802

Posuzovačnosť, i, f, vloha posuzovací,
die Beurtheilungsgabe. Šm.

Posuzování, n.,die Beurtheilung. P. opo-
vážlivé v theol.= rozhodné a slovy pro-
nesené podezřívání, das freventliche Urtheil,
judicium temerarium. MP. 203.

Posuzovatel, e, m. = posuzovač.

Posuzovatelský sbor, das Begutachtungs-
komité. Šm.

Posuzovati, vz Posouditi.

Posúžiti, il, en, eníi, ein wenig enger
machen. — co: okna. Br.

Posvačiti, il, en, ení, ein wenig jausen.
— čeho. Chleba a sýra posvačíme. Sš. P. 139.

Posvadlosť, i, f., das Welksein.

Posvadlý, nach und nach verwelkt. By-
lina polská i p-lá. 1410.

Posvadnouti, dnul a dl, utí, welk wer-
den. Dříve času posvadla. Tkd., ZN. — čím:
churavostí. Troj.

Posvar, n, posvarek, rku, m., svár, váda,
der Wortwechsel. L.

Posvářiti, il, en, ení, zusammenhetzen. —
koho. Us. — se s kým oč, zanken.

Posvat, a, m. = svat, der Brautwerber. L.

Posvatební, Nachhochzeits-. Šm.

Posvatenství, n., posvátnosť, das Heilig-
thum. Ms. pr. cís.

Posvatná, é, f., Poswatno, ves u Hranic
na Mor. PL.

Posvátně, sacramentaliter. Kom.
Posvátné, ého, m., das Kirchengut. Mor.
Šm.

Posvátněný; -en, a, o, posvátným uči-
něný, geheiligt, consecratus. Kdo z kalicha
p-ného pije, přichází v obecenství s Kristovou
krvi . . . Stejný poměr panuje při chlebě
p-ném. Sš. 1. 233. (Hý.).

Posvátníce, e, f. = sakristie. Kukla. —
P., das Allerheiligste, heilige Stätte. Reš.

Posvátník, a, m., zastr., sacrista. Rozk.

Posvátniti, il, ěn, ění, posvátným učiniti,
posvětiti, heilig machen, heiligen, chléb a
víno v tělo a krev Kristovu proměniti, con-
secriren, consecrare. Hý. — co jak. Posvát-
ňují se pak chléb a víno výhovorem usta-
novených slov Kristových. Sš. I. 233. (Hý.).

Posvatno, a, n., předměstí kelčské u Pri-
bera na Mor. Hý.

Posvátnosť, i, f., die Heiligkeit. P. místa,
přísahy, osoby. — P., vše, co svato, ctěno,
váženo, mysli a srdci draho: sochy, kaplice,
chrámy a co k bohoslužbě zří, das Heilig-
thum, die Heiligthümer, tä бе{]аб/.<ата. Ро-
hlédaje na p-sti vaše nalezl jsem oltář. Sš.
Sk. 206. V tom čísle (sedmkrát) nějaká p.
leží. Sš. J. 66. — P., svátost, das Sakra-
ment. Hil.

Posvátný, posvěcený, geweiht, geheiligt,
gewidmet. P. místo, Us., nádoby, háj, hostie,
řádové, V., chléb a víno, Stelc., služby, Flav.,
roucho, Br., věc. Šm. Posvátná místa po-
rušiti, zprzniti. D. P. přijímání, Jel., křest.
Sedm jest číslo p-né; Celá hora za p-nou
pokládána ; p. hostina, večeře; všeliká práce
p-na jest. Sš. J. 81., 69., 278., 304. P. chle-
bové, oblícní, die Schaubrode, obřad a oby-
čej p. Sš. L. 8. (Hý.). Pln p-né úcty; p.
stánek, hlava, slavnosť, das Weihefest, Dch.,

mše, die Weihmesse. Šm. — čím. Les za-
svěcením praotců posvátný.

Posvázati, posváži, svaž, svázal, án, ání,
posvazovati, ein wenig o. alles nach einander
binden. — co kde. Všecko obilí u lesa, na
poli posvázali.

Posvážeti, el, en, ení, nach einander zu-
sammenführen. — co odkud: obilí s polí.

Posvěcenec, nce, m., der Geweihte. BO.

Posvěcení, n., das Weihen, die Weihung,
Einweihung, Einsegnung. Jg. P. kněžstva,
na kněžstvo, kněžské, die Priesterweihe,
priesterliche Ordination, Jg., J. tr., chrámu,
kostela. D., V. P. vyšší, nižší. J. tr. P. dáti,
V., dostatí. Krom toho p. jest mrcha člověk.
Sych.

Posvěcenina, y, f., sacrificium. BO.

Posvěcenka, y, f., die Geweihte. Svět
ctil tebe jako p-ku. Sš. B. 193.

Posvěčenosť, i, f., die Weihung, das Ge-
weihtsein.

Posvěcený; -cen, a, o, geweiht. P. háj,
den (svátek), V., pole. D. — komu. Maso-
pust Bacchovi posvěcený. Kom.

Posvěcovanec, nce, m., kdo se posvě-
cuje, der geheiligt wird. Jednou tou obětí
zdokonalil p-ce. Sš. J. 268.

Posvěcování, n., die Heiligung. D.

Posvěcovatel, e, m., der Heiliger, Ein-
weiher. Br.

Posvěcovati, vz Posvětiti.

Posvěcovný, posvěcující, heiligmachend.
P. milosť. Sš. L. 105. Vz Milosť.

Posvědčení, n., die Bezeugung. D.

Posvědčitel, e, m., der Bezeuger, Bei-
pflichter.

Posvědčitelka, y, posvědčitelkyně, ě,
f., die Bezeugerin. L.

Posvědčiti, il, en, ení; posvědčovati, be-
jahen, bezeugen, beipflichten, beistimmen,
Recht geben. Jg. — co. Posvědčuje to sku-
tek. Jel. — komu. Posvědčil mu. Ros., Br.
A všickni posvědčovali jemu. Sš. L. 59. —
koho čím. Synem jej ducha sv. posvědčil.
M. — co komu. Já jsem mu to posvědčil.
Ros. — komu čeho. Toho mu též řečtí
kněží posvědčili. Pref. Všeho posvědčovati.
Kram.

Posvědčování, n., vz Posvědčení.

Posvědčovati, vz Posvědčiti.

Posvěka, y, f., zastr., ancha, prdel. Rozk.

Posveličiti, il, en, ení, ein wenig erheben,
auszeichnen. — se v čem: v ješitné chvále.
Leg.

Posvěsiti, il, šen, ení, ein wenig hängen
lassen. — co: hlavu. Us.

Posvět, u, m., zastr. (posud u Zábřehu.
Kčk.), co k posvícení slouží, světlo, das Licht,
der Leuchtstoff. — P., velká dračka, louč,
dřín, die Schleusse. U nás svítíme dřeve-
nými p-ty. Us. — P., loj, der Talg, das
Unschlitt. P. okolo ledvinek = svíčka. Jád.

Posvěta, y, f., posvěcení, die Heiligung.
Veškera voda dochází p-ty, když nad ní se
vzývá Bůh; Křest sebou odpuštění hříchu
a p-tu srdce a mysli obnáší; Voda jest ná-
stroj, jímž duch sv. p-tu a obrat člověka
vykonává ; A p. věcná a skutečná se vy-
konati měla; Negativná, kladná část' p-y;
živel, prostředek p-y; Pokud čelí (tah boží)