786

komu. Byl jsem poslušen otci tvému. Br.
Právům p-šen budu. V. Sediáci svým pánům
poslušní jsou. Kom. Až tělo naše p-šno bude
duši a duše Bohu. Št. Lidé roditelóm ne-
poslušní. ZN. Sara p-šna byla Abrahamovi.
ZN. Podací (=poddaní) p-šni mají býti pre-
latóm. Trakt. p. Kac. Ms. Tato vazba jest
s dostatek doložena a smíme jí tedy užívati:
povstala snad působením latiny; vazba p.
čeho jest nyní obyčejnější. Cf. Brs. 130. —
nač. Jsa poslušen na smrť kříže. Smil v.
1246. — k čemu. To pachole jest ku po-
kynutí p-šné. Sych.
Poslužitelnosť, i, f., die Dienstfertigkeit.

Poslužitelný, kdo rád slouží, služebný,
dienstfertig. — P., užitečný, nützlich. P.
práce. Putov. sv. 413. — komu. To jest
vám p-né. Kom.

Poslužník, a, m., kdo za nájem službu
koná, der Lohnlakai. Us. Dch.

Poslyšený; -en, a, o. Jest to rozkošná
p-ná, es ist angenehm zu hören. Na Mor.
Tč. Něco na p-nou dáti (k poslyšení, k po-
sluchu). Šm.

Poslyšeti, el, en, ení, ein wenig anhören.

— čeho. Poslyším toho kázání. Ros.
Poslyšný, hörbar. Jg. P. návod (acroama-

ticus) slove, když učitel sám toliko svou
řečí pronáší; hovorný, když se učeník spolu
domlouvá. Marek. Log. 127.

Poslzeti, el, ení, ein wenig Thränen ver-
giessen, weinen. Ros.

Posmahlý, schwarzbraun. Byl.

Posmahnouti, hnul a hl, utí, abgebrannt,
schwarzbraun werden. Us.

Posmáti se, posměji, smál, ání; posmá-
vati se = trochu se smáti, ein wenig lachen.

— se na koho, anlächeln. Ros. — P. se,
posmívati se = po někom se smáti, z někoho
smích si tropiti, auslachen, spotten, verspot-
ten, verlachen, hohnnecken. — se komu,
čemu. Posmívali se nám. Sych., D. Nepo-
smívej se mdlobám. Kom. Tím se posmí-
vali Pánu. Sš. Mt. 354. — Br., Pass., BO.,
Bart. — se po kom. Nt. — se komu proč.
Aj, posmívají sousedé se pro tu naši nouzi.
Sš. Bs. 44. — se kým. Netoliko sami sebú
ale i cizími křesťanská čeleď nemá se p. Št.
kn. š. 117. Bohem se p. Výb. I. 234. — P.,
aktive: posmívati někoho = tupiti ho, ver-
höhnen, auslachen. Ros. Posmíván bude. R.
kř., Pam. trag. Syn člověka bude (v Jeru-
salemě) posmíván. Sš. L. 178., Mt. 274. —
kým. Ktož ješitně Boha vzývá, ten jim
jedno posmievá. Výb. I. 234.

Posměch, u, m., posmíšek, posměšek,
šku, m., vysmání, potupa, hanba, posmívání,
das Gelächter, Gehöhne, Hohngelächter, der
Hohn, Spott, die Schande und Schmach, die
Verspottung, Verhöhnung. Jg. P. jest pa-
thognomický zjev libování si v cizí vině
nebo škodě. Vada ta, v níž si libujeme, musí
míti poněkud komickou vlastnosť do sebe
smích zplozující. Hš. v S. N. P. či poškle-
bek v theol.= zneucta bližnímu tím učiněná,
že za předmět úsměškův a úštipků jiným
obrán byl, die Verhöhnung, derisio. MP. 205.
Takovými řečmi Praha naplněna byla s ne-
malým p-chem vší té rotě. Čr. V p-chu jsem

