815

Potěr, u, m., vajíčka rybí, der Leich;
též drobné ryby, die Brut. P. kaprový. D.,
Šp. Nemáme co nasaditi, p. pošel. Sych. Jg.

Potěrač, e, m. = potěratel.

Potěračka, y, f., na mor. Zlínsku: pa-
tírka, na Hané: potírka, Brt., = mědlice. Vz
Potíračka.

Potěratel, e, m., der Anstreicher. — P.,
hubitel, der Vertilger. P. hada. Kom.

Potěratelka, y, potěratelkyně, ě, f.,
die Anstreicherin, Vertilgerin. Jg.

Potěrek, rku, m., potření, der Anstrich.
P. vyschl. Techn.

Potěrka, y, f., perla růžence; p-ky, růže-
nec, der Rosenkranz. Na Ostrav. Tč. Cf. Pateř.

Poterna, y, f., výpadní brána, die Po-
tenie, das Ausfallsthor. Bur.

Potěrní, Leich-, Brut-, vz Potěr. P. ryb-
ník. Us.

Potěrník, a, m., kapr se potírající, trdel-
ník (Šm.), der Streichkarpfen. Us.

Potěrovati, vz Potříti.

Potesati, potesám a poteši; potesávati,
ein wenig zimmern, hauen; do škody při-
vésti, in Schaden bringen, eins versetzen,
anhängen. Jg. —co, koho: Všecko potesali
(posekali). Ros. Nepotesej někoho, sebe (ne-
poraň sekerou). Jg. — koho kdy: ve hře,
v koupi (do škody přivésti). Ros. — se čím:
koupí (ošiditi se). Ros.

Poteskniti, il, ění, ein wenig sich sehnen,
bangen. Ros.

Potěsný, enge, beengend. Dch.

Potestat, potestát, u, m., vladař, der
Herrscher. Obeslal k sobě mnohé potestáty.
Háj.

Poteščiti sě, zastr. = vyvelebiti se. Jir.

Potěšeně, erfreulich. P. vypravuje (utě-
šeně). Br.

Potěšení, n., potěšeníčko, a, n., upo-
kojení, utěšení mysli v zármutku, der Trost,
die Tröstung, Beruhigung, Gemüthsruhe. V.
P. nepřipustiti; ku p. býti. V. Bez p.; pří-
čina k p.; p. míti, bráti. Us. Pramen p. D.
Jest jakéž takéž p., když kdo má tovaryše
svého trápení. Sych. P. se liší od útěchy.
P. jest rozčilenosť mysli obyčejně na krátce
trvající, která člověka i nezarmouceného po-
jímá a ho spokojenějším činí. Útěcha užívá
se o člověku smutném, když se ve své ža-
losti něčeho dočká, což ho z trudných my-
šlének na krátký n. delší čas vytrhuje; útěcha
předpokládá bolesť, hoře, žalosť, zármutek.
Ondrák. — P. očí = ambrožka, euphrasia,
der Augentrost. V. — P., radost a veselí,
die Lust, Freude, das Vergnügen. P. z ně-
čeho míti. D., Nz. Míti na něčem, v něčem
své p. D. P. někomu přinésti. V. Nejplnější
p. Kom. Špatného p. na dítkách se docho-
vala. Sych. Z bohatství nejde tak veliké p.,
jakož žalosť pochází z jeho potracení. Prov.
Pro p. něco dělati. Činí nám to p. Dch. —
P., milá. Mám já p., samo chodí za mnou.
Anth. Brt. 73. Mé p., mein Lieb! Dch. Každý
má své p., moje leží v černé zemi. Anth.
Brt. 89., Sš. 294. Jedličko zelená, neopou-
štěj chvojí, jak mě opustilo moje p. Sš. Ps.

