824

Potřebiny, pl., f., Bedürfnisse, Konsumo-
artikel. Šm., Rk.
Potřebitelnosť, i, f., lépe:potřebnosť. Jg.
Potřebitelný, lépe:potřebný,nothwendig.

Potřebně, z potřeby, z přinucení, noth-
wendig. — P., k věci, hodně, užitečně, zweck-
mässig, passend. P. mluviti. Solf.

Potřebník, a, m., ein Nothdürftiger. Ros.

Potřebnosť, i,f. = potřeba, die Not-
wendigkeit, das Bedürfniss, Erforderniss. P.
místa, Zák. sv. Ben., spasení. Hil. Že nám
to podlé p-sti ráčíte psáti. BN. Tč. P-sti jez-
decké, Reitrequisiten. Dch., Tkad. — P.,
chudoba, nedostatek, die Dürftigkeit, Noth-
dürftigkeit. V. — P., užitečnost, die Brauch-
barkeit. D. Máme dosti masa, chleba, též
i jiných p-stí. Jir. dh.

Potřebný; potřeben, bna, o. P., bez čehož
býti nelze, nöthig, nothwendig, erforderlich,
lat. necessarius. Nevyhnutelně p., vysoce p.
V. To je věc potřebná. Ros. Na to odpo-
vídati, zdá se mi, nepotřebné. Solf. Nuzní
n. potřební nákladové jsú, jichžto kdyby
nebylo, ta věc měla by zahynúti. CJB. 427.
Činí se p-ným. Dch. — k čemu: k spasení.
Št. O v. ob. 227. Provede svědomím hodným
ku právu potřebným, že jeho dluh starší
jest. NB. Tč. — čemu. Služebník jest po-
třeben domu tvému. Lom. — proti komu.
Pes sedlákovi proti zlodějům jest potřebný.
— Se za. Ti, co se jim za potřebné vidělo,
řídili. Br. Vidí se mi za p-bné býti, abych.
Pref. Něco za p-né shledati. J. tr. — s infint.
Ty věci p-bny jsou křesťanu rozuměti. Št. N.
33. Psal jsem o mnohých potřebných věcech
rozuměti. Št. N. 3. — P., užitečný, brauch-
bar, nützlich. Mathematická učení zároveň
jsou potřebná i subtilná. Kom. — k čemu.
Zk. Zásobil se vším k cestování p-ným, lépe:
věcmi k c. potřebnými. Km. — komu. Kdo
nám p-ben, toho z paměti známe. Pk. — P.,
potřebu něčeho mající, indiguus, bedürftig. —
čeho. Pomoci byl potřeben. Kom. P-ben
bieše lid vody. BO. Jsme p-bni peněz. Brt.
S. §. 86. P. rady. D. Jazyk si, čeho potřeben
byl, pořídil. Kos. Ol. I. 49. — Reš. — P.,
chudý, nuzný, arm, dürftig. Potřebným býti.
V. Ženci snopy váží, sbirání klasů potřebným
zanechávajíce. Kom.

Potřebování, n., das Nöthighaben; der
Gebrauch. Jg.

Potřebovaný; -án, a, o, gebraucht, ab-
genützt.

Potřebovatel, e, m._; der Bedürfer, Ge-
braucher. Jg.

Potřebovatelka, y, potřebovatelkyně,
ě, f., die Bedürferin, Gebraucherin. ,Jg.

Potřebovati, potřebovávati, potřebu n. ne-
dostatek míti, benöthigen, nöthig haben, be-
dürfen; chudým býti, dürftig sein; žádati,
fordern, verlangen; užívati, brauchen, ge-
brauchen, nutzen, Gebrauch machen. — čeho:
vláhy, Sych., rady, Ros., pomoci. Kom. Ve-
liký pták velikého hnízda potřebuje. Č. M.
165.. Sych. Tak se chovati, jak toho čas
potřebuje (žádá). V. P. meče (žádati). Výb.
I. 1114. 37. On mého vozu dlouho potřebo-
val (užíval). Us. Žádného práva nepotřebo-
vavše, ohne Rücksicht auf Gesetz. Půh. II.
470. Toho potřeboval. Půh. I. 345. P. ně-

