816

Potchániti se, dem Schwiegervater nach-
gerathen. Berg.

Potchnúť se, potchati se= potknouti se,
klopýtnouti, stolpern. Us. u Opav. Klš.

Poticí lázeň, das Schwitzbad, Krab., roucho,
das Schweisstuch. Ros.

Potidai-a, e, f., dle Růže, mě. v Palleně.

Potíhnouti, vz Potáhnouti.

Potich, u, m. = ticho, die Stille. Ani
p-chu o něm není (ani slova se o něm ne-
mluví). Us. u Vorlíka.

Potichlosť, i, f., die Stille.

Potichlý, still geworden. Jg.

Potichmo, potichmu, lépe: potichu, tiše,
still. Jg. P. mluviti (šeptati), odejíti. D.

Potichmý, lépe: tichý, still. Jg.

Potichnosť, i, f. = potichlosť. Veleš.

Potichnouti, chnul a chl, utí, still werden.
Děti p-ly (usnuly). Us. Tč. Vody potichly.
Troj. Nepotichne bolesť má. BO.

Potichu, (na Slov. také: potichy), poti-
choučku, potichounku= v tichosti, in
der Stille. Vz Příslovky.

Potík, a, m., čuvík, strix passerina, das
Käuzchen. Slov. Bern.

Potín, a, m., Pottin, ves u Veseřic v Cheb-
sku. PL.

Potíň, vz Potinek.

Potínati, vz Potnouti.

Potinek, nku, m., potíň, ě, m., potiní,
n., místo u domu. u chalupy vyčnívající,
střechou kryté, der Laubengang. Na Ostrav.
Tč.

Potingel, gla, m., potěh, der Knie-, Schu-
sterriemen. Ve Slez. Tč.

Potinka, y, f., potní dírka, das Schweiss-
loch. D.

Potípati někoho = pokáleti, pohaněti,
beschmutzen, beschimpfen. Mor. Poh. I. 748.

Potíračka, vz Potěračka, Potírka.

Potírání, potírávání, n., tření, drbání,
das Reiben. Kom. J. 791. — P., mazání,
das Bestreichen. V. — P. lnu, das Flachs-
schwingen. — P., zahubení, die Vertilgung.
Jg.

Potíraný; -án, a, o, gerieben, bestrichen,
zerbrochen.

Potírati, vz Potříti.

Potírka, y, f., die Flachsschwinge, po-
tíracka, potěračka, nástroj o dvou zubech
k potírání n. oklepávání lnu, třepanice. Po-
tírati len na potírce. Na potíračce potírati
mačky (hrstky lnu). Jg. Jde mu huba jako
p. (jako trakař), er hat ein gutes Mundwerk.
Us. na mor. Drahansku. Hý. Vz Potěračka,
Potíračka.

Potírný len, který snadno potírati lze,
leicht zu brechen (vom Flachs).

Potisk, u, m., potiskování, der Druck
z. B. eines farbigen Musters. Dch. — P. =
patisk, der Nachdruck. Na Mor. Bkř., Mtl.

Potisknouti, knul, ut, utí, potisku (zastr.),
potiskl, štěn, štění; potiskati, potiskovati.
P. = všecko pořád tisknouti, nach einander
drucken; tlačiti, postrčiti, puditi, weiter
drücken, schieben; utisknouti, potlačiti, po-
dáviti, unterdrücken, drängen; nachdrucken
(ein Buch). Jg. — co: knihu, nachdrucken.
Vše to za den potisknu. Kos. — koho.
Potiská mne (urget me). Jel. Pomalu jich

potiská, až ... Milič. Jide u boj a potiště jich
(fugavit). BO. — koho kde: myši v pasti.
Us. Potiskali se děti v životě jejím. Br.
A když již Němci uhlédají svú chvíli, tehdy
potisknú silně Čechy před sebú. Let. 73.
— za kým. Aby s vozy vždy za nimi po-
tiskali (pomalu více tlačili). Mus.

Potišiti, il, en, eni, stillen. — co. Muškát
smutné srdce potiší. Jád. — co čím: bolesť
studenými obkladky.

Potištění, n., das Drücken, die Unter-
drükung. Jg.

Potištěnice, e, f., něco potištěného, etwas
gepresstes. Ms.

Potištěný; -ěn, a, o, gedrückt, gepresst,
unterdrückt, gedruckt.

Potiti, il, cen, cení, na Slov. těn, tění;
potívati, schwitzen. Na Slov. také: znojiti
se. — se, co odkud. Ale koutkové očí
slzy z sebe potí. Kom. Z těch kostí se potí
olej svatý. Kat. 3496. — se. Sklenice, okno
se potí. Us. Nerád se potí (pracuje, vz Le-
noch.). Jg., Lb. Poti sa ako kôň. Mt. S.
Potím se s odpuštěním jako hnůj. U Řen-
čova. Potí se jako žába (mnoho). U Lito-
myšle. Bda. Potí se tak s něho teče (= tak,
že s něho teče). Brt. — se kde: po celém
těle se potiti. Sych. Nad horkou vodou se
p. P. se nad něčím. Kom. P. se v peřinách,
v parní lázni. — se čím: krví, D., krvavým
potem. Har. II. 156. Mnohým úsilím se potil
jest. BO. — se jak. Z sucha se p. Reš.

Potiti, vz Potnouti.

Potivý, potící se, schwitzig, schweissig.
P. ruce (často opocené). P. kámen (který se
někdy potí). Us.

Potíž, e, f., tíž, obtížnost, tíhota, nesnáz,
nedostatek, die Beschwerde, Noth. Není
žádná p. o to. Us. Není p-že o příklady ta-
kové. Kos. Ol. I. 73. — P., kašel a rýma.
Dostal p. Us. u Rychn. Msk.

Potížení, n., die Beschwerung. Jg.

Potížený; -en, a, o, beschwert. Jg.

Potížiti, il, en, ení, beschweren, beläs-
tigen. — co čím: květiny v lisu kamenem.

Potížník, a, m., na Slov. potažník, člověk
obtížný, der Belästiger. Bern.

Potížnosť, i, f. = potíž. — P., tíže, die
Schwere. Bern.

Potížný = obtížný, schwer, lästig. P. po-
vinnosť. D. — P., stěžující, schwer machend.
Bern.

Potka (zast). y, f. = úraz, uhození, po-
tknutí, der Anstoss; neštěstí, das Unglück.
Žádnému škoden i žádnému ku potce. Ms.
14. stol. (V Rozb. 1840.). Potliy (scandalum)
učiniti jednomu z malých. St. — Výb. I.
629. — P. Jdi v p-ku (vstříc) Mojžiešovi
na púšť. BO. Esau běžal proti bratru svému
u p-ku (= vstříc) i objímal jej. BO.

Pótka, y, f., zastr. = půtka. Znamenajte
staří mladí o pótkách i o sedání. Rkk. 39.

Potkach = potkal jsem, zastr. Kat.

Potkalý, jenž se potýkal, bitvu svedl, der
ein Treffen geliefert hat. Slovutný jest tento
kraj země od bitvy svedené od Selima syna
proti Bajazetu otci, mezi sebou tu někdy
se potkalých. Lesl. leg. 67.

Potkan, a, m., německá myš, mus decuma-
nus, die Ratte, na Mor. a na Slov.; v Čech.