814

mi učinil (= zlým ho navštívil). Us. Dch.
Dobrého se potázal (= dobrého měl rádce).
Vz Štěstí. Č. — se (oč) s kom. Háj. Potá-
zal se s dobrou, se zlou (radou). Vz Štěstí. Č.
S kterým raráškem jsi se potázal ? Sych. Páni
se také p-li o práva duchovní. O. z D. Když
sě s múdřejšími Kojata potáza. Dal. 84.
(49. !).). Proč se s námi nepotázal? Us. P.
se s kým oč. Alx. 1102. S ním se o to po-
tázali, jestliže . . . Půh. I. 267, II. 82. P. se
s posly. BO. — s adv. Ach, kak sě zle po-
tázachu. Dal. k. 34. 24.

Potazování, n., vz Potázání.

Potazovatel, potazatel, e, m., der Um-
frager, Stimmensammler. Ros.

Potažené, potahmo, bezugsweise. Sedl. —
P., protaženě, gedehnt. Staří sud místo soud
psali, avšak to u u nich dlouhé a p. vyslo-
vováno bylo. Proch.

Potažení, n., potáhnutí, das Beziehen.
P. strun. D. Vz Potah.

Potaženosť, i, f., das Beziehen, der Bezug.

Potažený; -en, a, o, überzogen, bezogen.
— čím. Vz Hovořiti čím.

Potažitě, beziehungsweise. Dch.

Potažitosť, i, f., nové, vztah, zření, der
Bezug, die Relation. Jg.

Potažitý = potažný, relativ. P. čas. Sš.
L. 104. — P., potažní, Zug-. P. robota. Dch.

Potažmo, vz Potahmo.

Potažní, s potahem. P. robota, der Spann-
dienst. D.

Potažnice, e, f., která má potah, die
Anspännerin. Plk.

Potažník, a, m., kdo s potahem pracuje,
der Anspänner.

Potažnosť, i, f. = potažitost.

Potažný, relativní, vztažný, relativ. P.
tíže, tíže bezpotažná. Sedl. Mluví Pán o ne-
vědomí Samaritanů p-ném. Sš. J. 70. — P.,
P.,potahu náležitý, Bezug-. P. nářadí. Koubl.

Potbati, zastr., vz Podbati.

Potčený; — en, a, o, angestossen, ange-
steckt. Vz Potknouti.

Potčivý, který se snadno potlcne, der
gern anstösst, stolpert. P. kůň. Ps. ms.

Poté = po té, post hanc. — P., potom,
darauf. A po té odešli do svých hospod.
Len. 348. — Již je po té (veta). Jg.

Potebnice, e, f., lépe: potnice, die Schwitz-
stube. Vus.

Potéci, poteku, tekl, čení, potékati = bě-
žeti, fliessen, laufen. — abs. Jdětež po mého
koně vodu, kamožť jedno on poteče. Dal. 11.
(4. 38.). — po kom. Papež v kostel uteče,
kněz Bračislav po něm poteče (běžel). Dal.
107. — kudy. Podlé té řeky kůň poteče.
Dal. — Jg.

Poteč, e, m., Potetsch, ves u Klobouk na
Mor. PL.

Potěh, u, m., řemen, kterým švec obuv
přidržuje, když šije. P., koř. tęg (tiah); sr.
stsl. vbtągb, tęžese = lorum, rus. potjagb
(řemen). Mkl. B. 37., 38. (Hý.). Der Spannrie-
men. Vzíti na někoho p.; p-hem koho pře-
táhnouti, p-hem dostati. Us. Hý. Potěhem
někoho mrskati, bíti. Mistr p. = švec. Hý. —
P.,ohybač bednářský, die Krummbeuge. Us.

Potěhu, zastr. = potáhnu.

Potěhy, dle Dolany, Potiech, ves u Čá-
slavi. PL.

Potěcha, y, f., potěšení, útěcha, der Trost.
Tys má p. Us. Ze slov Páně pro duše po-
korné věčná p. plyne; Pán apoštolům i o po-
těchách ducha sv. mluvil; Jest to nevý-
slovná p., že obracejíc oči na kříž můžeme
říci; Neblah člověk, kdo se p-chy té zba-
vuje. Sš. J. 51., 249., 32. P. se více rozmáhá
a podnáší. Sš. II. 275.

Potěkati, potěkávati, po málu téci, ein
wenig fliessen. — abs. Ten sud potěkává.
Ros.

Potel, so weit, so lang. Až p., dále ani
kroku. Na Ostrav. Tč.

Poteliti se, il, ení, kalben. Všecky krávy
se už potelily. D.

Potělný, po těle jsoucí, auf dem Körper
befindlich. Ptáci mají plíce s měchy vzduš-
nými p-nými spojené. Krok.

Potem, potom. Na Mor. Brt.

Potemnělec, lce, m., der Obskurant. Šm.

Potemnělý, etwas dunkel. Šm.

Potemněti, ěl, ění, finster werden, sich
verfinstern. — komu čím. Žalostí potemnělo
mu čelo. Čes. Vč.

Potemník, a, m.., brouk moučný, tenebris
molitor, der Mehlkäfer. S.N., Schd. II. 509.,
Frč. 185.

Potemniti, il, ěn, ění, verdüstern. Šm.

Potemný, was im Finstern geschieht, ist.

Potence, e, f, z lat. potentia, moc; 2)
v mathem. stupeň, mocnosť, mocnota, die
Potenz. — Potenciand, u, m., mocněnec,
základní číslo mocnosti. — Potenciator, u,
m., udavatel n. vykladatel mocnosti, udavatel
stupně mocnosti, mocnitel, exponent. — Po-
tencovati, mocniti, zmocniti, umocniti, po-
výšiti na mocnost, potenziren. Rk. Vz Mo-
cnosť, Mocněnec, Mocnitěl, Mocniti.

Potenčiti, il, en, ení, potenčovati, ein
wenig verdünnen. Ros. — co čím. Us.

Potění, n. = pocení, das Schwitzen. Slov.

Po tenku, tence, dünn, nicht reichlich. Plk.

Potenštein, Potštein, a, m., hrad a) u Žin-
kova v Plzeňsku, b) v Hradecku, c) P. mladý,
původní název hradu Rábí. Vz S. N., Tk. I.
621., IV. 737., II. 99., III. 171., Tf. 7.

Potentat, potentát, a, m., z lat., mocnář,
vladař zvl. svrchovaný (císař, král atd.). Br.,
S. N. Der Beherrscher, Machthaber. U Slav-
kova bili se (svedli bitvu) tři p-ti. Us. Hý.

Potentatství, potentátství, n., vladařství,
die Macht. Lom.

Potentotiti, irgendwie ausführen. — co.
Musíme to nějak p. Na Ostrov. Tč.

Potenziren, něm. z lat., mocniti, Stč.,
na mocnosť povýšiti, uvésti. Rk. Vz Poten-
covati.

Potepati, potepám a potepu, pobiti, po-
tlouci, schlagen, erschlagen. — koho čím:
palcátem. Pís. br. P. koho (jazykem) = po-
mluviti. Us. Hý. — P., ke škodě přivésti,
přemoci, bemeistern. Jg.

Potěpati, ein Zeit lang tragen. — co,
čeho proč. Ať by i jiní toho břemene na
svu pleci pro obecné dobré potiepali. Troj.
19. 3.

Potěpta, y, m. a f., potěpto, a, m., zastr.,
poberto, ein Mauser, Schnipfer. Dh. 142.