čeho. Alx. Ne vše doma máš, také lidí po-
třebuješ. O. M. 265., Lb. Budu jeho krve p.
z vaší rukú. Bj. Budu p. života dověčného
(žádati). BO. — Br., D. — čeho kdy. Při
času zaplacenie p-bují roku. BO. — čeho od
koho (žádati, zast.). Čím jest nás daroval více,
více od nás p. bude. Št. N. 180. Poslal syna
k Davidovi, aby potřeboval ot něho příměřie.
BO. Rady své veždy od múdrého potřebuj.
BO. Znamenie potřebováchu ot něho. ZN.
Má od toho člověka pravdy p. (žádati); Toho
jsem od něho potřeboval. Půh. II. 448., I.
177., 165. — čeho v čem. Toho kořene
v lékařství se potřebuje. Byl. Obilí v zemi
p. Ml. Něčí rady v něčem p. Arch. I. 44. —
J. tr. --- čeho na kom (žádati). Král poče
na něm toho p. Leg. A. 26. Tu jsem na něm
potřebovala, aby mi to znal. Půh. II. 219. —
co, čeho k čemu. Jestliby osoba městská
potřebovala k svědomí osobu. Zříz. zem.
Když něco k tomu potřebuje. Tkad. K té
jízdě potřebuje peněz. Žer. J. tr. — čeho
pro koho: pro sebe = sobě. Ml. — co.
Potřebujeme dva zlaté, tři vědra piva. Us.
Brt. — co kde. Ktož co při dskách po-
třebuje. Vš. 179. — s inft. Ote mne píti
potřebuješ. ZN. — Pozn. Zhusta se užívá
tohoto slovesa ve smyslu německého brau-
chen chybně, ku př.: Potřeboval jsem naň
jen mrknouti místo prostého: jen jsem naň
mrknul, neb: bylo mi naň jen mrknouti. I)u
brauchst auf den Hund nur zu pfeifen, winken
atd., nikoli: potřebuješ na toho psa jen hvízd-
nouti, kývnouti atd., nýbrž: Na toho psa jen
hvízdni, kývni atd. Často stačí slovo třeba
s inft.: Třeba na něho jen mrknouti. Třeba
mu jen pokynouti. Brs. 131. Potřebuji se
touto rudou k pilinám jen přiblížiti a již na
rudu naskáčou m.: Touto rudou k pilinám
jen se přibliž a již . . . nebo: přiblížíš-li (při-
blížím-li) se touto rudou k pilinám atd. —
s adv. P.něčeho velmi, tuze, nevyhnutelně,
důležitě. Šm.
Potřebovný, brauchbar. Na Slov. Bern.
Potřelý, gedrückt, gequetscht, angerie-
ben. — od čeho: od dřeva. Byl.

Potřený; -en, a, o, aufgerieben, über-
strichen. Dch. — v čem: v duchu, v mysli,
verschmitzt. Zlob.

Potřepanice, e, f., třepaniny, die Brech-
scheven. D.

Potřepati, potřepávati, ein wenig schüt-
teln, klopfen, bereden. Co ti darováno, nebuď
potřepáno, einem geschenkten Gaul schau
nicht ins Maul. Dch. — co, koho: koně
(popleskávati), Ros., někoho (pomluviti), Us.,
hlavu (potřásati), u Přer. Kd., len. — koho
nač: na hlavu, na ramena. Vrat. — se kde.
Pták ve vodě se potřepává. Ros. — co čím:
hubou, řečí, bekritteln. Dch.

Potřepek, pku, m., nedozralé vejce s ten-
kou měkkou skořápkou. Us. Kšá., Hk. Vz
Postřepek, Povrhel.

Potřepiti, il, en, ení, potřepovati, ein
wenig auftrennen. — co: plátno. Us.

Potřes, u, m., stsl. potrąsъ = tremor,
koř. tręs, tudy po-třes, Mkl. B. 36. (Hý.),
potřesení, die Erschütterung,

Potřesení, n., die Erschütterung. P. země.
BO.