. P. tonů, die Stufenfolge. Mus. Právo
k p-sti, pořad p-sti; p. pokolení, die Reihen-
folge der Geschlechter; p. v manství, die
Lehenssuccession. J. tr. P. plodin = pro
jistou dobu určitý pořádek, v jakém polní
plodiny za sebou následovati mají, die Frucht-
folge, der Fruchtumlauf, Turnus. Pta, P. není
v té zemi žádným zákonem ustanovena. Ml.
Lukáš šetří p-sti ve svém vypravování. Sš.
L. 14. — P., pojití, die Abstammung. P.
svou od někoho míti. Plk. P. po meči, po
přeslici. Nz. Honositi se rovnou p-stí od
králů českých. Ml. — P., podání (ústní,
tradice), die Uiberlieferung. D., Br. — P.
v mathem., progressio, die Reihe, Progres-
sion. P., řada arithmetická (počtářská), geo-
metrická (měřická). vzestupná, vzestupující.
vzhůru postupující, rostoucí, steigend, se-
stupná, sestupující, dolů postupující, fallend.
Nz. — P. električná n. mlunná. die elek-
trische Reihe (Säule). Pr. Chym. — P. listu,
vz Sch. II. 195.

Posloupný, -ní, postupný, nach einander
folgend; traditionell, überkommen. Vz Po-
sloupnosť P. učení, podání (tradice). I), P.
dědictví. Vš. To je dědina má p-ná po mém
otci Petrovi z Boru někda řečeném. Kn. rož.
282. Dlužen jest jim (synóm) dáti všeho
statku buď p-ný neb přidobytý, pravý díl.
O. z D.

Posloužená, é, f., posloužení, Dienstes-
erweisung, f. Děkuji za p-nou. Us.

Posloužení, n., die Bedienung, Bewir-
thung, der Dienst. K p. hotový. V. P. z lásky.
D. Míti někoho k p. (k posluze). P. ochotné,
bystré, správné (reell), slušné, hbité. Šm., Šp.
— P., pohřbení, die Bestattung zur Erde,
der letzte Dienst.

Posloužený; -en, a, o, bedient. Jeho p-né
svátosti jsou dobré a pravé. Peyt. 7.

Posloužiti, služ, slouže (íc), il, en, ení;
posluhovati. — P. = sloužiti, službu konati,
dienen, bedienen, aufwarten, bewirthen; udě-
lovati, podávati, reichen, geben; trochu slou-
žiti, ein wenig bedienen; prospěti, pomoci,
k něčemu přivésti, helfen, verhelfen, nützen,
Dienst leisten. Jg. — komu : Bohu, rodičům
atd. Us. On mu dobře posloužil, Ros., zle.
V. Poslúžil vóli boží. ZN. Jak mi má p.,
když ho pořád po všech peklech posýlají?
Dch. — kdy: při porodu. Jel. — komu
čím: svátostmi. Reš., D , Chč. 304. Apoštolé
lidu křestem posluhovali. Sš. J. 64. P. ně-
komu pokrmem. Pass. 78. — komu jak.
Aby každé ovci dle její zvláštní potřeby
posluhovati mohl. Sš. J. 170. Dobrým ně-
komu p., V., dobrou radou. V. Zradou svou
zle nám posloužil. Sych. Něčím dobře si p.
D., Šm., Sych. — k čemu. K dobrému a
k užitku p. V. To mu k slávě poslouží. V.
Obávaje se, abych čtenáři k tesknosti ne-
posloužil. Ler. — komu s čím. Sobě s tím
nejhůře posloužil. Br. komu proč: z pouhé
lásky.

Poslovaněti, ěl, ění, poslovanštěti, ěl, ění,
slawisch werden. Jg.