Potěšený; potěšen a, o, getröstet, erfreut.
— z čeho. Jsem z toho p-šen, že se na
pokání dáváte. Sych. — Br., Háj. — čím:

dobrou zprávou. — P., potěšení dávající,
freudenvoll, erfreulich. P. čas, novina. Ros.
P. věc. Kom.

Potěšitel, e, m., der Tröster.

Potěšitelkyně, ě, potěšitelka, y, f., die
Trösterin.

Potěšitelně, trostreich, freudig, ange-
nehm. P. se mu všecko vede. V.

Potěšitelník, a, m., těšitel, der Tröster.
Ros.

Potěšitelnosť, i, f., die Tröstlichkeit. D.

Potěšitelný, mohoucí potěšen býti, po-
těšený, tröstbar, getröstet. Rač nás p-né a
veselé učiniti. Pešín. — P., mohoucí potěšiti,
trostreich, trostvoll, tröstlich, Trost-, er-
freulich. P. slovo, V., psaní, spis, Jg , zpráva.

Potěšitelství, a, n., das Trostamt. Bern.

Potěšiti, il, en, ení; potěšovati, potěšo-
vávati. P. = zármutek odníti, ukojiti, trösten,
beruhigen; strachu zbaviti, bázeň odníti, ge-
trost machen, Furcht benehmen; radost v kom
zbuditi, erfreuen, ergötzen. — Nedá se p. V.
— koho (akkus.) Aby lid potěšil. Flav. P.
své spolubratry. Ros. — koho (gt), čeho: za-
rmoucených, Knst., Kram., nemocných, Kom.,
svých spolubratrův, Ros., smutných srdcí.
Žer. Potěš duše mé. Br. Potěš lidu zemdle-
ného. Mk. Potěšte mi smutného srdýčka.
Dh. 65. — koho kdy. Aby ho potěšil
v zármutku po otci jeho. Br. P. koho po
smrti otce jeho. Ben. — koho, se čím.
Nemá rodičů čím p. Sych. Pánem Kristem
nás potěšuješ. Pešín. Tou řečí se velice po-
těšil. Har. — se nad čím: nad láskou něčí.
Plk. Velice jsem nad tím potěšen. Žer. L.
I. 85., Záp. II. 134. — se s čím: s věnečkem.
Er. P. 305.

Potěšivý, potěšlivý = potěšující, er-
freulich. Č., Měst. bož. P. nauka. Sš. Hc. III.

Potěšný, erfreulich, Trost-, Freuden-. P.
rozpomínka. Č.

Potěšování, n., der Trost, die Erfreuung.

Potěšovaný; -án, a, o, erfreut, getröstet.

Jg.

Potěšovatel, e, m. = potěšitel. Br.

Potěštiti, il, ěn, ění (zastr.) =potáhnouti,
fort-, hinziehen. St. skl. I. 21.

Potěšující přípis, erfreulich. Rk.

Potěthati se, sich fortschleppen. — se
někam. Ros.

Potětil, a, m., synovec tetin, der Neffe
der Tante.

Potětilka, y, f., synovkyně tetina. Us.
u Berouna. Dch.

Potětiti se, il, ění, der Tante nachge-
rathen. Berg.

Potěž, půtěž, e, potěžka, půtěžka, y,
f., zastr., otež, der Zaum. Aqu.

Potěžeti, el, en, ení, eine Zeit lang Ge-
winn suchen. — čím. Já těmi penězi po-
těžím. Jg. — v čem. Jidáš běžel, aby v la-
komství potěžel. Pís. 1529.

Potěžkání, n., das Abwägen mit der Hand.
Je toho s p., man hat daran zu heben. Šm.

Potěžkati; potěžkávati, mit der Hand
abwägen. — co. Potěžkával srnčí kýtu. Sych.
Potěžkej ten uzel. Us. — čeho. Potěžkával
jedné i druhé krabice tak dlouho, až ... V.
Jiný řetězu sobě potěžkával. Kom. L. 80.
Vz Spodobení.