jim. Kom. Z někoho p., posmíšky, posmíšek,
posměšek míti, sobě strojiti. V., Br., Něčí
slovo v p-chu míti. Br. (Ty) měli jsme v p-chu.
Hus. I. 36. A oni tomu nedověřili, abrž v po-
směch to měli. Let. 185. Mluvili ku p-chu
a lehkosti všeho kněžstva. Čr. Bez úštipků
a posmíšků oznámiti. Štr. P. z sebe udělati.
D. P. z někoho si dělati. Dal., Sych. Z ně-
čeho p. učiniti. D. V p-chu býti. D. Slovům
božím p. činiti. Br. Byl u něho v p-chu.
Br. Nad to jsem jim za p. Br. Za p. bláznu
nevystavuj se. Br. Stal se mu veliký p. Ros.
Na p. činiti. Kom. Do p-chu pojatý milostí.
Jel. Ze mňa chudobného p-chy robila. Mor.
P. 287. Nerob si ze mňa posmechy. Mt. S.
Býti všem lidem v p-chu a potupě. V. Pro
Boha hanbu a p. snášeti se liknuje. Sš. J.
96. Praví mu s trpkým p-em: Jsiliž Galilean ?
Sš. J. 135. Pro něco posmíšky snášeti. Kom.
V p. upadnouti. Hus. I. 414. Vydati koho
v p. J. tr. Což jsem vám za p.? Us. My
jiným národům jsme za p. Háj. 10. P. sobě
netrop z chudiny. Č. Měla ho za největší p.
Us. v Dobrušce. Vk. Zastaveníčko pro p. Šm.
Kamení házeli a s posmíšky se rouhali. V.
Jako s posmíškem ho požádal. V. Dceru
s posmíškem zase odeslal. V. S posmíškem
se jich tázal, V., ji od sebe odbyl. Flav.
Někoho v p. uvésti. Šm. P-chu utržiti. Dch.,
Šm. Jen se, brachu, špatně měj, o posměch
se nestarej. Šm. Zle se měj, o p. se nesta-
rej. Dch. Kdo má škodu, nestarej se o p.
Jg. Naposledy o posměch zavadí, kdož se
s vyšším nesnadí. V., Č. Od koho posmí-
šek pochází, na tom se skonává. Jg., C.
Strany přísloví a pořekadel vz: Fík, Hráti
(komu na čem), Kocour, Křen, Mlčeti (s čím),
Mrkvička, Nos, Smích, Vysmáti se.

Posměchovati se = posmívati se, aus-
lachen, verspotten. Posměchovachu sě jemu.
Výkl. na Mat. 14. s.

Posmeknouti, knul a kl, ut, utí, ein
wenig schieben, fortschieben. — co. Po-
smekni tu mísu (postrč). Ros. — Kom. —
čeho. Posmekni toho oka, Ros., té mísy
blíž. Jg. — čím před kým: kloboukem,
den Hut rücken, ein wenig abnehmen. Sych.
— se, rücken. Posmekni se dále (posedni).
Ros. — Jg.

Posměšek, šku, m., vz Posměch.

Posměšně mluviti o někom, Ros., proti
někomu, spöttisch. Štelc. P. něco promlu-
viti. V.

Posměšník, a, m., posměvač, der Spötter.
Tabl.

Posměšnosť, i, f., posměch, die Spötterei.
Ros. — P., něco směšného, die Lächerlich-
keit, spottwürdiges Ding. Ryt. kř.

Posměšný, posměch v sobě zavírající,
spöttisch, Spott-. P. řeč, psaní, Ros., Br.,
žertíček, Reš., báseň (Spottg.), spis (Pasquille),
líčení n. představování něčeho. J. tr. P. obraz
(Spottbild, n.), jméno (přezdívka), vtipkování.
Šm. — P., co v posměchu jest, lächerlich,
belachenswerth. V. P. kroj. Lom. To je věc
p-šná. V., Háj.

Posmeták, u, m., der Kehrwisch. Šm.

Posmetati, nach u. nach zusammenkehren,
abwischen. Jg.

Posměvací. Spott-. Šm., Bž. 24.